Kalec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kalec

letecký pohled na hospodářský dvůr
Základní informace
Charakter sídla samota
Počet obyvatel 0 (2011)
Domů 7
Nadmořská výška 530 m
Lokalita
PSČ 331 65
Součást obce Žihle
Okres Plzeň-sever
Historická země Čechy
Katastrální území Kalec (4,47 km²)
Zeměpisné souřadnice 50°1′18″ s. š., 13°19′43″ v. d.
Kalec
Red pog.svg
Kalec
Další údaje
Kód části obce 196851
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kalec je zaniklá vesnice, ze které se dochoval hospodářský dvůr, v severní části okresu Plzeň-sever. Je částí obce Žihle. Příslušné katastrální území zaujímá rozlohu 446,53 ha a PSČ všech adres je 331 65. V roce 2011 zde trvale nežil žádný obyvatel.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ves byla poprvé připomínána roku 1234, kdy byla v držení bratrů Oldřicha, Bedřicha, Holšťálka a Menharta z Kalce. Kalec byl ve 14. století v držení drobných feudálů, někdy byl i rozdělen, mezi majiteli byl v roce 1346 uváděn i plaský klášter, na počátku 15. století patřil krátce Janovi z Rabštejna. Za husitských válek získali Kalec vladykové ze Šanova. K roku 1543 je poprvé připomínána tvrz, když ji Viktorin Šanovec nechává vložit do obnovených zemských desek.

Svatbou s Barborou Šanovcovou získal Kalec Adam Ferdinand Údrčský z Údrče, který ale později hlasoval pro zvolení Fridricha Falckého za českého krále. Přestože Adam F. Údrčský během stavovského povstání zemřel, byl po Bílé hoře v roce 1623 odsouzen ke ztrátě majetku. Přestože poručníci jeho dcery a právoplatné dědičky Benigny Kateřiny proti rozhodnutí protestovali, císař Ferdinand II. ves s poplužním dvorem a mlýnem daroval plaskému klášteru. Za třicetileté války byl Kalec roku 1639 vypleněn husary, k roku 1641 se rolníci trápili se Švédy. Po válce bylo ve vsi 8 usedlostí.

Opat Evžen Tyttl nechal v letech 171016 vystavil nový barokní dvůr s kaplí sv. Markéty, pravděpodobně na místě zemanské tvrzi. Dvůr vyniká unikátní půdorysnou koncepcí deltoidu[zdroj?] a na jeho realizaci se podílel významný klášterní stavitel M. O. Kondel. Pozemky zdejších osadníků připojil k novému dvoru, samotné osadníky nechal na dvoře. Poblíž brány byl postaven ještě podlouhlý ovčín, v současnosti dávno zaniklý. Za opata Fortunáta Hartmanna byl dvůr v roce 1769 opravován.

Po zrušení kláštera Josefem II. roku 1785 přešel Kalec jako celé plaské panství do správy náboženského fondu, od kterého roku 1787 koupil dvůr Prokop Lažanský z Bukové a jej připojil k panství manětínskému. V letech 180528 byla ve dvoře továrna na sukno. Po dělení panství Lažanských v roce 1830 byl Kalec připojen k rabštejnské části. Po zrušení robotní povinnosti ves zřejmě zcela zanikla.

Po provedení první pozemkové reformy z roku 1919 získal dvůr Kalec s polnostmi do pronájmu na 12 let Josef Přichystal z Plzně. Začátkem roku 1932 byli manželé Josef a Štěpánka Přichystalovi zapsáni do pozemkové knihy jako vlastníci s omezenými vlastnickými právy. V roce 1933 získalo dvůr Kalec ve veřejné dražbě Hospodářské družstvo v Plzni. V roce 1934 koupil dvůr Kalec s polnostmi plzeňský stavitel Ing. Dr. Jaroslav Brček s manželkou Janou. V rámci revize první pozemkové reformy pak revizní komise na ministerstvu zemědělství svým usnesením ze dne 18. března 1948 statek Kalec manželům Brčkovým zestátnila. Ještě v témže roce emigrovala celá rodina Brčkova do Venezuely. Dvůr Kalec spolu s Velkou Černou Hatí se stal jedním z hospodářství Státního statku Kralovice. Ten se pak roku 1975 stal odštěpným závodem Velkovýkrmen Praha. Od roku 1987 patřil Kalec ke Státnímu statku Žihle. Po roce 1989 získali dědicové manželů Brčkových dvůr Kalec s polnostmi v restitucích zpět a začali zde znovu hospodařit. Budovy dvora byly částečně opraveny. Po smrti hospodařícího Ivana Brčka pak pozůstalí prodali v roce 2013 dvůr Kalec s polnostmi rodině Waltera Schmalgeho z Německa.

Dvůr je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Kalec leží v nadmořské výšce 530 m na východním okraji přírodního parku Horní Střela. Nejnižší místo katastru se nachází v údolí řeky Střely ve výšce 390 metrů.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[3]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 75 84 84 75 75 97 62 32 35 43 18 7 . .
Domy 7 7 7 6 6 5 6 4 . 7 4 5 3 .
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Hluboká.

