Jan Swerts

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Swerts
Narození 25. prosince 1820
Antverpy
Nizozemské královstvíNizozemské království Nizozemské království
Úmrtí 11. srpna 1879 (ve věku 58 let)
Mariánské Lázně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Swerts (25. prosince 1820[1] Antverpy[2]11. srpna 1879 Mariánské Lázně[3]) byl vlámský malíř, aktivní především v Belgii a Anglii v autorské dvojici s Godfriedem Guffensem. V roce 1873 byl jmenován ředitelem Akademie výtvarných umění v Praze.[3]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1838 začal studovat na antverpské akademii. Zkušenosti získával od malíře historických výjevů Nicaise De Keysera (1813–1887). V téže době se seznámil i s Godfriedem Guffensem (1823–1901), který se mu stal nejbližším přítelem a spolupracovníkem po zbytek života. První větší úspěch zaznamenal Swerts s obrazy Svatý Petr ustanoven náčelníkem církve a Les Marguerites, vystavenými roku 1846 v Antverpách. Následujícího roku podnikl spolu s Guffensem studijní cestu do Paříže, kde se setkali například s Hippolytem Delaroche (1797–1856) a Ary Schefferem (1795–1858). Rovněž tu vystavovali své obrazy, především s náměty z nizozemských dějin a vlámské literatury. Roku 1848 oba získali stříbrnou medaili na bruselské výstavě. O dva roky později podnikli společně další velkou cestu přes Německo do Itálie. Inspirovala je setkání se slavnými německými malíři (např. Franzem Ittenbachem), antické památky (Pompeje, Řím aj.), italská příroda i křesťanské umění. Na cestě zpět se zastavili v Praze. Do Německa se pak podívali ještě jednou, výsledkem byla publikace Souveniers d’un voyage artistique en Allemagne.[2]

Po návratu do Belgie v roce 1852 získal Swerts s Guffensem několik velkých zakázek. K nejvýznamnějším patřily nástěnné malby v chrámu Panny Marie (Onze-Lieve-Vrouwekerk) ve vlámském městě Sint-Niklaas, výzdoba antverpské burzy (Handelsbeurs; zničena krátce po dokončení velkým požárem v noci z 2. na 3. srpna 1858), kostela sv. Jiří (Sint-Joriskerk) v Antverpách a cechovní síně (Lakenhalle) v Yprách [4] (zničena během 1. světové války)[5]. Několik let také působili v Anglii, kde pokračovali ve výzdobě kostelů po zemřelém francouzském malíři Flandrinovi (1809–1864). Proslavili se i malbami v Ince Blundell Hall, soukromém paláci se sbírkou antických soch u Liverpoolu.[4][6] Poslední větším společným dílem Swertse a Guffense byla výzdoba gotického sálu radnice v Kortrijku v letech 1872 - 74.[4]

Dvojice uspořádala řadu výstav a získala mnoho uměleckých cen. Vedle již zmiňované stříbrné medaile z bruselské výstavy 1848 to byla zlatá medaile v témže městě roku 1854, titul Rytíře řádu Leopoldova v Antverpách 1855, účast na světové výstavě v Mnichově 1858 a Paříži r. 1867. Když v roce 1861 postihly Holandsko velké povodně, zorganizoval Swerts s Guffensem benefiční výstavu, kterou navštívil i král a udělil jim čestný řád. Oba malíři se postupně stali členy německých uměleckých spolků, amsterdamské akademie a Institut de France.[4]

Spolupráce Swertse a Guffense skončila v roce 1874, i když přáteli zůstali i nadále. Tehdy odjel Swerts do Prahy, kde byl jmenován ředitelem Akademie výtvarných umění. Současníci jej uznávali pro pokrok, který přinesl do pražského uměleckého života. V roce 1876 představil dva své nové obrazy – malbu Upomínka na Itálii (oceňovaná pro technickou dokonalost při zachycení světla a stínu) a kresbu Dirk z Assende předčítá Beatrici Flanderské.[7] Provedl i nástěnné malby v kapli sv. Anny Svatovítského chrámu. Poslední velký obraz – Kardinál Schwarzenberg odevzdává znaky papežské moci nově zvolenému Lvu XIII. – již nedokončil. Zemřel na ochrnutí mozku.[3] Jeho nástupcem v čele AVU se stal Antonín Lhota.[8]

Podle některých zdrojů je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze,[9] dobový tisk ale informoval o pohřbu v Mariánských Lázních.[10][11] Na Olšanských hřbitovech je v každém případě pochován jeho syn Walter Swerts (1855-1876), který zemřel v Praze během návštěvy rodičů (viz přiložený obrázek).

Reference[editovat | editovat zdroj]

Hrob Waltera Swertse (1855–1876) na Olšanských hřbitovech

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Guffens Godfried na stránkách www.hemotech.be
  2. a b J. E. Swerts. Světozor. 6. 1876, roč. 10, čís. 22, s. 323. Dostupné online. 
  3. a b c Úmrtí. Světozor. 8. 1879, roč. 13, čís. 33, s. 395. Dostupné online. 
  4. a b c d J. E. Swerts. Světozor. 5. 1876, roč. 10, čís. 23, s. 338-339. Dostupné online. 
  5. Lakenhallen, Belfort na stránkách města Ieper
  6. History of Ince Blundell Hall Nursing Home. www.ibhnursinghome.com [online]. [cit. 2009-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-24. 
  7. J. E. Swerts. Světozor. 5. 1876, roč. 10, čís. 21, s. 318 - 319. Dostupné online. 
  8. WEITENWEBER, Vilém. Antonín Lhota. Zlatá Praha. 8. 1884, roč. 1, čís. 33, s. 397-398. Dostupné online. 
  9. SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 206. 
  10. Jan Swerts †. Bohemia. 8. 1879, roč. 52, čís. 220, s. 4. Dostupné online. 
  11. Úmrtí. Národní listy. 8. 1879, roč. 19, čís. 191, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]