Národní jednota pošumavská
Národní jednota pošumavská (NJP) byla celozemským obranným spolkem pro národní, kulturní a hospodářské povznesení českého obyvatelstva v poněmčených krajích.[1] Byla založena jako reakce na vznik německého svazu Deutscher Böhmerwaldbund, který byl ustanoven v roce 1883 v Českých Budějovicích.[2] Proto došlo 21. června 1884 v Praze k založení Národní jednoty pošumavské, jež měla fungovat coby jeho protiváha.[2] Delegáti ustanovili první ústřední výbor, jehož starostou byl zvolen profesor pražského malostranského gymnázia dr. František Houdek. Jeho náměstkem se stal úředník Josef Kanda, rovněž z Prahy.[2]
Podle stanov z roku 1884 patřila k hlavním úkolům NJP péče o národní, kulturní a hmotné zvelebování Českého království cestou povznášení rolnictví, řemesel, průmyslu a obchodu zejména v západní, jižní a jihovýchodní oblasti Čech.[2] Jednota působila v budějovickém, píseckém, plzeňském a táborském kraji, a sice v okresech České Budějovice, Český Krumlov, Domažlice, Havlíčkův Brod, Horšovský Týn, Jindřichův Hradec, Kaplice, Klatovy, Kralovice, Planá, Plzeň, Podbořany, Prachatice, Stříbro, Sušice, Tachov, Třeboň a Žlutice. Celková rozloha oblasti její působnosti činila 11 824 km2.
Plzeňský odbor NJP byl založen 28. července 1884.[2] Ve výboru nové jednoty byly osobnosti plzeňského národního a kulturního života. Prvním předsedou byl starosta Plzně Josef Krofta, jednatelem Tomáš Cimrhanzl, pokladníkem lékárník Alois Formánek, dalšími členy výboru byli Václav Peták a František Schwarz. Náhradníky byli Josef Čipera a ředitel František Procházka. Spolek věnoval pozornost oblasti severozápadně od Stříbra. Ale též vesnicím Sulislavi a Vranovu i městům Nýřanům a Dobřanům od Stříbra východně.
Českobudějovický odbor NJP byl ustaven 31. srpna 1884 z podnětu advokáta a politika Augusta Zátky a ředitele zdejšího dívčího lycea Františka Tůmy.[1] Jeho prvním předsedou se stal Jan Pýcha. Soustředil se zejména na zakládání a podporu českých škol v okrese České Budějovice a vytváření sítě veřejných knihoven a čítáren. Snažil se rovněž prosazovat české zástupce do samospráv obcí s převahou německého obyvatelstva a organizovat přednáškovou, osvětovou a sociálně podpůrnou činnost.[1] Významně se také podílel na zakládání poboček v jihočeském pohraničí, především na Kaplicku, Českokrumlovsku a Novohradsku.[1]
