Přeskočit na obsah

Kaznějov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kaznějov
Kaplička sv. Jana Křtitele
Kaplička sv. Jana Křtitele
Znak města KaznějovVlajka města Kaznějov
ZnakVlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecPlasy
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°53′36″ s. š., 13°22′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel3 085 (2025)[1]
Rozloha12,30 km²[2]
Katastrální územíKaznějov
Nadmořská výška398 m n. m.
PSČ331 51
Počet domů555 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa městského úřaduKe Škále 220
331 51 Kaznějov
mesto@kaznejov.cz
StarostkaEva Šimlová
Oficiální webwww.kaznejov.cz
Kaznějov
Kaznějov
Další údaje
Kód obce559008
Kód části obce64556
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaznějov (v místním nářečí Kazňov, německy Gaßnau) je město v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží dvacet kilometrů severně od Plzně na silnici I/27 spojující Plzeň s Mostem v mělkém údolí Kaznějovského potoka. Žije v něm přibližně 3 100[1] obyvatel.

Na severu Kaznějov sousedí s Rybnicí, na východě s Oborou, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Býkovem, na jihozápadě s městečkem Horní Bříza a na západě s Mrtníkem. Západně a jihozápadně od města je uprostřed lesů největší povrchový kaolinový lom ve střední Evropě.[4]

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název města je pravděpodobně odvozen z domácké podoby osobního jména Kazimír (základ slova kaz- a přípona -něj) ve významu Kaznějův dvůr. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Kaznew (1146), Casnaw (1346), v Kaznějově (1420), Kazňov (1420), „na Kazniegowu“ (1501), Kazniegow (1502), Kasenau nebo Kaznau a Kazniow (1833) a Kázňov (1854).[5] Dále se používaly také tvary: Kazňau,[6] Kasniau,[7] Kazniau,[8] Kazňov[9][10] a Kaznow.[7] V letech 1939–1945 se město jmenovalo německy Gaßnau.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Kaznějov je poprvé zmiňován roku 1144, kdy jej český kníže Vladislav II. daroval jím založenému cisterciáckému klášteru v Plasích. Mniši kláštera ves pravděpodobně zrušili, protože v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je Kaznějov uváděn jako grangie. Ta byla tvořena propugnaculem, to je opevněným obytným domem uvnitř většího celku, chlévy, ratejnou, pravděpodobně stodolou, sýpkou s kamenným sklepem a refektářem, společnou jídelnou mnichů.

V průběhu 14. století cisterciáci opustili hospodaření se systémem dvorů, grangie rušili a na jejich místě opět zakládali vsi. Opětovným založením Kaznějova byl roku 1346 pověřen kralovický rychtář a lokátor Petr, který rozdělil pozemky dvora na 16 lánů a osadil je sedláky podle zákupního práva. Za svou práci dostal kaznějovskou rychtu, propugnaculum grangie s chlévy, svobodný lán, třetí díl pokut a navrch právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn. Ostatní části dvora připadly osadníkům, část byla připojena k ovčínu, který byl jako jediný z dvora zachován. Rychtář Petr prodal roku 1350 rychtářský úřad Protivovi z Volfštejna, který se v případě potřeby musel v plné zbroji dostavit do kláštera k jeho obraně. Roku 1418 získal rychtu na krátko Hrdoň z Dubjan.

Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi I. z Gutštejna. Mezi Libštejnskými z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.

Roku 1555 prodali páni z Gutštejna celé dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu na Karlštejně. Markvartové z Hrádku drželi Kaznějov až do pobělohorských konfiskací. Od královské komory koupil Kaznějov a pustý Újezd pan Vilém z Vřeskovic, později jej na císařovo přání vrátil plaskému klášteru. Rychtářem v té době byl Augustin Bržínský z Poksdorfu, ale v průběhu třicetileté války byla rychta spolu s jedním statkem vypálena. K roku 1654 je v Kaznějově uváděno osm usedlostí, pustý panský mlýn a ovčín, o deset let později to bylo již 24 usedlostí. Opat Kryštof Tengler zřídil poplužní dvůr, ale opat Benedikt Engelken v roce 1681 – na sklonku svého života – dvůr zrušil a jeho pozemky rozdělil mezi tři nové sedláky. Místo původní kaznějovské grangie je neznámé. V majetku kláštera zůstal Kaznějov až do jeho zrušení roku 1785.

