Karel Fleissig
| JUDr. Karel Fleissig | |
|---|---|
| Jiná jména | Jarský, O. Varský Otakar Vltavský Otto |
| Narození | 4. ledna 1912 Líně  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. února 1976 (ve věku 64 let) Plzeň  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Plzni |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Právnická fakulta UK |
| Povolání | redaktor, archivář, knihovník |
| Aktivní roky | 1927–1976 |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Fleissig (4. ledna 1912, Sulkov – 7. února 1976, Plzeň) byl český rozhlasový redaktor, básník, prozaik a knihovník.[1] Jeho synem je český arabista Jiří Fleissig (*1946).[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 4. ledna 1912 do rodiny důlního zřízence. Po absolvování obecné školy ve Zbůchu nastoupil na klasické gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1931. Již od roku 1927 publikuje své články v časopisech. Poté absolvoval Filozofickou (zde studoval mezi lety 1931 až 1932) a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, avšak titul JUDr. získal až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945.[3]
Za okupace byl zaměstnán u advokáta Jindřicha Uhlíře v Praze a od roku 1943 byl totálně nasazen v továrně na obuv v Černošíně u Stříbra.[4] Po druhé světové válce pracoval krátce jako kriminální komisař ONV v Plzni. Od roku 1950 začal spolupracovat s Československým rozhlasem a o rok později se stal referentem regionálního studia ČRo v Plzni. Zde kromě činnosti redaktora také psal rozhlasové hry a spolupracoval na satirickém pořadu Panoptikum.
Kvůli vážnému onemocnění odchází roku 1960 z Rozhlasu a byl zaměstnán jako odborný archivář ve Státním archivu v Plzni. Aktivně přispíval do novin, zejména do západočeského listu Pravda. V 70. letech se stal ředitelem plzeňské knihovny, po dvou letech však odešel do penze.
Zemřel 7. února 1976 v Plzni a je pohřben na Plzeňském ústředním hřbitově.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Karel Fleissig začal být literárně činný již ve třicátých letech 20. století,[5] avšak začátek jeho aktivity se datuje spíše po roce 1945. Zpočátku se věnoval poezii, později (od 60. let) hlavně próze. Psal zejména historickou prózu. Aktivně též překládal (zejména poezii) z vietnamštiny či perštiny.[6] Přeložená poezie však nebyla nikdy vydána souhrnně, pouze časopisecky.
Poezie[editovat | editovat zdroj]
- Melancholická láska, 1934
- Nebeská romance, 1945
Próza[editovat | editovat zdroj]
- Návrat, 1944
- Hymnus, 1945
- Ryšavec s labutí, 1947
- Píseň o Martínkovi, 1963
- Žoldnéřské intermezzo, 1966
- Cestopis lásky, 1971
- Ďábelská fuga, 1976
- Sto let Knihovny města Plzně, 1976
- Za hvězdou mořeplavce Behaima, 1977 (posmrtně vydáno)
- Hříšné časy, 1981 (posmrtně vydáno)
- Stromy, 1982 (posmrtně vydáno)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Osobnost: Karel Fleissig | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Fleissig. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online.
- ↑ FLEISSIG Karel 4.1.1912-7.2.1976 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Karel Fleissig. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Např. FLEISSIG, Karel. Ztracená oasa. S. 4. Polední list [online]. 1936-01-12 [cit. 2020-06-04]. S. 4. Dostupné online.
- ↑ SCK - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
