Akademismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandre Cabanel: Zrození Venuše, 1863

Akademismus je styl ve výtvarném umění, který v druhé polovině 19. století završil klasicismus. Pro akademismus je charakteristická dokončenost a hladkost malby. Vychází z antiky a vrcholné renesance. Jednou z používaných technik je barokní caravaggiovský šerosvit.

Původ a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Académie des beaux-arts měla 50 členů. V roce 1795 byly sjednoceny její sekce. Škola výtvarného umění (École nationale supérieure des beaux-arts) se tak jmenuje od roku 1793. Má tři sekce: malbu, sochařství a architekturu. Profesoři školy měli umělecké ateliéry, kde hlouběji seznamovali studenty se svou technikou.

Akademičtí malíři často vystavovali na oficiálních každoročních salonech. Díla vybírala porota. Automaticky mohli vystavovat pouze držitelé medailí. Nejslavnější akademickou výstavou byl Salón, který byl pořádán od roku 1737 každý rok v dubnu v Paříži v Apolónově salónu (Salon d’Apollon) v Louvru. (V letech 18021831 a 18521863 byl pořádán jako bienále.) Po roce 1890 nastal po rozpadu na dva soupeřící Salony jeho úpadek a mezi poslední významné akademisty patřil francouzský malíř William-Adolphe Bouguereau (18251925), který patřil mezi nejvýznamnější umělce v tomto stylu výtvarného umění.

S akademismem byla úzce spjata Římská soutěž (Le concours de Rome), jejíž vítěz obdržel Římskou cenu – tříleté stipendium pro nejnadanějšího malíře, aby v Římě studoval antické umění. Soutěž byla pořádána od roku 1664 a zrušena v roce 1967. Od roku 1803 stipendisté bydleli ve Villa Médicis, sídle Académie de France.

Po roce 1874 se soupeřem akademismu stal modernismusavant-garde (tedy impresionismus, který však byl ještě více méně součástí tradičního umění; od 80. let postimpresionismus a symbolismus). Dá se říci, že jako uznávané umění akademismus skončil před první světovou válkou. Po druhé světové válce byl považován za zpátečnické umění, které dusilo nastupující pokrokové směry. Renesance akademismu začala na konci 70. let 20. století.

Významní akademici[editovat | editovat zdroj]

J. A. D. Ingres: Venuše Anadyoméne z roku 1848, Chantilly, Musée Condé

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • G. Planche: Études sur l'école française, Paříž 1855
  • A. Celebenovic: Péinture kitsch ou réalisme bourgeois, Paříž 1974
  • Ph. Julian: Le nu 1900, Paříž 1976
  • Ph. Julian: Les Orientalistes, Fribourg 1977
  • M. Thévoz: L'academisme et ses fantastes, Paříž 1980
  • J. Harding: Les péintres pompiers.La péinture academique en France de 1830 á 1880, Paříž 1980
  • J. Laurent: Art et pouvoir en France de 1973 á 1981.Historie d'une démission artistique, Saint Étienne 1982

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]