Přeskočit na obsah

Jiří Kornatovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Kornatovský
Jiří Kornatovský (2013)
Jiří Kornatovský (2013)
Narození2. března 1952
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. listopadu 2025 (ve věku 73 let)
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, kreslíř, grafik
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Kornatovský (2. března 1952, Plzeň – 5. listopadu 2025, Praha)[1] byl český akademický malíř, kreslíř a grafik, docent na Karlově Univerzitě a Západočeské univerzitě v Plzni.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho umělecký postoj a životní názor nejvíce ovlivnilo dětství a mládí strávené v Plasích kde až do svých 21 let prakticky denně pobýval v tehdy opuštěném cisterciáckém klášteře.

Po absolvování technického učebního oboru v Plzni vystudoval v letech 1977–1982 Střední výtvarnou školu Václava Hollara a poté monumentální malbu a grafiku na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Arnošta Paderlíka a Jiřího Ptáčka (1982–1987).

Vystavoval od roku 1980 v klášteru Plasy, v Praze od roku 1989, v zahraničí od roku 1991. Koncem osmdesátých let vydal několik spirituálních manifestů a roku 1991 byl spoluzakladatelem Nadace Hermit v cisterciáckém klášteře Plasy. V rámci mezinárodního výtvarného symposia Hermit 92 zde vytvořil projekt Kódy a znamení.

V následujících letech absolvoval studijní a tvůrčí pobyty v karmelitánském klášteře v Sejnách, Polsko (1992), ve Florencii (1993), New Yorku a Bostonu (1994–1995) a Hohenosig v Německu (1997). Za pobytu v USA realizoval sérii výstav a přednášek. V letech 2005 a 2006 pracoval v augustiniánském klášteře na Malé Straně v Praze a znovu působil v USA (Los Angeles), ve Francii (Paříž, Marseille) a v Japonsku.

Na přelomu let 1998–1999 založil vlastní Galerii Hermit v Praze.

Působil jako vysokoškolský pedagog na Karlově Univerzitě v Praze a Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Přednášel na School of the Museum of Fine Arts v Bostonu kde realizoval legendární Hořící přednášku. Princip vlastního objevu deklarativní kresby jako procesuální metody umělecké tvorby a přístupu k ní uvedl a definoval na přednášce v Bachelardově amfiteátru pařížské Sorbonny.

Sám o sobě uváděl, že neví, kde začíná umělecká tvorba a kde přítomnost každodenní skutečnosti. Meditace v procesu lineárního vrstvení struktury obrazu je stále přítomná i bez jeho vlastního usilování. Byla mu blízká estetika sv. Augustina zejména v otázce integrace a celistvosti.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kornatovský je znám zejména jako autor jedinečných velkoformátových černobílých uhlových kreseb plastických objektů na obřích kartonech a plátnech, kterými si získal respekt a uznání.

Svým výtvarným pojetím se tyto kresby zcela vymykají české umělecké tradici a když se poprvé v polovině 80. let objevily na výtvarné scéně, působily jako zjevení.[3]

Kresba v jeho podání je hlavně záznamem svého vzniku, nikoli tvarovou kompozicí s libovolným působením. Do jisté míry se jedná o dokumentaci akce. Tato akce je psycho-fyzického charakteru a je určena pro soukromý prostor nikoliv pro veřejnost. Autorovi nejde primárně o reprezentaci. Nejde o různost obrazů a jejich jednotlivé sdělení. Kornatovský se zaměřuje na kontinuitu, opakování akcí rituálního charakteru. Jde tedy o určité udržování řádu událostí v rytmu cyklického (archetypálního) času.[4]

Kornatovského "objev" abstraktního objektu, který je nositelem subjektivního prožitku a osobní transformace, je svojí jednoduchostí a množstvím univerzálních archetypálních významů natolik unikátní a svébytný, že v dějinách světového umění je srovnatelný například s Černým čtvercem na bílém poli Kazimira Maleviče, s Bílým obrazem Roberta Rauschenberga, Morgensternovou Rybí písní nebo skladbou Johna Cage "4´33´´".[5][6]

