Václav Brožík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Brožík
Václav Brožík (kreslil Jan Vilímek)
Václav Brožík (kreslil Jan Vilímek)
Narození6. března 1851
Třemošná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. dubna 1901 (ve věku 50 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníMontmartre
Národnostčeská
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř
PříbuzníFrantišek Brožík[1] (sourozenec)
Hnutíakademismus
Významná dílaMistr Jan Hus před koncilem kostnickým (více)
Oceněnídůstojník Řádu čestné legie
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
hrobka Václava Brožíka na hřbitově Montmartre

Václav Brožík (6. března[P 1] 1851 Třemošná[2]15. dubna 1901 Paříž) byl český akademický malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, DrážďanechMnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře.

Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“.

Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu.

Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legie[3]a řádným členem České akademie věd a umění (jmenován císařem 20. dubna 1890).[4] Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř.

Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu.

Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána.

U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby  společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku.

Zaujaté odsudky modernistů návštěvníci galerií nikdy nesdíleli. Od počátku 80. let 20. století je akademismus rehabilitován i oficiální kunsthistorií. I Brožíkovy obrazy byly vytaženy z depositářů. Velká Brožíkova výstava v Praze na konci roku 2003 se setkala s nadšením veřejnosti.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Brožík byl dítě Josefa Brožíka, mistra hamru u Třemošné, a Kateřiny roz. Sigmondové z Červeného Hrádku[P 2]. Rodina se přestěhovala do Prahy v 60. letech 19. století, ačkoliv otec dostal v roce 1860 domovský list pro Dýšinu u Plzně[5]. Bratr Josef se usadil na Vinohradech a bratr František se živil jako typograf a spoluzakladatel firmy Brožík & Janke[6]. Jejich bratranec na straně matky byl plzeňský lesník Josef Sigmond.

Svatbu měl 11. listopadu 1879 v Kostele Nejsvětější Trojice v 9. pařížském obvodu. Jeho manželka byla Hermína Sedelmayerová (nar. 23. ledna 1861 ve Vídni), dcera bohatého pařížského obchodníka s obrazy a významného sběratele umění Charlese Sedelmayera. Pár měl dvě děti: Mauricia Charlese (nar. 31. srpna 1880 v Paříži) a Olgu (nar. 17. srpna 1883 též v Paříži).[7] Zatímco Václav Brožík zemřel 14. dubna 1901, jeho vdova Hermína zemřela až v roce 1944.

Syn Mauricius se narodil jako občan francouzské republiky, ale v roce 1901 dostal domovský list pro Prahu. V Čechách ovšem nikdy nebydlel. Za manželku měl rodačku z Leeds jménem Annie. Měli dceru Gladys (nar. 22. ledna 1908, Paříž). Manželka zůstala s novorozenou dcerou v Paříži zatímco otec imigroval v témže roce do Ameriky a podle sčítání obyvatel z 29. dubna 1910 se živil jako kreslíř technických plánů v Allegheny City v Pennsylvanii (později čtvrt Pittsburghu). Mauricius byl tehdy zapsán se šlechtickým "de Brozik", ale později tento znak šlechtického stavu daného otci ("z Brožíků") nebyl používán v dokumentech a jeho druhé jméno Charles ho nahradilo.

23. května 1916 ho okresní soud v New Yorku prohlásil za občana a Annie s Gladys, které také imigrovaly, se tak též staly občany Spojených států amerických. V roce 1918 rozšířil Selective Service System věkovou hranici pro verbování vojáků a tak byl 38letý Maurice Charles Brozik naverbován do americké armády pro 1. světovou válku, na straně nepřátel otcova rodného Rakouského císařství. Podle jeho karty byl v té době obchodník s obrazy žijící a pracující v New Yorku. V květnu 1920 opustila rodina státy na cestu do Francie za příbuznými a prací Maurice v oblasti obchodu s uměním. 19. dubna 1924 dostali nové pasy na návrat do států.[P 3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi známější obrazy patří[1]:

  • Eva z Lobkovic u svého otce v žaláři (1871)
  • Svatební průvod královny Kunhuty (1872)
  • Loučení Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným tažením do Rakous (1873)
  • Messalina (1876)
  • Svatební průvod královny Dagmary – Salon 1877
  • Oběť náboženského fanatismu – Salon 1877
  • Svatební poselstvo krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII. – zlatá medaile pro zahraniční umělce na Salonu 1878
  • Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém (1883) (obrázek)
  • Kryštof Kolumbus na dvoře španělském (1885)
  • Selský genre – Salon 1890
  • Zvonice ve Vilamé v Bretani (1893)
  • Kraječka řepy (1899) - Oblastní galerie Liberec
  • Nokturno (1901)
  • Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci (1901)
  • Pasačka hus

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V mnoha zdrojích uváděno chybné datum 5. března. Zápis z rodné matriky však uvádí narození o den později. Viz následující reference u data narození.
  2. Otec se narodil 3. dubna 1813 v Dýšině a zemřel 3. ledna 1897 na Smíchově. Vyučil se kotlářem, ale z počátku pracoval jako lopatář. Matka se narodila 25. srpna 1812 v Bušovicích a zemřela 5. února 1893 na Smíchově. Svatbu měli 4. listopadu 1834 ve farním kostele v Dýšině. Měli nejméně sedm dalších dětí: Anna (nar. nemanželská 15. července 1834, Červený Hrádek), Alžběta (nar. 23. října 1837, Doubravka) Josef (nar. 17. února 1840, Doubravka), Jan (20. února 1842, Třemošná - 17. února 1845, Nová Huť), František (nar. 10. dubna 1844, Nová Huť), Jan (nar. 6. října 1846, Nová Huť) a Kateřina (nar. 5. ledna 1849, Třemošná).
  3. Zdroje těchto poznatků jsou zdigitalizované genealogickými stránkami MyHeritage, které vyžadují placené členství. Odkazy přístupné členům lze najít zde: Sčítání obyvatel z roku 1910 ("Morris de Brozik"), Registrace odvodů z roku 1918 ("Maurice Charles Brozik") a Dva požadavky o pasy pro sebe, manželku a dceru z let 1920 a 1924 ("Maurice C. M. Brozik"). Pozor: v seznamech se objevuje jiný francouzský rodák Maurice Brozik, nar. roku 1884 v Bolbecu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-09-30]
  2. Zápis v rodné matrice obce Třemošná
  3. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, s. 54
  4. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 49. 
  5. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 
  6. Brožík, František - Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 
  7. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mádl K. B., Album Václava Brožíka, Praha 1903
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 76. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 211–212. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]