V 19. století, v souvislosti s objevem uhelných ložisek, v Kaznějově podnikatel Johann David Starck otevřel roku 1833 východně od obce chemickou továrnu, takzvaná stará továrna kam byla přenesena výroba dýmavé kyseliny sírové z Hromnice. Po požáru dvou olověných komor 7. září 1898 došlo 23. prosince 1901 k definitivnímu ukončení provozu staré továrny. Pokračovatel a syn zakladatele chemičky Johann Antonín Starck v roce 1847 podnik rozšířil o výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Po útlumu a ukončení této výroby se do popředí dostalo opět oleum. Roku 1874 na místě současné chemičky vznikla takzvaná nová továrna s několika olejnami. Roku 1879 v nové továrně nechal vybudovat Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové.

Hornictví

[editovat | editovat zdroj]

Na okraji města se od 19. do první poloviny 20. století těžilo černé uhlí. Nejstaršími doly byly Francisi a Adalberti (Vojtěch) zřízené v letech 1819 a 1821. Oba brzy poté koupil Johann David Starck, který musel nechat razit dědičnou štolu k jejich odvodnění, ale založil také správní budovu (tzv. Zámeček) a dvě hornické kolonie. Uhlí se těžilo vrátkovými jamami a využívalo se ve Starckově hromnickém podniku.[11]

V roce 1839 bylo nalezeno uhlí v polesí Jalovčiny, kde Starck postupně získal padesát důlních měr. Uhlí se těžilo ze dvou slojí, z nichž svrchní byla v hloubce 67–70 metrů (mocnost 0,4 metru) a spodní s kvalitnějším uhlím se nacházela o čtyři až osm metrů hlouběji. Její mocnost se pohybovala od 0,4 do 0,8 metru. Najatí sedláci vozili uhlí do Hromnic a zpět přiváželi suroviny na výrobu olea. V roce 1857 byla vyhloubena těžní jáma dolu Antonín (Jalovčín) a při využití parního stroje se jí v letech 1857–1862 těžilo 5 600 tun uhlí ročně. Vrcholu těžby (13 200 tun) důl dosáhl v roce 1875. V roce 1902 byl provoz dolu ukončen, ale v letech 1910–1922 byl znovu obnovován a pokračoval ještě v roce 1924.[12]

Dalším kaznějovským dolem býval důl Martini založený roku 1861 na jižním okraji města.[12] Na západním okraji Kaznějova otevřel Johann Anton Starck důl David, kde se uhlí začalo těžit v roce 1872. Důl trpěl silnými přítoky vody, ale přesto se v něm v hloubce 120–140 metrů těžila sloj rozdělená proplástkem na dvě lávky s mocností 2,9 a 1,2 metru. Největšího objemu produkce důl dosáhl po zahájení provozu na železniční trati Plzeň–Žatec (34 500 tun ročně). S hlavní tratí byl spojen vlečkou. V sousedství dolu Starckové založili chemický podnik, kde se od roku 1879 vyráběla kyselina dusičná a od začátku osmdesátých let 19. století také železné mořidlo a modrá skalice. Po smrti Johanna Antona Starcka se jeho podniky v roce 1885 transformovaly na akciovou společnost Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck sídlící v Plzni. Roku 1900 celý podnik koupil J. Peschek.[13]

Menšími doly v Kaznějově býval Mortis, který ukončil provoz roku 1895, dále Marie (v provozu v letech 1936–1937), Madera a Honora.[13]

20. století

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1903 se u města těží kaolin. V roce 1930 ve městě byla zahájena výroba kyseliny citronové. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn pod názvem Lachema.[13]

V lednu 1934 byl v Kaznějově otevřen hřbitov a přestalo tak pohřbívání kaznějovských na hřbitově v Oboře. První pohřbenou se stala žačka Jaroslava Macháčková. V roce 1997 získal Kaznějov status města.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 391 obyvatel (z toho 681 mužů), z nichž bylo 1 342 Čechoslováků, 35 Němců, jeden Žid, dva příslušníci jiné národnosti a jedenáct cizinců. Většina (693 lidí) byla bez vyznání, dále převažovali římští katolíci (445) a členové církve československé. Dva lidé byli evangelíky, osm židy a jeden člověk patřil k nezjišťovaným církvím.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 1 708 obyvatel: 1 631 Čechoslováků, 56 Němců, jednoho Žida, čtyři Rusy a šestnáct cizinců. Převažovali římští katolíci. Bez vyznání bylo 592 obyvatel, 281 jich patřilo k církvi československé, 26 lidí bylo evangelíky, osm židy a pět jich patřilo k nezjišťovaným církvím.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[16][17]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 507 946 906 911 1 291 1 391 1 708 1 939 2 120 2 581 3 267 3 193 2 999 3 031 2 934
Počet domů 39 85 80 102 126 145 217 329 343 394 423 470 489 524 555

Městská správa

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. ledna 1986 do 23. listopadu 1990 k městu patřila Rybnice.[18]

Městské symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly městu uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. května 1998.[19]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec–Most, na které se nachází stanice Kaznějov, a autobusová linka Plzeň–Kralovice. Kaznějov leží na silnici první třídy I/27, na kterou navazují silnice nižších tříd III/2318 směr Obora, Dobříč a II/204 Kaznějov–Úněšov.