Na samém počátku byly kresby a rozměrné grafické listy zobrazující vztahy (Dva – Volná variace na hodinu zamilovaných, 1988, lept, Všichni najednou, 1989, lept, GASK, A pošimrat, uhel na papíře, 200 × 380 cm, 1988), někdy se skrytým erotickým podtextem (Tvar dobrodružství, 1987). Vyznačují se precizním provedením a používáním abstraktních symbolů odvozených z přírodních tvarů. Kompozice události obsahuje tajemství, prostor není blíže definován, děj se přelévá za obzor, kam už není vidět (Is anybody else coming? (Krajina), lept s akvatintou, 1988, GASK). Průhled ohraničeným otvorem do nitra objektu nabízí jen tmu, ale prasklinou na opačném konci uniká světlo (One, 1988). Koncem 80. let vznikaly abstraktní hravé kresby určené vlastní rodině (…i vy jedni, 1989), nebo oslavující radost z narození dítěte (To a to a Toťátko, 1988, uhel na papíře, 150 × 360 cm). Osobní rovina se v tematickém kontextu prací objevuje opět od roku 2005.

Obří objekty z počátku 90. let nabízejí dokonalou prostorovou iluzi objemného tělesa organických tvarů (A ven/letecká meditace, uhel na kartonu, 220 × 500 cm, 1990–1992, To, uhel na kartonu 220 × 480 cm, 1989–1992). Časové rozpětí jejich vzniku je svědectvím o technické náročnosti kresby. Při interpretaci velkoformátové kresby ze stejného období (Odnikud nikam – Zapomeň na všechno/ na co si nemůžeš vzpomenout to jsi ty/, grafit, karton, 220 × 460 cm, 1990–1997, GASK) je třeba vzít v úvahu i společenskou atmosféru konce 80. let a zdánlivě bezvýchodnou situaci mladých výtvarníků, účastníků neoficiálních Konfrontací. Podle autora reflektuje kresba pocity, v nichž se mísí zážitky dítěte z prázdných prostor opuštěného kláštera se situací ve stísněném prostoru ateliéru.[3] Jiná varianta ke stejnému tématu je strohá, téměř technická kresba lomené roury s temným ústím (Odnikud nikam/mlčení, uhel na kartonu, 220 × 480 cm, 1989).

Série meditačních kreseb (Meditace kresbou) se odvíjí od Meditace (1990, vystaveno 2006, Museum Kampa), kde plastický objekt ve tvaru toroidu uvnitř uzavírá jakousi abstraktní krajinu. Povrch rotačního tělesa je někdy narušen a rozvíjí se do prostoru (V prostoru, 1992). Samotný torus představuje dokonalý tvar, který nemá konec ani počátek a opticky soustřeďuje pozornost do středu, stejně jako elektrická toroidní cívka, která indukuje ve svém středu magnetické pole (Modlitba, uhel 275 × 705 cm, 2000–2003, Meditace v archetypu, k.t. na plátně, 210 × 220 cm, 2006, Meditace archetypem, k.t. na plátně, 210 × 220 cm, 2000–2010). Tento tvar zároveň nabízí možnost matematických transformací, při kterých lze everzí obrátit celý objekt naruby (jako Odnikud nikam, 1990–1997), pracovat ve čtyřrozměrném prostoru a zkracováním osy rotace střed postupně zmenšovat až ke konečné degeneraci v kouli. (To, uhel na kartonu, 220 × 480 cm, 1989–1992). Kresby však nelze interpretovat jako pouhou matematickou hru. Autor je tvořil často v klauzuře kláštera nebo ve svém ateliéru v rozmezí několika let a kromě samotného malířského výkonu představují především výsledek duchovního soustředění spojeného s meditací. (Na jeden bod, uhel na kartonu, 220 × 280 cm, 2000). Zobrazené objekty nemají žádné ukotvení v prostoru ani vztah k zemi, mírná asymetrie někdy navozuje dojem, že rostou směrem vzhůru (Meditace kresbou, uhel na kartonu 600 × 220 cm, 1988–89). Podtituly k meditačním kresbám nabízejí spíše hádanky než vysvětlení (Meditace východní, 220 × 520 cm, 1990–1997, Meditace liturgická, 220 × 520 cm, 1990–1994).

