Přeskočit na obsah

Česká Bříza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Česká Bříza
Původní statek v České Bříze
Původní statek v České Bříze
Znak obce Česká BřízaVlajka obce Česká Bříza
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecTřemošná
Obec s rozšířenou působnostíNýřany
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel600 (2024)[1]
Rozloha4,53 km²[2]
Katastrální územíČeská Bříza
Nadmořská výška385 m n. m.
PSČ330 11
Počet domů215 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduČeská Bříza 160
330 11 Třemošná u Plzně
ceska.briza@tiscali.cz
StarostaRadovan Jirka, DiS.
Oficiální web: www.ceska-briza.cz
Česká Bříza
Česká Bříza
Další údaje
Kód obce558745
Kód části obce21253
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká Bříza (do roku 1948 Německá Bříza,[4] v letech 1948–1949 Břízka,[5] německy Deutsch Brzis) je vesniceobec v jihovýchodní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. V celé obci žije 600[1] obyvatel, její katastrální území měří 453,56 ha.

Původně byla ves nazývána Břízou, od roku 1575 se jmenovala Německá Bříza jako odraz změny vlastnictví půdy z tzv. starého českého práva na právo zákupní (německé) s dědičným nájmem polí, ale při zachování povinností robotovat na panském a placení dávek. Po druhé světové válce byla přejmenována nejprve na Břízku a v roce 1949 na Českou Břízu na žádost samotné obce z 22. května 1945. Zajímavostí je, že ještě v 18. století se dnešní Horní Bříza jmenovala Česká Bříza.

Kaple na návsi

Česká Bříza byla poprvé zmiňována roku 1401, kdy patřila k proboštství rokycanskému a v roce 1421 král Zikmund Lucemburský zapsal „wsi Habrovú a Březie“ proboštství rokycanského. V roce 1575 za císaře Maxmiliána II. koupilo hospodářsky silné město Rokycany původní vesnice augustiniánského proboštství včetně Německé Břízy. V roce 1623, kdy byla Německá Bříza součástí královského města Rokycany, vydala královská komora císaře Rudolfa II. výměr o konfiskaci některých statků města včetně čtyř vsí. Stalo se tak za jeho účast na protihabsburském povstání a tak mj. ves Německou Břízu převzal opat plaského kláštera Jiří Vašmucius. Od té doby se Rokycanští pokusili ještě v letech 1628 a 1660 o zpětvzetí odňatých vsí, vždy ale neúspěšně. O hospodářské situaci poddaných ve vsi Německá Bříza vypovídá Berní rula z roku 1654, podle níž byla ves součástí panství Kaceřov přináležejícímu klášteru plaskému. Hospodařilo zde devět sedláků, tři chalupníci, z nichž jeden měl mlýn se dvěma koly, a jedno stavení bylo pusté. Sedláci měli pole o výměrách 18 až 24 strychů, chalupníci pole o výměrách 15 strychů. V roce 1826 koupilo klášterní panství Plasy v dražbě kancléř Klement Metternich.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Vesnice leží deset kilometrů severovýchodně od Plzně v terénu mírně se svažujícím k severu v nadmořské výšce 385 metrů. Na severovýchodě Česká Bříza sousedí s Hromnicemi a Žichlicemi, na jihu se Zručí a na severozápadě s Třemošnou. Severně od vsi protéká v údolí potok Třemošná.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 bylo ve vsi 34 domů a 269 obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 453 571 643 619 698 681 697 600 576 516 480 457 445 527 593
Počet domů 60 70 81 84 95 96 115 146 150 147 139 136 179 184 215

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajku obce vytvořil heraldik Stanislav Kasík. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky rozhodl o udělení znaku a vlajky obce Česká Bříza dne 21. dubna 2020. Slovní popis je dle dekretu Předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o udělení znaku a vlajky takto:

  • Znak: V červeno-stříbrně polceném štítě vpravo zkřížené zlaté klíče podložené postaveným stříbrným mečem se zlatým jílcem, vlevo na zeleném trávníku bříza přirozené barvy.
  • Vlajka: List tvoří dva svislé pruhy, červený a bílý. V červeném pruhu zkřížené žluté klíče podložené bílým mečem se žlutým jílcem, hrotem k dolnímu okraji listu. Z dolního okraje bílého pruhu vyrůstá bříza.[8]

Ikonografický výklad znaku a vlajky vysvětlil jejich autor takto: základní barevnost štítu je červeno-stříbrná. To se shoduje s národními barvami červenou a bílou a odkazuje na první část jména obce „Česká“. Druhou část jména obce „Bříza“ zastupuje bříza rostoucí na zeleném trávníku. Klíče a meč jsou atributy sv. Petra a Pavla, kterým je zasvěcena kaplička na návsi.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  5. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  8. Udělené symboly – Česká Bříza [online]. 2020-04-21 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bukačová, Irena; Fák, Jiří; Foud, Karel: Severní Plzeňsko I, historicko-turistický průvodce (č. 6), 1996
  • Cironis, Petros: Historie města Rokycan, I.díl, Rokycany 1993
  • Doskočilová, Marie: Berní rula – svazek 23, kraj Plzeňský, díl I., Praha 1952
  • Klempera, Josef: Vodní mlýny v Čechách IX, Praha 2005
  • Palacký, František: Popis království českého, 1848

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]