Představitelé obce

[editovat | editovat zdroj]

Dle dochovaných záznamů[20] jsou známi následující představitelé:

  • Antonín Karlovec, rychtář (v období kolem roku 1838)
  • Jan Šimandl, starosta (1888–1900)
  • Václav Kondel, starosta (1900–1906)
  • Antonín Němec, starosta (1906–1913)
  • Antonín Beránek, starosta (1913–1916)
  • Antonín Němec, úřadující první radní (1916–1919)
  • František Šmídl, starosta (1919–1925)
  • František Vopat, předseda ustavené správní komise (1925)
  • Cyril Kovanda, starosta (1925–1927), zemřel ve funkci
  • František Triner, starosta (1927–1932)
  • Josef Lavička, starosta (1932–1936)
  • Václav Juha, starosta (1936–1942), zatčen gestapem, odvezen do koncentračního tábora Buchenwald
  • Jaroslav Fiedler, náměstek starosty (1942–1945)
  • Vojtěch Rabas, předseda revolučního národního výboru (7. května 1945 – 9. května 1945)
  • Josef Müller, předseda revolučního národního výboru (9. května 1945 – 1. června 1945)
  • Jaroslav Fiedler, předseda MNV (1. června 1945 –1. prosince 1945)
  • Rudolf Štefl, předseda MNV (1. prosince 1945 – 30. června 1946)
  • Václav Brůj, předseda MNV (30. června 1946 – 16. července 1948), zemřel ve funkci
  • Josef Zeman, předseda MNV (16. července 1948 – 8. května 1952)
  • Antonín Bajt, předseda MNV (8. května 1952 – 25. května 1954)
  • Antonín Žaloudek, předseda MNV (25. května 1954 – 1959)
  • Josef Šimandl, úřadující náměstek (1959–1960)
  • Vojtěch Rabas, předseda MNV (1960–1964)
  • Josef Křížek, předseda MNV (1964–1970)
  • Miroslav Koldinský, předseda MNV (1970–1971)
  • František Fakan, předseda MNV (1971–1976)
  • Ludvík Krofta, předseda MNV (1976–1985), volební období nedokončil pro nemoc
  • František Fakan, úřadující náměstek (1985–1986)
  • Antonín Pokorný, předseda MNV (1986–1990)
  • Vratislav Jícha, starosta (1990–1998)
  • Petr Sýkora, starosta (1998–2018)
  • Eva Šimlová, starostka (od 2018)

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kaplička svatého Jana Křtitele[21]
  • Brána u čp. 14
  • Pomník padlých ve druhé světové válce u obecního úřadu

