Kaznějov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kaznějov
Kaplička sv. Jana Nepomuckého
Znak obce KaznějovVlajka obce Kaznějov
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0325 559008
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-sever (CZ0325)
Obec s rozšířenou působností Kralovice
Pověřená obec Plasy
Historická země Čechy
Katastrální území Kaznějov
Katastrální výměra 12,3 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 075 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 398 m n. m.
PSČ 331 51
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Ke Škále 220
331 51 Kaznějov
Starosta Ing. Petr Sýkora
Oficiální web: www.kaznejov.cz
Email: mesto@kaznejov.cz
Kaznějov
Kaznějov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaznějov (dříve Kazňau,[2] Kasniau,[3] Kazniau,[4] Kazňov,[5][6] Kaznow[3]) je město v Plzeňském kraji. Leží 20 km severně od Plzně na silnici I/27 spojující Plzeň s Mostem v mělkém údolí Kaznějovského potoka. Žije v něm přibližně 3 100[1] obyvatel.

Na severu Kaznějov sousedí s Rybnicí, na východě s Oborou, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Býkovem, na jihozápadě s městečkem Horní Bříza a na západě s Mrtníkem. Západně a jihozápadně od města jsou uprostřed lesů povrchové kaolinové doly.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kaznějov je poprvé zmiňován roku 1144, kdy jej český kníže Vladislav II. daroval jím založenému cisterciáckému klášteru v Plasích. Mniši kláštera ves pravděpodobně zrušili, protože v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je Kaznějov uváděn jako grangie. Ta byla tvořena propugnaculem, tj. opevněným obytným domem uvnitř většího celku, chlévy, ratejnou, pravděpodobně stodolou, sýpkou s kamenným sklepem a refektářem, společnou jídelnou mnichů.

V průběhu 14. století cisterciáci opustili hospodaření se systémem dvorů, grangie rušili a na jejich místě opět zakládali vsi. Opětovným založením Kaznějova byl roku 1346 pověřen kralovický rychtář a lokátor Petr, který rozdělil pozemky dvora na 16 lánů a osadil je sedláky podle zákupního práva. Za svou práci dostal kaznějovskou rychtu, propugnaculum grangie s chlévy, svobodný lán, třetí díl pokut a navrch právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn. Ostatní části dvora připadly osadníkům, část byla připojena k ovčínu, který byl jako jediný z dvora zachován. Rychtář Petr prodal roku 1350 rychtářský úřad Protivovi z Volfštejna, který se v případě potřeby musel v plné zbroji dostavit do kláštera k jeho obraně. Roku 1418 získal rychtu na krátko Hrdoň z Dubjan.

Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi z Gutštejna. Mezi pány Libštejnským z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.

Roku 1555 prodali páni z Gutštejna celé dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu na Karlštejně. Markvartové z Hrádku drželi Kaznějov až do konfiskací po bitvě na Bílé hoře. Od Královské komory koupil Kaznějov a pustý Újezd pan Vilém z Vřeskovic, později jej na císařovo přání vrací plaskému klášteru. Rychtářem v té době byl Augustin Bržínský z Poksdorfu, ale v průběhu třicetileté války byla rychta spolu s jedním statkem vypálena. K roku 1654 je v Kaznějově uváděno osm usedlostí, pustý panský mlýn a ovčín, o deset let později to bylo již 24 usedlostí. Opat Kryštof Tengler na její místě zřídil poplužní dvůr, ale opat Benedikt Engelken v roce 1681 – na sklonku svého života – dvůr zrušil a jeho pozemky rozdělil mezi třem novým sedlákům. Do dnešní doby se nepodařilo najít místo původní kaznějovské grangie. V majetku kláštera zůstal Kaznějov až do jeho zrušení roku 1785.

V 19. století v souvislosti s objevem uhelných ložisek v Kaznějově zde podnikatel Johann David Starck otevřel roku 1833 východně od obce chemickou továrnu, tzv. stará továrna kam byla přenesena výroba dýmavé kyseliny sírové – oleum z Hromnice. Po požáru dvou olověných komor 7. září 1898 došlo ve staré továrně k definitivnímu ukončení provozu 23. prosince 1901. Pokračovatel a syn zakladatele chemičky Johann Antonín Starck v roce 1847 podnik rozšířil o výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Po útlumu a ukončení této výroby je opět v popředí oleum. Roku 1874 na místě současné chemičky vzniká tzv. nová továrna s výstavbou několika olejen. Roku 1879 v nové továrně nechal vybudovat Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové. Od 12. října 1885 vzniká akciová společnost Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck v čele s obchodním ředitelem Antonem Schoblochem. Od roku 1900 vlastní firmu uhelný magnát J. Peschek.

