Andrea Appiani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrea Appiani
Andrea Appiani. Detail ze serie dekorativních bust na fasádě Palazzo Brentani, na via Manzoni v Miláně (1829/30). foto Giovanni Dall'Orto, 14. duben 2007
Andrea Appiani. Detail ze serie dekorativních bust na fasádě Palazzo Brentani, na via Manzoni v Miláně (1829/30). foto Giovanni Dall'Orto, 14. duben 2007
Narození 31. května 1754
Milán
Úmrtí 8. listopadu 1817 (ve věku 63 let)
Milán
Alma mater Accademia di Belle Arti di Brera
Povolání malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Appiani (23. května 1754 Milán (dnes Itálie) — 8. listopadu 1817 tamtéž) byl italský malíř období klasicismu.

Appiani byl synem lékaře a původně měl povoláním následovat otce. Nakonec ale zvítězilo výtvarné nadání. Jeho prvním učilištěm byla soukromá akademie malíře Carla Maria Giudici (1723-1804). Od roku 1769 byl žákem malíře fresek Antonia de Giorgi ve škole při galerii Ambrosiana v Milánu. Do tajů olejové malby jej zasvětil Martin Knoller, anatomii a sochařství jej vyučoval Gaetano Monti. Appiani se intensivě zabýval i otázkami estetiky a v tom jej podporoval italský básník Giuseppe Parini. Roku 1776 se Appiani vzdělával na Academia di belle arti di Brera , kde byl jeho učitelem Julien Traballesi. Svůj osobitý styl získal podrobným studiem děl klasiků italské malby, zejména Rafaela, Leonarda a Bernardina Luini. Kromě cest do Paříže a Říma a v letech 1790-1791 do Florencie, Neapole a Parmy cestoval velmi málo a celý život prožil v Milánu, kde jsou jeho díla téměř ve všech palácích a kostelech. Napoleon jej jmenoval dvorním malířem a zajistil jeho pevný roční příjem. Po pádu Napoleona byl Appiani náhle zcela bez příjmu a psychicky deprimován zcela přestal malovat. Živil se jen prodejem svých děl. Po dvou atakách infarktu myokardu zemřel v Milánu. K jeho nejlepším dílům je počítána fresková výzdoba královské vily v Monze (Amor a Psyche), malby v klenbě kostela Santa Maria di San Celso v Milánu a řada portrétů Napoleona Bonaparte a jeho rodiny i četných předních osobností konsulátu a císařství. V literatuře je Andrea Appiani nazýván „starší“, na rozdíl od „ mladšího“ - jeho prasynovce - stejného jména, který byl malířem historických pláten v Římě. Další malíři stejného příjmení Francesco a Niccolo nebyli jeho příbuzní.