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Matěj Ondřej Kondel (1686–1758), polír a stavitel – bílovský rodák se přiženil na kaznějovský statek Kučerů, jako stavitel se podílel i na stavbě konventu kláštera v Plasích, několika kaplí v okolí, kostela v Mariánské Týnici nebo stavbě fary v Kralovicích[20]
  • Johann David Starck (1770–1841), podnikatel – v roce 1833 dostal povolení k zahájení výstavby kaznějovské továrny na výrobu dýmavé kyseliny sírové, kterou následně do Kaznějova přesunul z Hromnic[22]
  • Johann Anton Starck (1808–1883), podnikatel, syn Johanna Davida Starcka, poslanec Říšského a Českého zemského sněmu – výrobu v kaznějovské chemičce rozšířil o dočasnou produkci fosforu, postavil novou továrnu na výrobu kyseliny sírové u dolu David a tento hlavní výrobní program vyváží do řady zemí světa[23]
  • Anton Schobloch (1835–1900), podnikatel, obchodník – po smrti Johanna Antona Starcka, u kterého pracoval jako obchodní ředitel a který mu odkázal třetinu společnosti, vedl firmu Johann David Starck, kterou roku 1885 převedl na akciovou společnost Dolové a průmyslové závody[22]
  • František Hofman (1898–1966), zahrádkář, sokol, ochotník – v roce 1927 nastoupil jako zahradník u továrny Johanna Davida Starcka, kde vybudoval moderní zahradu a skleník s nevídanými exotickými rostlinami, také aktivně zapojil do činnosti místního Sokola, ochotnického divadla a Svazu zahrádkářů a ovocnářů[20]
  • J. Peschek, uhelný magnát – roku 1900 se stal vlastníkem kaznějovské chemičky, ukončil výrobu kyseliny sírové ve starém závodě a vše přesunul do areálu v západní části Kaznějova, kde se již vyráběla např. kyselina dusičná či modrá skalice[23]
  • Bohumír Cyril Petr (1905–1976), římskokatolický kněz a po určitou dobu člen benediktinského řádu, varhaník, hudební skladatel, hudební vědec, defektolog, topograf, historik[24]
  • Vladimír Vyhnis (1911–1942), odbojář
  • Anna Vyhnisová (1912–1942), odbojářka
  • Karel Fleissig (1912–1976), spisovatel – po studiích filozofie a práv se usadil v Kaznějově, příběhy z Kaznějova a okolí se inspiroval i ve své tvorbě (Hříšné časy) [25][26]
  • Václav Němec (1912–2001), učitel, spisovatel, básník – narodil se v Kaznějově na statku čp. 14, vystudoval učitelský ústav v Plzni a poté jako učitel působil převážně na Sokolovsku, kterému věnoval značnou část svého díla[20]
  • Rudolf Valeš (1915–1990), hudebník a skladatel – vyučil se zámečníkem a v místní chemické továrně pracoval až do důchodu, celý život se věnoval hudbě, hrál na trubku a harmoniku, zkomponoval celou řadu skladeb pro dechovou hudbu[20]
  • Josef Jelínek (1924–1993), chemik, ochotník, malíř – do Kaznějova se přistěhoval v roce 1953 za prací v místní chemické továrně, ve volném čase se věnoval režii v ochotnickém divadle a jeho celoživotním koníčkem bylo malování přírody[20]
  • Alfréd Willer (1930–2022), brazilský architekt českého původu – narodil se v Kaznějově jako syn strojního inženýra Viléma Willera, po vpádu nacistů v roce 1939 musela židovská rodina Kaznějov opustit a v roce 1947 se odstěhovala do Brazílie do města São Paulo[27][28]
  • Jiří Berger (1950–2008), fotograf – kaznějovský rodák, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů[29]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ DUFKOVÁ, Marie. Největší lom na kaolin ve střední Evropě. Třípól [online]. 2018-08-12 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online.
  5. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Kaznějov, s. 216.
  6. ↑ II. vojenské (Františkovo) mapování z let 1836–1852
  7. 1 2 Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 3075-1 Kaznějov; mapováno 1839
  8. ↑ III. vojenské mapování 1:25 000, 4051/1, vydáno 1945
  9. ↑ Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 2360-1 - Hromnice; mapováno 1839
  10. ↑ Katastrální mapa obce Kaznějov, 1889
  11. ↑ DRNEK, Jan. Krajina nad pokladem. Průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street, 2012. 336 s. ISBN 978-80-904746-0-4. S. 197. Dále jen Krajina nad pokladem.
  12. 1 2 Krajina nad pokladem, s. 199.
  13. 1 2 3 Krajina nad pokladem, s. 199.
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 285.
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 163.
  16. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  17. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  18. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 491.
  19. ↑ Udělené symboly – Kaznějov [online]. 1998-05-19 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  20. 1 2 3 4 5 6 KŘÍŽEK, J.; HOFMAN, F. O některých lidech v historii Kaznějova a okolí a jiných zajímavostech. Kaznějov: Městský úřad Kaznějov, 2008.
  21. ↑ Kaple sv. Jana Křtitele [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
  22. 1 2 Fabriky-Kaznějov. www.fabriky.cz [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
  23. 1 2 Lachema Kaznějov. Plzeň. 2011-05-16. Dostupné online [cit. 2018-11-07].
  24. ↑ Český hudební slovník osob a institucí. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. 2012-03-29 [cit. 2021-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-08.
  25. ↑ PĚNKAVA, Evžen. K výročí Karla Fleissiga. Plž 10, Plzeňský literární život. Roč. 2012, čís. 10, s. 22. Dostupné online.
  26. ↑ Hříšné časy – Karel Fleissig – Databáze knih. Databáze knih [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online.
  27. ↑ V Praze vzniká film o brazilském architektovi českého původu. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-23].
  28. ↑ MANN, Iris. Alfred Willer Archives — Jewish Journal. Jewish Journal [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ Jiří Berger životopis. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord. I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8. 
  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4. 
  • ROM, Karel. Kralovicko – kronika regionu. 2002, roč. 2002/2003, čís. 2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kaznějov&oldid=25123377“