Hospodářský dvůr[editovat | editovat zdroj]

Dispozice Kalce je nejpozoruhodnější mezi barokními dvory plaského kláštera – její geometrická konstrukce a vzájemně korespondující rozměry jednotlivých částí vytvářejí řadu zajímavých vazeb. Půdorys staveb dvora tvoří protilehlá dvojice různě rozevřených „V“. V jihozápadním vrcholu prvního z véček stojí dominantní budova zámečku. Úzká a vysoká budova s polovalbovou střechou a původně cibulovou věžičkou má dvě obytná patra, navíc nese další tři patra sýpek. Zámeček dotváří dvě krátká obytná dvoupodlažní křídla pod valbovou střechou o třech okenních osách, na která navazují stodoly. V bočních rozích stály mléčnice a řezárna o poloviční šířce, do roku 1839 však byly zbourány. K nim se v druhých křídlech připojovaly stáje a kravíny s obytnou, rizalitově rozšířenou části, kde bydlel šafář a ovčák. Severovýchodní vrchol druhého véčka tvoří ohradní zeď s branou, která původně měla půlkruhově sklenutý kamenný portál. Kaple sv. Markéty je dle tradice kladena do jednoho z obytných objektů u brány, kde je místnost s okrasným štukovým zrcadlem a polosloupy v rozích.

Latinský nápis

Fasáda zámečku je členěna lesenovým orámováním kamenných ostění oken s ušima, ostatní fasády jsou členěny rytmem ostění oken a vyčnívajícím zhlavím vazných trámů. Na vnitřní straně střední části zámečku je mezi okny prvního patra kamenný erb plaského opatství z roku 1769 s osobním znakem opata Fortunáta Hartmanna a kryptogramem F.H.A.P.P.L.V.V.G (Fortunát Hartmann, opat plaský, probošt českolipský, vizitátor a vikář generální). Nad ním je umístěna nápisová deska s chronogramem: EVGENIUS TYTTL / ABBAS DE PLASS ORD. / CISTERCI. PRAEPOSITVS LIPPAE / HOC PRAE DIUM / POSTERIS SVIS / FIERI FECIT a nad ní sluneční hodiny.

Před zámečkem bývala v 19. století okrasná zahrada.

Jak již bylo zmíněno, v současnosti již nestojí malé budovy mléčnic, stodola na jihovýchodní straně byla znehodnocena necitlivou přestavbou na bytovku za minulého režimu.

Vztahy k dalším dvorům[editovat | editovat zdroj]

Spojnice Kalec – LedniceBýkov vytváří pravoúhlý trojúhelník s pravoúhlým vrcholem v Lednici. Dvůr Kalec je stejně široký jako dvory Hubenov a Lomany, všechny tyto dvory mají i shodnou délku jednotlivých křídel a lze říci, že se liší jen různým natočením protilehlých dvojic navzájem kolmých křídel. Kalec se dvory Sechutice a Hubenov pojí rizalitové rozšíření prostorů při kravínech.

Autorství[editovat | editovat zdroj]

Autorství dvora bývá připisováno třem osobám: nejčastěji J. B. Santinimu-Aichelovi, který v době výstavby již s plaským klášterem spolupracoval a je pokládán za autora projektu později postaveného dvora v Hubenově. Přestože celkové řešení i detaily dvora v Hubenově zapadá mezi známá díla Santiniho, jde stále jen o variantu staršího dvora v Kalci. Kromě toho architektura dvora v Kalci zřetelně navazuje na dílo J. B. Matheye v areálu plaského opatství (prelatura, sýpka, kostel sv. Václava), samotný Mathey byl však v době výstavby dvora již řadu let po smrti. Třetí osobou, které je autorství či zásadní vliv na výsledek připisován, je samotný opat Evžen Tyttl. Je možné, že právě opat zajímající se aktivně o architekturu byl autorem koncepce výstavby hospodářských dvorů na plaském panství. Tyttl pravděpodobně mohl ovlivnit jejich dispoziční a hmotové řešení, není též vyloučené přímé autorství Tyttla u výjimečně řešených dispozicí Kalce a Hubenova a či zásad rozmístění dvorů na území panství.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Kalec sousedí s katastrálními územími Hluboká na severu, Přehořov a Odlezly na východě, Chrášťovice na jihovýchodě, Černá Hať na jihu, Vysočany a Kotaneč na západě (hranicí je řeka Střela). Ke Kalci patří i dvě samoty: Kozičkův mlýn na Střele (čp. 5) a hájovna v lese poblíže cesty k Přehořovu (čp. 7).

V okolí se také nalézají smírčí kříže: první s nápisy Tuto je zastelen Jan Juner minars dejssy a Dne 10 gun leta pane 1720 stojí v lese na místě, kde byl svými kumpány zastřelen zdejší mlynář. Druhý byl nalezen v roce 1995 přímo na hospodářském dvoře.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 253.  
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2016-12-29]. Katalogové číslo 143081 : zemědělský dvůr Kalec. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2017-01-20]. Kapitola Plzeň-sever. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORYNA, Mojmír. Studie stavby v Mladoticích, Mariánské Týnici a Plasech a jeho koncept ideální architektury. In FÁK, Jiří. 850 let plaského kláštera 1145–1995. Mariánská Týnice : Muzeum a galerie severního Plzeňska, 1995. S. 74–86.
  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň : Ing. Petr Mikota, 1999. 48 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa). ISBN 80-902692-1-4. S. 32–33.  
  • BUKAČOVÁ, Irena. Kronika regionu. 2004, roč. II, čís. 5.  
  • BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord I. 2. vyd. Domažlice : Nakladatelství Českého lesa ve spolupráci s Muzeem a galerií severního Plzeňska v Mariánském Týnci, 2001. 206 s. ISBN 80-86125-23-8. (česky, německy)  
  • BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Svazek IV. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Kalec – tvrz, s. 125.  
  • BUKAČOVÁ, Irena; HORYNA, Mojmír. Kalec, Hospodářský dvůr bývalého plaského kláštera, Stavebně-historický průzkum. [s.l.] : [s.n.], 2004, Knihovna Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]