Berličkový kříž

Berličkový kříž (cross potent, croix potencée, Kruckenkreuz) je obecná heraldická figura řeckého nebo latinského kříže, jehož ramena jsou zakončena příčným břevnem. Jeho variantou je Jeruzalémský kříž.

Historie

Použití jeruzalémského kříže je spojováno s titulem jeruzalémského krále, který ve vrcholném středověku přešel od kyperských králů na několik evropských královských rodů. Mezi nimi byli zejména neapolští králové a rod Savojských. Prostřednictvím Ludvíka II. Neapolského přešel tento titul na rod Lotrinských, díky dobytí Neapole na rod Aragonských a prostřednictvím Františka I. na habsburské rakouské císaře. Jednodušší verze kříže, tzv. kříž dvojitý, byla používána jako znak severní Kalábrie (Calabria Citra) coby provincie Neapolského království v raně novověkém období. Tento znak byl mimo jiné spojen s vévodou Ferdinandem z Kalábrie.

Dvojitý kříž na escudu raženém za vlády Karla V. (1519–1556)
Dvojitý kříž u postranního vchodu katedrály sv. Petra (18. století)

Použití dvojitého kříže v heraldice bylo oživeno v 19. a na počátku 20. století, kdy se stal symbolem římskokatolické církve, přímo vycházejícím z jeruzalémského kříže.