Žebnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žebnice
Fara
Fara
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 176 (2011)
Domů 70
Nadmořská výška 435 m
Lokalita
PSČ 331 01
Obec Plasy
Okres Plzeň-sever
Historická země Čechy
Katastrální území Žebnice (5,88 km²)
Zeměpisné souřadnice
Žebnice
Žebnice
Další údaje
Web www.zebnice.cz
Kód části obce 195685
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žebnice (dříve též Šebnice, německy Schebnitz, Zebnitz[1]) je vesnice v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, část obce Plasy, 2 km severně od Plas. Ve vesnici žije necelých 200 obyvatel,[2] její katastrální území měří 587,98 ha a PSČ všech adres je 331 01. Ves je součástí Mikroregionu Dolní Střela.

Kostel svatého Jakuba Většího

Historie[editovat | editovat zdroj]

První archeologické doklady o slovanském osídlení místa a svatyni pocházejí z 9. století a byly objeveny v letech 2003–2005 pod kostelem.[zdroj?] Roku 1250 patřila Žebnice mezi 11 vsí, které papež Inocenc IV. potvrdil mezi statky plaského kláštera. Roku 1346 ji opat Jakub I. za roční nájemné postoupil jistému Gerhardovi a jeho manželce.[3][4]

Další písemná zmínka o vesnici Zebnycz s kostelem pochází z roku 1352,[1] z rejstříků papežského desátku.[5] Potvrzuje, že patřila ke statkům kláštera cisterciáků v Plasích a zůstala jím až do zrušení kláštera v roce 1785.

Roku 1396 se připomíná rytíř Mikuláš ze Žebnice.[1] Roku 1421 ves od krále Zikmunda Lucemburského získal Burian starší z Gutštejna, který ji připojil k hradu Bělé. Roku 1421 táhlo Žižkovo vojsko od Plzně do Plas přes Žebnici a pravděpodobně kostel poškodilo.[6] Roku 1480 byl Jakub ze Žebnice purkrabím hradu Rabštejna.[7] V roce 1530 plaský opat Bohuslav Žebnici vyplatil, dále až do zrušení kláštera patřila k Plasům.[8]

V roce 1741 byla vystavěna nová fara. Kámen ze staré fary byl použit na stavbu školy uprostřed vsi.[zdroj?]

Po zrušení plaského kláštera majetek spravoval Náboženský fond českého gubernia, po zrušení patrimoniální správy roku 1850 se obec osamostatnila. Až do roku 1921 tvořila politickou obec se sousedním Horním Hradištěm.[zdroj?]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Žebnice sousedí na jihu s městem Plasy a na západě se vsí Horní Hradiště. V hlubokém zalesněném údolí okolo Žebnického potoka nazývaném Peklo je malý podzemní vodopád vysoký asi dva metry. Na východ od vsi leží samota Sokolka. Vsí protéká Žebnický potok.

Školství[editovat | editovat zdroj]

První škola sídlila v domě čp. 37 pod kostelem, který shořel roku 1910. Samostatná obecná škola byla otevřena na základě dekretu císařovny Marie Terezie roku 1741 a postavena roku 1742. Její kronika byla založena po vystavění nové budovy roku 1884 a je důležitým pramenem k dějinám celé obce.[9][10] Nová školní budova byla postavena v letech 1897–1898.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Každoročně se ve vsi koná řada společenských a neobvyklých sportovních akcíː

  • závod traktorů do vrchu zvaný Traktoriáda
  • sportyː pétanque, surfování, lyžování za autem (autoskijering), sáňkování v křesle za autem, surfování na sněhu a další

Společenské akce:

  • dětský karneval, masopust, taneční zábavy a turnaje
  • Mnohým akcím slouží hospoda U Hasiče.[zdroj?]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Původní vrcholně gotický kostel kostel svatého Jakuba Většího byl v letech 1784–1785 nahrazen barokní stavbou s pravoúhlým presbytářem.[11] Ze staršího kostela se dochoval jen trojboký presbytář.[12]
  • Barokní budova fary s mansardovou střechou je datovaná na desce supraporty severního vchodu letopočtem 1741.
  • Budova základní školy z roku 1897–1898
  • zbytky tvrze Šebíkov ve stejnojmenném lese
  • hraniční kámen ve zdi stodoly u čp. 25
  • unikátní původní soubor dřevěných lidových staveb s kamennými základy (domy čp. 31 a 34)
  • v ohradní zdi je vsazen smírčí kříž

Na cestě Plasy–Kralovice se nacházejí

  • kamenné barokní sochy sv. Jana Nepomuckého (1759) a sv. Judy Tadeáše (1767)
  • jeden z největších smírčích křížů v Evropě.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 819. 
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 251. 
  3. ČECHURA, Jaroslav. Cisterciácké kláštery v českých zemích v době předhusitské ve světle řádových akt. In: Právně historické studie 26. Praha: Academia, 1984. ISSN 0079-4929. S. 35–72.
  4. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182. 
  5. TOMEK, Václav Vladivoj. Registra Decimarum Papalium, čili, Registra desátků papežských z dioecezí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 107 s. S. 44. 
  6. Prameny dějin českých = Fontes rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler, Jan Gebauer, Jaroslav Goll. Svazek V. Praha: Nákladem nadání Františka Palackého, 1893. 644 s. S. 472–473. 
  7. Guberniální listiny (993) 1261–1937 Inventář. Příprava vydání Karel Beránek, Věra Beránková. Praha: Státní ústřední archiv, 1975. Kapitola Listina sign. 421 z 1. července 1480. 
  8. PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres kralovický. Svazek XXXVII. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1912. 272 s. Dostupné online. S. 259–264. 
  9. Kronika obecné školy 1884–1940. Žebnice: Porta fontium, 1884–1940. Dostupné online. 
  10. Kronika obecné a národní školy 1940–1954. Žebnice: Porta fontium, 1940–1954. Dostupné online. 
  11. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401. 
  12. KORELUS, Pavel. Žebnický svatý Jakub dostává svoji původní podobu. Plzeňský deník.cz [online]. 2009-08-04 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401. 
  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182. 
  • POLÁK, Josef. Pamětní kniha obce Žebnice. Archivní zpravodaj. 1996, čís. 1, s. 5–6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]