Nynice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nynice
Kaple svaté Kateřiny
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 68 (2011)
Domů 60
Lokalita
PSČ 330 06
Obec Hromnice
Okres Plzeň-sever
Historická země Čechy
Katastrální území Nynice (4,29 km²)
Zeměpisné souřadnice
Nynice
Nynice
Další údaje
Kód části obce 108391
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nynice (německy Ninitz) je vesnice ve východní části okresu Plzeň-sever, část obce Hromnice, 14 km severovýchodně od Plzně. Katastrální území vsi měří 429,26 ha[1] a PSČ všech adres je 330 11. V roce 2011 zde trvale žilo 68 obyvatel.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Okolí vesnice bylo osídleno již v pravěku, jak dokládá nález rozsáhlého pohřebiště z období pozdní doby bronzové. Podle naleziště byla pojmenována tzv. nynická skupina, jejíž lid žil na území západních Čech v době 950/920–800 let před naším letopočtem.[3]

Ves je poprvé písemně připomínána k roku 1186, kdy Oldřich Drslavic z Litic odkázal část Nynic plaskému cisterciáckému klášteru. Protože však držel ves s bratry, byl odkaz napaden jeho bratrem Protivou. Spor vyřešil v roce 1216 až král Přemysl Otakar I., když odkaz klášteru potvrdil; na listině svědčil Heřman z Nynic, pravděpodobný majitel druhé části vsi. Jakmile řeholníci získali zbylé části vsi, ves zrušili a v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 jsou Nynice uváděny jen jako grangie.

Se změnou hospodaření kláštera ve 14. století byla ves opět obnovena – stalo se tak asi roku 1368, kdy byla vysazena zákupním právem. V té době byla asi zrušena klášterní grangie.

Klášter pronajal smlouvou z 1. srpna 1419 Nynice a další tři vsi Bedřichovi a Hanušovi z Kolovrat za 577,5 kop grošů, čímž začal rozpad klášterního panství dokonaný za husitský válek. V roce 1420 zapsal král Zikmund Nynice Petrovi z Chrástu, a tak není jisté, zda šlo o omyl nebo byla ves zastavována po částech.

Plaský opat Jan vyplatil od dědiců Kolovratů část vesnic a Nynice připojil zpět ke klášternímu panství. Zřejmě nikoliv celé, protože v roce 1516 postoupil Bohuslav Muchek z Bukova tři usedlosti jako úhradu svého dluhu. V roce 1533 připadají Nynice k augustiniánskému klášteru v Rokycanech, v roce 1575 byly Nynice s dalšími vesnicemi zrušeného kláštera vykoupeny samotným městem Rokycany, které je drželo až do konfiskace po porážce stavovského povstání. V roce 1623 se vrací do majetku plaského kláštera.

Na přelomu 17. a 18. století opat Ondřej Trojer a jeho nástupce Evžen Tyttl nechávají M. Kondela postavit na návsi vznosnou barokní kapli sv. Kateřiny. Klášter drží ves až do svého zrušení Josefem II. v roce 1785, Nynice přecházejí do správy náboženského fondu.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko Nynic se nachází významné pravěké pohřebiště. Objevili jej cestáři pod vsí na jižním svahu malé terénní vlny na levém břehu Berounky. Na ploše 20 a bylo objeveno přibližně 200 hrobů. Průzkumem bylo dokázáno nepřetržité osídlení od pozdní doby bronzové až po začátek doby laténské.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Nynice na severu sousedí s Planou, na jihovýchodě za Berounkou s Darovou, na jihu s Kostelcem a na západě s Žichlicemi. Ves leží na hranici přírodního parku Horní Berounka, pod vsí funguje na Berounce přívoz.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Nynice [online]. 2013-01-01 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. 
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 249. 
  3. SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana; SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 428 s. ISBN 80-7277-115-9. S. 237–238. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: P. Mikota, 1999. 48 s. ISBN 80-902692-1-4. S. 15–16. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]