Kaznějov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaznějov

Kaplička sv. Jana Nepomuckého
Znak obce KaznějovVlajka obce Kaznějov
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0325 559008
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-sever (CZ0325)
Obec s rozšířenou působností Kralovice
Pověřená obec Plasy
Historická země Čechy
Katastrální území Kaznějov
Katastrální výměra 12,3 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 076 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 398 m n. m.
PSČ 331 51
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Ke Škále 220
331 51 Kaznějov
Starosta Ing. Petr Sýkora
Oficiální web: www.kaznejov.cz
Email: mesto@kaznejov.cz
Kaznějov
Red pog.svg
Kaznějov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaznějov (dříve Kazňau,[2] Kasniau,[3] Kazniau,[4] Kazňov,[5][6] Kaznow[3]) je město v Plzeňském kraji. Leží 20 km severně od Plzně na silnici I/27 spojující Plzeň s Mostem v mělkém údolí Kaznějovského potoka.

Na severu Kaznějov sousedí s Rybnicí, na východě s Oborou, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Býkovem, na jihozápadě s městečkem Horní Bříza a na západě s Mrtníkem. Západně a jihozápadně od města jsou uprostřed lesů povrchové kaolinové doly.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kaznějov je poprvé zmiňován již roku 1144, kdy jej český kníže Vladislav II. daroval jím založenému cisterciáckému klášteru v Plasích. Mniši kláštera ves pravděpodobně zrušili, protože v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je Kaznějov uváděn jako grangie. Ta byla tvořena propugnaculem, tj. opevněným obytným domem uvnitř většího celku, chlévy, ratejnou, pravděpodobně stodolou, sýpkou s kamenným sklepem a refektářem, společnou jídelnou mnichů.

V průběhu 14. století cisterciáci opustili hospodaření se systémem dvorů, grangie rušili a na jejich místě opět zakládali vsi. Opětovným založením Kaznějova byl roku 1346 pověřen kralovický rychtář a lokátor Petr, který rozdělil pozemky dvora na 16 lánů a osadil je sedláky podle zákupního práva. Za svou práci dostal kaznějovskou rychtu, propugnaculum grangie s chlévy, svobodný lán, třetí díl pokut a navrch právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn. Ostatní části dvora připadly osadníkům, část byla připojena k ovčínu, který byl jako jediný z dvora zachován. Rychtář Petr prodal roku 1350 rychtářský úřad Protivovi z Volfštejna, který se v případě potřeby musel v plné zbroji dostavit do kláštera k jeho obraně. Roku 1418 získal rychtu na krátko Hrdoň z Dubjan.

Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi z Gutštejna. Mezi pány Libštejnským z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.

Roku 1555 prodali páni z Gutštejna celé dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu na Karlštejně. Markvartové z Hrádku drželi Kaznějov až do konfiskací po bitvě na Bílé hoře. Od Královské komory koupil Kaznějov a pustý Újezd pan Vilém z Vřeskovic, později jej na císařovo přání vrací plaskému klášteru. Rychtářem v té době byl Augustin Bržínský z Poksdorfu, ale v průběhu třicetileté války byla rychta spolu s jedním statkem vypálena. K roku 1654 je v Kaznějově uváděno osm usedlostí, pustý panský mlýn a ovčín, o deset let později to bylo již 24 usedlostí. Opat Kryštof Tengler na její místě zřídil poplužní dvůr, ale opat Benedikt Engelken v roce 1681 – na sklonku svého života – dvůr zrušil a jeho pozemky rozdělil mezi třem novým sedlákům. Do dnešní doby se nepodařilo najít místo původní kaznějovské grangie. V majetku kláštera zůstal Kaznějov až do jeho zrušení roku 1785.

V 19. století v souvislosti s objevem uhelných ložisek v Kaznějově zde podnikatel Johann David Starck otevřel roku 1833 východně od obce chemickou továrnu, tzv. stará továrna kam byla přenesena výroba dýmavé kyseliny sírové – oleum z Hromnice. Po požáru dvou olověných komor 7. září 1898 došlo ve staré továrně k definitivnímu ukončení provozu 23. prosince 1901. Pokračovatel a syn zakladatele chemičky Johann Antonín Starck v roce 1847 podnik rozšířil o výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Po útlumu a ukončení této výroby je opět v popředí oleum. Roku 1874 na místě současné chemičky vzniká tzv. nová továrna s výstavbou několika olejen. Roku 1879 v nové továrně nechal vybudovat Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové. Od 12. října 1885 vzniká akciová společnost Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck v čele s obchodním ředitelem Antonem Schoblochem. Od roku 1900 vlastní firmu uhelný magnát J. Peschek.

V lednu 1934 byl v Kaznějově otevřen hřbitov a přestalo tak pohřbívání kaznějovských na hřbitově v Oboře. První pohřbenou se stala žačka Jaroslava Macháčková. V roce 1997 získal Kaznějov status města.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází železniční trať Plzeň–Žatec-Most a autobusová linka Plzeň-Kralovice. Kaznějov leží na silnici první třídy I/27, na kterou navazují silnice nižších tříd III/2318 směr Obora, Dobříč a II/204 Kaznějov-Úněšov.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaplička sv. Jana Nepomuckého
  • Brána u čp. 14

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. II. vojenské (Františkovo) mapování z let 1836–1852
  3. a b Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 3075-1 Kaznějov; mapováno 1839
  4. III. vojenské mapování 1:25 000, 4051/1, vydáno 1945
  5. Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 2360-1 - Hromnice; mapováno 1839
  6. Katastrální mapa obce Kaznějov, 1889

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord. I. Domažlice : Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8.  
  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň : Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4.  
  • ROM, Karel. Kralovicko – kronika regionu. 2002, roč. 2002/2003, čís. 2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]