V lednu 1934 byl v Kaznějově otevřen hřbitov a přestalo tak pohřbívání kaznějovských na hřbitově v Oboře. První pohřbenou se stala žačka Jaroslava Macháčková. V roce 1997 získal Kaznějov status města.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází železniční trať Plzeň–Žatec-Most a autobusová linka Plzeň-Kralovice. Kaznějov leží na silnici první třídy I/27, na kterou navazují silnice nižších tříd III/2318 směr Obora, Dobříč a II/204 Kaznějov-Úněšov.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaplička sv. Jana Nepomuckého
  • Brána u čp. 14

Představitelé obce[editovat | editovat zdroj]

Dle dochovaných záznamů[7] jsou známi následující představitelé:

  • Antonín Karlovec, rychtář (v období kolem roku 1838)
  • Jan Šimandl, starosta (1888–1900)
  • Václav Kondel, starosta (1900–1906)
  • Antonín Němec, starosta (1906–1913)
  • Antonín Beránek, starosta (1913–1916)
  • Antonín Němec, úřadující první radní (1916–1919)
  • František Šmídl, starosta (1919–1925)
  • František Vopat, předseda ustavené správní komise (1925)
  • Cyril Kovanda, starosta (1925–1927), zemřel ve funkci
  • František Triner, starosta (1927–1932)
  • Josef Lavička, starosta (1932–1936)
  • Václav Juha, starosta (1936–1942), zatčen gestapem, odvezen do koncentračního tábora Buchenwald
  • Jaroslav Fiedler, náměstek starosty (1942–1945)
  • Vojtěch Rabas, předseda revolučního národního výboru (7. května 1945 – 9. května 1945)
  • Josef Müller, předseda revolučního národního výboru (9. května 1945 – 1. června 1945)
  • Jaroslav Fiedler, předseda MNV (1. června 1945 –1. prosince 1945)
  • Rudolf Štefl, předseda MNV (1. prosince 1945 – 30. června 1946)
  • Václav Brůj, předseda MNV (30. června 1946 – 16. července 1948), zemřel ve funkci
  • Josef Zeman, předseda MNV (16. července 1948 – 8. května 1952)
  • Antonín Bajt, předseda MNV (8. května 1952 – 25. května 1954)
  • Antonín Žaloudek, předseda MNV (25. května 1954 – 1959)
  • Josef Šimandl, úřadující náměstek (1959–1960)
  • Vojtěch Rabas, předseda MNV (1960–1964)
  • Josef Křížek, předseda MNV (1964–1970)
  • Miroslav Koldinský, předseda MNV (1970–1971)
  • František Fakan, předseda MNV (1971–1976)
  • Ludvík Krofta, předseda MNV (1976–1985), volební období nedokončil pro nemoc
  • František Fakan, úřadující náměstek (1985–1986)
  • Antonín Pokorný, předseda MNV (1986–1990)
  • Vratislav Jícha, starosta (1990–1998)
  • Petr Sýkora, starosta (od 1998)

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Berger (1950–2008), fotograf – kaznějovský rodák, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů[8]
  • Karel Fleissig (1912–1976), spisovatel – po studiích filozofie a práv se usadil v Kaznějově, příběhy z Kaznějova a okolí se inspiroval i ve své tvorbě (Hříšné časy) [9][10]
  • Matěj Ondřej Kondel (1686–1758), polír a stavitel - bílovský rodák se přiženil na kaznějovský statek Kučerů, jako stavitel se podílel i na stavbě konventu kláštera v Plasích, několika kaplí v okolí, kostela v Mariánské Týnici nebo stavbě fary v Kralovicích[11]
  • Václav Němec (1912–2001), učitel, spisovatel, básník – narodil se v Kaznějově na statku čp. 14, vystudoval učitelský ústav v Plzni a poté jako učitel působil převážně na Sokolovsku, kterému věnoval značnou část svého díla
  • Johann David Starck (1770–1841), podnikatel – v roce 1833 dostal povolení k zahájení výstavby kaznějovské továrny na výrobu dýmavé kyseliny sírové, kterou následně do Kaznějova přesunul z Hromnic[12]
  • Alfréd Willer (* 1930), brazilský architekt českého původu – narodil se v Kaznějově jako syn strojního inženýra Viléma Willera, po vpádu nacistů v roce 1939 musela židovská rodina Kaznějov opustit a v roce 1947 se odstěhovala do Brazílie do města São Paulo[13][14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. II. vojenské (Františkovo) mapování z let 1836–1852
  3. a b Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 3075-1 Kaznějov; mapováno 1839
  4. III. vojenské mapování 1:25 000, 4051/1, vydáno 1945
  5. Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 2360-1 - Hromnice; mapováno 1839
  6. Katastrální mapa obce Kaznějov, 1889
  7. KŘÍŽEK, Josef; HOFMAN, František. O některých lidech v historii Kaznějova a okolí a jiných zajímavostech. [s.l.]: Městský úřad Kaznějov, 2008. 
  8. DATABAZEKNIH.CZ. Jiří Berger životopis | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  9. PĚNKAVA, Evžen. K výročí Karla Fleissiga. Plž 10, Plzeňský literární život. Roč. 2012, čís. 10, s. 22. Dostupné online. 
  10. Hříšné časy – Karel Fleissig – Databáze knih. Databáze knih [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. 
  11. KŘÍŽEK, J.; HOFMAN, F. O některých lidech v historii Kaznějova a okolí a jiných zajímavostech. [s.l.]: Městský úřad Kaznějov, 2008. 
  12. Fabriky-Kaznějov. www.fabriky.cz [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  13. V Praze vzniká film o brazilském architektovi českého původu. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-23]. 
  14. MANN, Iris. Alfred Willer Archives — Jewish Journal. Jewish Journal [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord. I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8. 
  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4. 
  • ROM, Karel. Kralovicko – kronika regionu. 2002, roč. 2002/2003, čís. 2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]