Bohy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohy
Zděná čtyřboká kaple se sanktusníkem
Znak obce BohyVlajka obce Bohy
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0325 566471
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-sever (CZ0325)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Kralovice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 9,23 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 125 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 368 m n. m.
PSČ 331 41
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Bohy 9
331 41 Bohy
Starosta Lenka Havlíčková
Oficiální web: www.bohy.cz
Email: dales@razdva.cz
Bohy
Bohy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohy, dříve Zbohy, jsou obec v severovýchodní části okresu Plzeň-sever. Katastrální území obce měří 926 ha a PSČ je 331 41. Katastrální území vlastních Bohů zaujímá rozlohu 6,93 km². Obec, do které patří ještě vesnice Rakolusky a hospodářský dvůr Rohy, je součástí Mikroregionu Kralovicko a má 125[1] obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Ves leží 8 km jihovýchodně od Kralovic v nadmořské výšce 368 m na svažitém začátku ostrohu obtékaného řekou Berounkou z jihu, východu a severu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé je vesnice písemně připomínána roku 1228 v seznamu majetku ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Ve 13. století se Zbohy na čtyři století staly majetkem pánů z Krašova. Během husitských válek okolo roku 1424 a 1430 byla vesnice zcela zničena. V roce 1529 koupil od poručníků nezletilého Jetřicha Bezdružického ml. z Kolovrat ves Mikuláš Sviták z Landštejna za 3250 kop.

Během třicetileté války byla ves opětovně pustošena – z pěti usedlostí zbyla jediná. Ves byla pozvolna obnovena a v polovině 17. století měla šest usedlostí. Roku 1678 prodal Norbert Adolf Miseroni z Lisonu, poslední světský pán Krašova, ves Zbohy i s krašovským panstvím plaskému klášteru, v jehož majetku ves zůstala až do zrušení kláštera v roce 1785.

Na začátku roku 1924 byla ves přejmenována na Bohy. Tato obec, kde v roce 2005 žilo 75 obyvatel, do roku 2012 formálně zdvojnásobila jejich počet na 150.

8. listopadu 2016 byly obci uděleny znak a vlajka.[2]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Na protáhlé návsi stojí u silnice zděná čtyřboká kaple se sanktusníkem obklopená košatými stromy, před ní kamenný pamětní kříž. Z lidové architektury vyniká usedlost č. 10, roubená chalupa č. 11 a statek č. 14, roubený patrový špýchar v č. E27 přenesený z Kopidla.

U silnice na Rohy stával kruhový smírčí kámen s tlapatým křížem, v roce 2002 byl však poškozen silničáři a následně odstraněn, dnes na jeho místě stojí replika. Hospodářský dvůr Rohy z 16. století byl založen pány z Kolovrat, za svou dnešní barokní podobu vděčí přestavbě provedenou plaskými cisterciáky. V areálu je hodnotná především hlavní budova a kamenná stodolou s tesanými portály se znaky plaského kláštera z roku 1735. Západně od dvora roste památný Rožský dub.

Pod zříceninou hradu Krašov se v údolí Berounky nalézá areál čp. 18 bývalého mlýna U Nováků s unikátní barokní mlýnicí, při cestě k němu stojí taktéž barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1743.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Ves sousedí se vsí Rakolusky na jihovýchodě, s Kozojedy na západě a na severozápadě se vsí Brodeslavy. Bohy se leží na hranici území přírodních parků Horní Berounka a Hřešihlavská na levém břehu řeky Berounky. Bohy leží na cyklotrasách Střela a Baroko III.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. REKOS

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
  • Karel Rom: Představujeme obce regionu: ; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. , s. 14
  • Karel Rom: Hrad Krašov a jeho majitelé; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 2, s. 3–4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]