Léon Bonnat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Léon Bonat: Autoportrét

Léon (Joseph Florentin) Bonnat, (* 20. červen 1833, Bayonne8. září 1922, Monchy-Saint-Éloi, Oise) byl uznávaný francouzský akademický malíř a významný portrétista.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1846 do roku 1853 žil v Madridu, kde měl jeho otec obchod z knihami. Zde studoval u Federica de Madrazo y Kuntz. Ve věku 21 let přešel do ateliéru Léona Cognieta v Paříži.

Historické malby a malířská technika[editovat | editovat zdroj]

Jeho historické malby svým účinným, zlatavým, koloritem a harmonicky působící barevností dokládají španělské malířské vzdělání. (Diego Velázquez a Španělští realisté) Nejsou koketní, ale energicky modelované, přehledné, ostře osvětlené a velce komponované. Vychází zcela z intencí hladké akademické malby, ale je poměrně expresivní a naturalistický. Často zobrazují děje z bible a antické mytologie, ale i žánrové výjevy z Itálie a Orientu.

Roku 1869 obdržel v Paříži za svou malbu čestné uznání. Roku 1874 vytvořil plátno ukřižovaný Kristus, které bylo pro svůj vyhraněný naturalismus běžnými diváky i uměleckou kritikou téměř odmítnuto. V Paříži se tehdy tradovalo, že malíř ukřižovaného maloval podle skutečné mrtvoly, kterou v ateliéru přibil na kříž.[1]

Portrétní malba[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1875 se věnoval především portrétní malbě, kterou si u pařížské společnosti získal velké uznání. (namaloval kolem 200 portrétů) Mezi jeho mistrovské práce patří portréty Louse Pasteura, Alexandra Dumase mladšího, Adolpha Thierse, Victora Huga, Dominiqua Ingresa, Hippolita Taina, a také oficiální portréty Julesa Grévyho, Julesa Ferryho, Armanda Fallièrese, Adolpha Thierse a Émila Loubeta.

Žáci[editovat | editovat zdroj]

Ve svém ateliéru vyučoval řadu žáků. Od roku 1880 byl profesorem na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts K jeho žákům patřili například Georges Braque, Gustave Caillebotte, Raoul Dufy, Thomas Eakins, Stanhope Alexander Forbes, Othon Friesz, Charles Laval, Raimond Lecourt, Adolphe-Frédéric Lejeune, Auguste Leroux, Alphonse Osbert, Pierre-Gaston Rigaud, Henry Siddons Mowbray, Henri de Toulouse-Lautrec, Gustav Wentzel a Henri-Achille Zo.

K modernímu malířství však měl vysloveně negativní vztah a díla mnoha svých bývalých žáků zcela odmítal.[2] Ve věku 89 let umírá v Monchy-Saint-Éloi v departmentu Oise.

Některá významná[editovat | editovat zdroj]

  • Adam a Eva nalézají Ábelovo mrtvé tělo (1860)
  • Umučení svatého Ondřeje
  • Antigona vede slepého otce Oidipa (1865)
  • Poutníci před sochou svatého Petra v chrámu svatého Petra (1864)
  • Neapolitánci před palácem Farnese v Římě (1866)
  • Půlhalíř Excelence (1864)
  • Vincent z Pauly snímá galejníkovi řetězy (1866)
  • Nanebevzetí panny Marie (1869)
  • Jeruzalémská ulice
  • Turecký holič (1872)
  • Humorné scherzo (1873)
  • Ukřižovaný Kristus (1874)
  • Job (1880)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Freyová, J.: Henri de Toulouse Lautrec, BB art, Praha 1999, s. 192.
  2. Freyová, J. (cit. v pozn. 1) s. 137.

Tento článek je z větší zčásti založen na překladu článků Léon Bonnat zveřejněných na německé, anglické a francouzské Wikipedii.