Třemošná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě na Plzeňsku. Další významy jsou uvedeny na stránce Třemošná (rozcestník).
Třemošná
Pobočka Městského úřadu Třemošná
Pobočka Městského úřadu Třemošná
Znak města TřemošnáVlajka města Třemošná
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0325 559521
Pověřená obec Třemošná
Obec s rozšířenou působností Nýřany
Okres (LAU 1) Plzeň-sever (CZ0325)
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 082 (2020)[1]
Rozloha 18,1 km²
Nadmořská výška 348 m n. m.
PSČ 330 11
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa městského úřadu Sídliště 992
Třemošná
330 11 Třemošná u Plzně
tremosna@tremosna.cz
Starosta Jaromír Zeithaml
Oficiální web: www.tremosna.cz
Třemošná
Třemošná
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třemošná je město na stejnojmenném vodním toku v Plzeňském kraji, devět kilometrů severně od Plzně. Má rozlohu 18,10 km² a přibližně 5 100[1] obyvatel. Město je údolím řeky Třemošná a železniční tratí rozděleno na menší severní a větší jižní část. V jižní se nachází mj. přirozené centrum, radnice a sídliště.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci je z roku 1181 (Sremesna).

Na začátku devatenáctého století se u Třemošné začalo těžit černé uhlí. K nejstarším dolům patřila Jakubova parní vrátková šachta, kde se těžila uhelná sloj uložená v hloubce osmnáct metrů. Jižně od nádraží se nacházel důl Ignác, který dosáhl hloubky osm metrů a v roce 1832 byl uzavřen. Další drobné doly se nacházely směrem k Jalovčinám a Bílé Hoře, ale brzy vyčerpaly dostupné uhlí. Sloj je totiž ukloněná a v západní části rychle klesá do větších hloubek. Navíc ji narušuje tektonický zlom, podél kterého se část sloje posunula z hloubky 81 metrů do hloubky 263 metrů. Důlní míry dolu Ignác postupně do roku 1842 získal Johann David Starck. Ve stejné době také také koupil 32 metrů hluboký důl Františka a o rok později přikoupil důlní míry Marie. Mělce uloženou sloj ve hloubce 36 metrů začal roku 1860 těžit důl Prokop, o šest let později prohloubený až ke spodní sloji v hloubce 120 metrů.[2]

O uhlí byl v té době jen malý zájem, a jedním z možností, jak jej využít, bylo v roce 1864 spuštění sklárny Johannem Antonem Starckem, do které se uhlí dopravovalo z nového dolu Ignác po koňské úzkorozchodné dráze dlouhé 380 metrů. Podnik, jako první v Evropě, v roce 1991 zavedl strojní výrobu vyráběl tabulového skla. Útlum těžby uhlí koncem devatenáctého století a nutnost dopravovat palivo z větší vzdálenosti vedly roku 1921 k uzavření sklárny, resp. k jejímu přestěhování do Rychnova nad Kněžnou.[3]

Starckům v Třemošné patřily ve druhé polovině devatenáctého století i další doly: Antonín, Jan a Magdaléna. Těžily uhlí v hloubkách okolo sta metrů. Mocnost sloje v nich dosahovala 2–2,5 metru a hlavním způsobem těžby bylo pilířování. Proplástky sloje byly samostatně těženy k výrobě žáruvzdorných materiálů v šamotárně u dolu Magdaléna. Celkový rozsah těžby se pohyboval okolo šesti tisíc tun v roce 1871 okolo osmdesáti tisíc tun v roce 1881. Všechny starckovské doly ukončily provoz v letech 1892–1895.[3] Starckové založili také 120 metrů hluboký důl Prokop II.[4] a sto metrů hluboký důl Johanna.[5] Oba později získal Johann Fitz a v roce 1899 Prokop II. přešel do majetku Západočeských keramických závodů.[4]

Kaolin byl u Třemošné objeven v roce 1855 a o dvacet let později zde belgická společnost otevřela plavírnu a továrnu na hliněné zboží. V roce 1916 ji koupila firma Západočeské továrny kaolinové a šamotové. K dalším podnikům patřila továrna na kameninové zboží bratří Mráčků, strojírna nebo výrobna mýdel a svíček.[3]

Po první světové válce začaly pokusy o obnovu těžby uhlí, ale nevznikl zde žádný velký podnik. V letech 1920–1923 byl v místě staršího dolu Ludvík otevřen povrchový lom. Firma bratří Mráčků otevřela důl Viktor, ale jeho využití zkomplikovaly silné prameny podzemní vody.[6] K menším dolům z tohoto období patří Josefa (1940–1945) nebo obnovený důl Marie (1934–1936).[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1246 1751 2154 2726 3151 3618 4315 3581 3917 3920 4856 4646 4624 4878
Počet domů 121 157 188 233 283 352 596 800 856 924 946 1033 1082 1181

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Údaje z roku 2001:

  • Třemošná (913 domů, 4 170 obyvatel)
  • Záluží (169 domů, 454 obyvatel)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec, na které je zřízena železniční stanice Třemošná u Plzně. Po Třemošné byla v minulosti nazvána také jižněji položená železniční zastávka Třemošná u Plzně zastávka; protože se nachází na území Plzně, byla přejmenována na Plzeň-Orlík.

Dále obcí prochází také silnice I/27 z Železné Rudy, přes Klatovy a Plzeň, směrem na Žatec, Most, Litvínov a Dubí. V Třemošné se kříží se silnicemi II/180, III/18010 a III/1807.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple
  • Rodný dům Václava Brožíka (Brožíkova 57)[8]
  • Rodinný dům s lékárnou (U Lékárny 200)
  • Hraniční kámen při cestě k Plzni

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Významní obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Havel – fyzik, univerzitní pedagog, bývalý děkan Fakulty pedagogické ZČU

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. DRNEK, Jan, 2012. Krajina nad pokladem. Průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street. 336 s. ISBN 978-80-904746-0-4. S. 183–186. 
  3. a b c Drnek 2012, s. 186.
  4. a b Drnek 2012, s. 190.
  5. a b Drnek 2012, s. 191.
  6. Drnek 2012, s. 187.
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 [online]. 2007-03-03 [cit. 2015-02-03]. S. 320, 321, záznam 84. Dostupné online. 
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-07]. Identifikátor záznamu 121534 : městský dům - rodný dům Václava Brožíka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]