Obora (okres Plzeň-sever)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obora

Kostel Archanděla Michaela
Znak obce OboraVlajka obce Obora
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0325 559318
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-sever (CZ0325)
Obec s rozšířenou působností Kralovice
Pověřená obec Plasy
Historická země Čechy
Katastrální území Obora u Kaznějova
Katastrální výměra 12,68 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 549 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 500 m n. m.
PSČ 331 51
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Obora 199
331 51 Kaznějov
Starosta Josef Kubík
Oficiální web: www.obora-ps.cz
Email: info@obora-ps.cz
Obora
Obora
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obora je vesnice ve střední části okresu Plzeň-sever, 2 km východně od Kaznějova. V celé obci žije 549[1] obyvatel, její katastrální území zaujímá 1 259 ha a PSČ všech adres je 331 51. Ves je součástí Mikroregionu Dolní Střela.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Asi sto metrů severně od Obořické hájovny je v lokalitě s pomístním názvem U Studánek archeologickým výzkumem doložené pravěké výšinné sídliště z doby halštatské, které mělo rozlohu asi tři hektary. Kromě zbytků mazanice byly nalezeny zlomky keramiky a křemencová čepelka]].[2]

První písemná zmínka o Oboře je na listině datované okolo roku 1175, kterou kníže Soběslav II. daroval ves cisterciáckému klášteru v Plasích. V roce 1350 vystavěl klášter ve vsi kostel zasvěcený Archandělu Michaelovi.

Na počátku husitských válek v roce 1421 získal Oboru spolu s dalšími vesnicemi od krále Zikmunda katolický pán Bedřich z Kolovrat na Libštejně. Za držení Kolovraty se Obora stala součástí kaceřovského panství, které po smrti Albrechta z Kolovrat vyplatil roku 1513 plaský opat Jan. Panství a s ním i Obora bylo znovu zastavována.

Roku 1543 se stal majitelem Obory a dalšího klášterního majetku Florián Gryspek, po jeho smrti na jaře roku 1588 se o panství podělili jeho synové. V roce 1558 bylo uváděno v Oboře 14 usedlostí. Gryspekové z Gryspachu drželi panství až do konfiskace jejich majetku Ferdinandem II. v době pobělohorské. Opat plaského kláštera požádal císaře o navrácení dřívějších klášterních statků a Obora se vrátila do majetku plaského kláštera. Třicetiletou válku přečkalo jen 7 usedlostí.

Za opata Evžena Tyttla byl barokně přestavěn kostel svatého Archanděla Michaela a od dva roky později k němu byla přistavěna věž, na které se dochoval znak opata.

Po zrušení kláštera roku 1785 přechází Obora s další majetkem do správy Náboženského fondu, od kterého bývalé klášterní kupuje ve veřejné dražbě Klemens Wenzel kníže Metternich. Rod Metternichů je v Oboře vrchností až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 455 486 478 517 576 613 676 600 613 564 530 471 450 488
Počet domů 56 60 71 66 73 91 119 166 157 153 153 173 184 198

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Obora sousedí na severu s Nebřezinami, na východě s Dobříčí, na jihovýchodě s Jarovem, na jihu s hospodářským dvorem Býkovem a dále Hromnicemi, na jihozápadě s Horní Břízou a na západě s Kaznějovem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. AUGUSTINOVÁ, Anna. Hradiště Podštěly v Karlovarském kraji – základní prospekce, aktuální zhodnocení nálezů a sídelní kontext. Praha, 2014 [cit. 2017-04-22]. 80 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Alžběta Danielisová. s. 43. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2015-02-03]. S. 318, 319, záznam 63. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I. Domažlice : Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8.  
  • Karel Rom: Hrad Krašov a jeho majitelé; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 2, s. 3–4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]