Rozměrné kresby někdy zachycují jen část zobrazeného objektu, aby ponechaly prostor k přemýšlení o věcech, které nás přesahují (Vpravo vlevo, Martinská meditace, uhel na kartonu, 220 × 540 cm, 1989–1993, Věčný příběh, uhel na kartonu, 220 × 500 cm, 1990–1994, Sanctus, uhel na kartonu 220 × 520 cm, 1997–1999), nebo přímo odkazují k nekonečnu (88.88.88., kt na plátně, 100 × 120 cm, 2010). Organický tvar v kresbě, který se podobá gastrule, může být interpretován jako pohroužení toho, co bylo původně na povrchu, dovnitř, do tmy, do uzavření před okolním světem (Vzpomínka na představu, uhel na plátně, 210 × 240 cm, 2005–2006).

Klíčem k pochopení Kornatovského kreseb tak může být třeba pojednání sv. Augustina o odrazu světa idejí a smyslové skutečnosti (Augustin, uhel na papíře, 280 × 340 cm, 2000–2003, Sv. Augustin II, kt na plátně, 140 × 160 cm, 2007, Kontemplace, uhel na plátně, 80 × 100 cm, 2008).

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1994 Cena Primátora, Trienále grafiky, Krakov
  • 2008 Laureát ceny Franze Kafky Pražského okruhu
  • 2017 Grafika roku SČUG Hollar

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské

[editovat | editovat zdroj]
  • 2017–2018 Jiří Kornatovský: Style declarative, Galerie moderního umění v Hradci Králové[7][8]
  • 2017 Jiří Kornatovský: Hic et nunc, Areacreativa42, Turín
  • 2016 Kresba, Galerie Dorka, Domažlice
  • 2014 Galerie Intuiti, Paris[9]
  • 2013 Galerie Michael Journiac – Sorbonne, Paris[10]
Galerie du Tableau, (s R.Contem), Marseille
Galerie Hollar, Praha
Oblastní galerie v Liberci
Galerie města Trutnova[12]
České centrum Sofie
Museum Kampa, Praha
Galerie města Plzně
Galerie Losín, Praha
Galerie Divadla bez zábradlí, Praha
Galerie J.Jílka, Šumperk
PAAS gallery, New York
  • 1994 – Center for the Arts, Boston
School of the Museum of Fine Arts (Boston)
PAAS gallery, New York
Galerie Klatovy
Galerie umění Karlovy Vary
Galerie Červená tráva, Praha
Činoherní klub, Praha
Galerie OKO, Amsterodam
Klášter Plasy
Klub OF, Národní třída, Praha
Koertenhoef, Holandsko
Dům školství, Praha
Artotéka, Praha

