Velečín
| Velečín | |
|---|---|
 zvonice (věž bývalého kostela) ve Velečíně | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0325 578924 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Kralovice |
| Okres (LAU 1) | Plzeň-sever (CZ0325) |
| Kraj (NUTS 3) | Plzeňský (CZ032) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°4′28″ s. š., 13°24′6″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 70 (2021)[1] |
| Rozloha | 5,24 km² |
| Katastrální území | Velečín |
| Nadmořská výška | 438 m n. m. |
| PSČ | 331 65 |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Velečín 17 331 65 Žihle velecin@quick.cz |
| Starostka | Mgr. Lenka Valešová |
| Oficiální web: www | |
  Velečín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 578924 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velečín (něm. Weletschin) je vesnice v severní části okresu Plzeň-sever. Ve stejnojmenné obci, která zahrnuje i Ostrovec, žije 70[1] obyvatel, její katastrální území zaujímá 524,77 ha a PSČ všech adres je 331 65.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o Velečínu je z roku 1296. Po polovině 16. století byl součástí rabštejnského panství rodu Šliků. Od roku 1578 patřil Velečín rodu Libštejnských z Kolovrat. V roce 1600 Mikuláš Libštejnský prodal ves Jiřímu Chotkovi ze Žihle, ale jeho panství bylo roku 1621 zkonfiskováno císařem Ferdinandem II. za Chotkovu účast na stavovském povstání. Následujícího roku koupil panství Heřman Černín a připojil jej k petrohradskému panství.
Po zrušení patrimoniální správy se Velečín spolu s Ostrovcem stal samostatnou obcí. Občan Wenzel Tauber odkázal 1 200 zlatých na stavbu školy. Nejprve v roce 1885 vznikla v domě čp. 3 pobočka obecné školy v Blatně, na podzim téhož roku začala výstavba školní budovy, která byla dokončena následující léto. Dne 1. ledna 1887 se z pobočky stala samostatná obecná škola. V roce 1903 byla na železniční trati zřízena zastávka. Původní obyvatelé německé národnosti byli v roce 1946 vysídleni.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Velečín leží v rovinatém terénu čtyři kilometry severovýchodně od Žihle na železniční trati Plzeň–Žatec, v nadmořské výšce 436–452 m. Sousedí na severu s Blatnem, na východě s Ostrovcem a na jihozápadě s Pastuchovicemi. Severně od vsi protéká Podvínecký potok, na kterém je Velečínský rybník. Východně od vsi začíná přírodní park Jesenicko.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 166 obyvatel (z toho 82 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků a 157 Němců. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[2] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 194 obyvatel: osmnáct Čechoslováků a 176 Němců. Všichni byli římskými katolíky.[3]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Na rozsáhlé návsi byl v letech 1868–1869 za přispění obce a z příspěvků manželů Wenzela a Rosalie Tauberových postaven pseudogotický kostel Jména Panny Marie. Kostel byl však zbořen – s výjimkou věže – v sedmdesátých letech 20. století, na místě jeho lodi a presbytáře dnes stojí budova obecního úřadu. U kostela byla také v 19. století vybudována malá zděná výklenková kaplička[4] a památník Wenzela Taubera, který přispěl na stavbu kostela i obecní školy.[5]
U železničního přejezdu silnice na Ostrovec je v trávníku usazen nevelký kruhový pískovcový kámen s téměř setřeným reliéfem berličkového kříže.[6] Dosahuje rozměrů zhruba 80 x 90 cm. Datum jeho vzniku ani jeho původ není známý. Předpokládá se, že pochází ze středověku a představuje smírčí kříž nebo hraniční kámen. Od 27. 12. 1993 je chráněný jako kulturní památka.[7] V jeho blízkosti stojí pamětní kříž z 19. století.[8]
V poli západně od obce leží pozůstatky božích muk.[9] Na hřbitově při východním okraji obce je umístěn památník šesti obětí pochodu smrti, který obcí procházel z Johanngeorgenstadtu počátkem května roku 1945.[10]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 245.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 263.
- ↑ Kaple Panny Marie ve Velečíně | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Památník W. Taubera ve Velečíně | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Křížový kámen ve Velečíně | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online.
- ↑ smírčí kříž - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Kříž u dráhy ve Velečíně | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Boží muka západně od Velečína | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online.
- ↑ Velečín. zapomnicky.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
- Karel Rom: Představujeme obce regionu: Velečín; In: Kronika regionu – Kralovicko, Manětínsko, Plasko, roč. 4 (2005/6), č. 4, s. 2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velečín na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Velečín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
