Lednice (Kozojedy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lednice
Hospodářský dvůr
Hospodářský dvůr
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecKozojedy
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel80 (2021)[1]
Katastrální územíLednice (6,76 km²)
Nadmořská výška380–400 m n. m.
PSČ331 41
Počet domů29 (2021)[2]
Lednice
Lednice
Další údaje
Kód části obce79812
Kód k. ú.679810
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kaplička

Lednice je vesnice, část obce Kozojedy v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží pět kilometrů jihovýchodně od Kralovic na pravém břehu Kralovického potoka v nadmořské výšce 390 m. Katastrální území zaujímá 676,13 ha. V roce 2011 zde trvale žilo 79 obyvatel.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ves byla vysazena roku 1339 zákupním právem opatem plaského kláštera pro 15 osadníků. Na počátku husitských válek roku 1419 zastavil opat Gotfrýd ves doživotně Hanuši z Kolovrat na Krašově, který ji držel až do své smrti v roce 1450. Později byla ves zastavena dalším šlechticům, ale nakonec se vrátila do majetku kláštera.

Ve vsi bývalo 15 usedlostí, k roku 1556 byla Lednice jednou z pěti vsí, které byly v majetku kláštera. V druhé polovině 16. století probíhal mezi Lednickými a opaty spor: zatímco Ledničtí si stěžovali až u krále na přetěžování daněmi a robotami ze strany kláštera, opat se bránil neposlušností poddaných. Příčinou rozporů mohlo být i vyznání – Ledničtí byli protestanti, zatímco klášterní vrchnost vyznávala samozřejmě katolictví.

V roce 1599 spor gradoval další stížností sedláků s tím, že nedostane-li se jim pomoci, vystěhují se a nechají ves pustou. Opat Adam Wild využil příležitosti a nařídil sedlákům přestoupení na katolickou víru. Kdo víru nezměnil, měl se do roka vystěhovat. Několik sedláků se vystěhovalo a opat založil hospodářský dvůr, ke kterému převedl jejich pozemky.

Během třicetileté války bylo několik usedlostí vypleněno, někteří poddaní zběhli. Opuštěné pozemky klášter zabral a připojil ke svému dvoru. V roce 1651 žilo v Lednici 33 obyvatel v osmi usedlostech a šafář s třemi čeledíny na klášterním dvoře.

Po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785 přešla Lednice jako součást plaského panství do správy náboženského fondu, který pronajal veškeré pozemky sedlákům na dobu 12 let. V kapli při dvoře se usadil Anastasius Kinda, jeden z plaských řeholníků, a zůstal až do své smrti v roce 1806.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 219 229 217 207 213 217 177 134 115 107 107 100 93 79 80
Počet domů 34 34 33 33 33 32 35 34 27 26 23 27 30 26 29

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1869–1975 Lednice byla samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Kralovice, ale v roce 1950 v okrese Plasy a v letech 1961–1975 v okrese Plzeň-sever. Od 1. ledna 1976 je částí obce Kozojedy v okrese Plzeň-sever.[6]

Hospodářský dvůr[editovat | editovat zdroj]

Rozlehlý barokní hospodářský dvůr plaského kláštera vznikl na přelomu 16. a 17. století. V roce 1752 za opata S. Hetzera začala nákladná přestavba, možná byl dvůr vystavěn znovu od základů. Jedna z místností byla vyzdobena pro pobyt řeholníků, vznikla kaple sv. Floriána. Dvůr dokončil až Hetzerův nástupce opat Fortunát Hartmann v roce 1764.

Dvůr má obdélný, málo protažený půdorys, obvyklý u části dvorů vzniklých za opata Evžena Tyttla. Areál je orientován přibližně ke světovým stranám. Dispozice dvora je obdobná se dvorem Lomany: na východní straně stojí dlouhá dvoumlatová stodola, jižní a severní strana je vymezena hospodářskými budovami, jejichž křídla, oddělená branou vjezdu byla obytná. Symetrie dvora byla porušena zvýšením křídla na jižní straně o jedno patro za opata Hartmanna, pravděpodobně tehdy byla na valbovou střechu zámečku umístěna osmiboká zvonička s cibulovou bání (zničena na počátku 20. století). Po vzniku zámečku začalo druhé obytné křídlo sloužit jako hospodářské a jeho okna byla zmenšena. Uprostřed dvora je objekt s mléčnicí.

Nad vchodem do zámečku je kamenný znak plaského kláštera se štítkem opata Hartmanna. V přízemí je chodba, ze které jsou přístupné jednotlivé místnosti včetně pravděpodobné kaple sv. Floriána – místnost s neckovou klenbou s dvojitým ozdobným štukovým zrcadlem a polosloupy v rozích. Místnosti v patře zámečku mají stropy se štukovými zrcadly. Druhé obytné křídlo oddělené od zámečku branou vjezdu je přízemní. Z příčné chodby jsou přístupné jednotlivé místnosti včetně velké černé kuchyně. Na konci chodby je velká místnost přes celou šířku křídla, pravděpodobně jde o refektář, onu vyzdobenou místnost určenou řeholníkům. Její strop je zaklenutý čtyřmi poli křížové klenby na centrální sloup.

Ke dvoru patřily zahrady na jižní, východní a severní straně, poslední z nich byla sevřena mezi dvě cesty. Dvůr byl v restitučním řízení vydán oprávněným majitelům, kteří jej prodali. Objekt je opět využíván k hospodářským účelům. Nynější majitelé ve spolupráci s památkáři se snaží o rekonstrukci celého dvora.

Spojnice dvora v Lednici s dvory Kalec a Býkov vytváří pravoúhlý trojúhelník s pravoúhlým vrcholem v Lednici. Dvůr Lednice je stejně dlouhý jako dvory Lomany a Třemošnice.

Dvůr je chráněn jako kulturní památka České republiky.[7]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Lednice leží na severním okraji přírodního parku Rohatiny při dolním toku Kralovického potoka. Na západě sousedí s vesnicí Kopidlo, na severu s Bučkem a na jihovýchodě s Kozojedy.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Hanuš Zápal (1885–1964), architekt

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 249. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  5. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 277. Dostupné online. 
  7. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-12-29]. Identifikátor záznamu 159798 : zemědělský dvůr. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: P. Mikota, 1999. 48 s. ISBN 80-902692-1-4. S. 26–28. 
  • Kralovicko – kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 2, Karel Rom, 2002
  • Kronika regionu, ročník 2003/2004, číslo 5, Irena Bukačová, 2003
  • 850 let plaského kláštera 1145–1995, Muzeum a galerie severního Plzeňska v M. Týnici, 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]