Skupinové

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiří Kornatovský se zúčastnil více než 200 skupinových výstav doma i ve světě - podrobně viz abART:[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Artotéka Plzeň. Heslo Jiří Kornatovský. artoteka.plzen.eu [online]. [cit. 2025-11-12]. Dostupné online.
  2. ↑ Vlastní životopis autora, nepubl.
  3. 1 2 Alena Potůčková: Jiří Kornatovský, in: Exprese, ČMVU, Praha 2005
  4. ↑ Archivováno 23. 7. 2014 na Wayback Machine. Václav Hájek, Artlist: Jiří Kornatovský
  5. ↑ Hucl I, Ateliér 25 (2012), č. 1, str. 1 (Jiří Kornatovský: Meditace kresbou)
  6. ↑ Ivo Hucl, Sběrný dvůr, 2013, Život jako kresba - str.118, Bezejmenná čajovna, Šťáhlavice, ISBN 978-80-260-3889-4
  7. ↑ GMU Hradec Králové, archiv výstav: Jiří Kornatovský / Style Declarative, 2017-2018. www.galeriehk.cz [online]. [cit. 2018-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-14.
  8. ↑ HARTMAN, Ivan. Jiří Kornatovský přinesl věčnost do Hradce Králové, v galerii vystavuje monumentální černé kresby. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2017-12-12 [cit. 2022-01-26]. Dostupné online.
  9. ↑ Archivováno 14. 3. 2018 na Wayback Machine. Výstava českého výtvarníka Jiřího Kornatovského v Galerii Intuiti, Paříž 2014
  10. ↑ Jiří Kornatovský, Meditace, malovat čas, Galerie Michel Journiac. paris.czechcentres.cz [online]. [cit. 2018-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-14.
  11. ↑ Jiří Kornatovský - Meditace kresbou, Bottega Gallery, Kyjev, 2012. kyiv.czechcentres.cz [online]. [cit. 2018-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-14.
  12. ↑ Kresby Jiřího Kornatovského v městské galerii Trutnov. archiv.trutnovinky.cz [online]. [cit. 2018-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-14.
  13. ↑ Kornatovský. www.gkk.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online.
  14. ↑ abART: Jiří Kornatovský, Výstavy

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiří Kornatovský / Style Declarative, text Petra Příkazská, 24 s., GMU Hradec Králové 2017, ISBN 978-80-87605-13-4
  • Jiří Kornatovský : Meditace kresbou, 2011, Fenclová H, Pangrácová L, Kroupová M, kat. nestr., G. Klatovy/Klenová ISBN 978-80-87013-31-1, OG Liberec, ISBN 978-80-85050-92-9
  • Jiří Kornatovský a Josef Váchal: Hory a srdce, 2009, Hucl I., Klínková H., Jindra P., Hánová M., Fišer M., sborník, česky a japonsky, 96 str., Muzeum Šumavy Sušice, ISBN 978-80-87235-01-0
  • Jiří Kornatovský, 2006, Binder I, Mládková M, kat. 12 s. č, angl, jap, Nadace J a M Mládkových, ISBN 80-239-6094-6
  • Alena Potůčková: Exprese, České muzeum výtvarných umění v Praze 2005
  • Jiří Kornatovský: Meditace kresbou / Meditation in drawing, 2003, Janištinová Jirková A , Raimanová I, kat. 36 s., NG Praha, ISBN 80-239-2638-1
  • Jiří Kornatovský: Meditace – modlitby, 2003, Kornatovský J, Koval M, kat. 8s., G. J. Jílka, Šumperk
  • Jiří Kornatovský: Kresby, 2002, Tetiva V, kat. 32 s., AJG Hluboká, ISBN 80-85857-55-3
  • Jiří Kornatovský: Graphic Drawings, 1995, Pánková M, kat. 4 s. ang., PAAS Gallery, New York
  • Jiří Kornatovský: Kresby, 1994, tx. Kornatovský J, G. Klatovy/Klenová
  • Jiří Kornatovský: Kresby, 1991, Pánková M, Vojtěchovský M, kat. 20 s., Unie výtvarných umělců České republiky, Praha
  • Jiří Kornatovský: Nototo (Kresby, grafika), 1989, Raimanová I, kat. 4 s., č. an., fr., ně., klášter Plasy
  • Jiří Kornatovský: Kresby, grafika, obrazy, 1989, Machalický J, kat. 8+1 s., SČVU, Praha
  • Jiří Kornatovský: Kresby, grafika, 1988, Kotalík J, kat. 8 s., PKO KS Hroznová

Encyklopedie

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001, 2001, Pavliňák P, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, ISBN 80-86171-06-X
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1995, Horová A, Academia, Praha, ISBN 80-200-0536-6
  • Grafika: Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let / Pictorial Encyclopaedia of, 1993, Hošková Vomočilová S, Schleppe S, Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha, ISBN 80-901559-0-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Kornatovský&oldid=26020953“