Akademismus
Akademismus je styl ve výtvarném umění, který v druhé polovině 19. století završil klasicismus. Pro akademismus je charakteristická dokončenost a hladkost malby. Vychází z antiky a vrcholné renesance. Jednou z používaných technik je barokní caravaggiovský šerosvit.
Původ a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Francouzská Akademie výtvarného umění (L’Académie des Beaux-Arts) měla 50 členů. V roce 1795 byly sjednoceny její sekce. Škola výtvarného umění (L’Ecole des Beaux-Arts) se tak jmenuje od roku 1793. Má tři sekce: malbu, sochařství a architekturu. Profesoři školy měli les ateliers d’artistes, kde hlouběji seznamovali studenty se svou technikou.
Akademičtí malíři často vystavovali na oficiálních každoročních salonech. Díla vybírala porota. Automaticky mohli vystavovat pouze držitelé medailí. Nejslavnější akademickou výstavou byl Salón, který byl pořádán od roku 1737 každý rok v dubnu v Paříži v Apolónově salónu (Salon d’Apollon) v Louvre. (V letech 1802–1831 a 1852–1863 byl pořádán jako bienále.) Po roce 1890 nastal po rozpadu na dva soupeřící Salony jeho úpadek a mezi poslední významné akademisty patřil francouzský malíř William-Adolphe Bouguereau (1825–1925), který patřil mezi nejvýznamnější umělce v tomto stylu výtvarného umění.
S akademismem je úzce spjat Římský konkurs (Le concours de Rome), jehož vítěz obdržel Římskou cenu (Premier Grand Prix de Rome) – tříleté stipendium pro nejnadanějšího malíře, aby v Římě studoval antické umění. Byl organisován od roku 1664 a zrušen v roce 1967. Od roku 1803 stipendisté bydleli ve Villa Médicis, sídle Académie de France.
Po roce 1874 byl soupeřem akademismu modernismus – avant-garde (tedy impresionismus, který však byl ještě více méně součástí tradičního umění; od 80. let postimpresionismus a symbolismus). Dá se říci, že jako uznávané umění akademismus skončil před první světovou válkou. Po druhé světové válce byl považován za zpátečnické umění, které dusilo nastupující pokrokové směry. Renesance akademismu začala na konci 70. let 20. století.
Významní akademici[editovat | editovat zdroj]
- Francie
- Anglie
- Rakousko
- Španělsko
- Itálie
- Německo
- České země
Galerie[editovat | editovat zdroj]
William-Adolphe Bouguereau: Večerní nálady, 1882
William-Adolphe Bouguereau: První polibek, 1890
Ingresův Pramen (1856) patří k vynikajícím ukázkám jeho pozdní tvorby
Jean-Léon Gérôme: Prodavač kožešin v Káhiře, 1869
Jean-Léon Gérôme: Kohoutí zápas, 1846
Thomas Couture: Římané v období úpadku, 1847
Henri Gervex: Rolla, 1878
Charles Gleyre: Dafnis a Chloé, 1843
Léon Bonnat: Studie aktu
Jacques-Louis David: Napoleon při přechodu Alp průsmykem sv. Bernarda, 1800
Paul Baudry: Charlotte Cordayová, 1860
Eugène Emmanuel Amaury Duval: Zrození Venuše, 1862
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- G. Planche: Études sur l'école française, Paříž 1855
- A. Celebenovic: Péinture kitsch ou réalisme bourgeois, Paříž 1974
- Ph. Julian: Le nu 1900, Paříž 1976
- Ph. Julian: Les Orientalistes, Fribourg 1977
- M. Thévoz: L'academisme et ses fantastes, Paříž 1980
- J. Harding: Les péintres pompiers.La péinture academique en France de 1830 á 1880, Paříž 1980
- J. Laurent: Art et pouvoir en France de 1973 á 1981.Historie d'une démission artistique, Saint Étienne 1982
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu akademismus na Wikimedia Commons - Galerie Akademismus na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo akademismus ve Wikislovníku- Pojednání o akademismu (pouze textové)
- Art Renewal Centre (včetně obrázků)
- akademismus – heslo v Sociologické encyklopedii
