Kostel svatého Mikuláše (Staré Město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: další vrcholné dílo stejného architekta, Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana), případně bratislavský chrám svatého Mikuláše (Staré Mesto).
Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě
Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
kraj Hlavní město Praha
Obec Staré Město
Souřadnice
Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě
Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě
Základní informace
Církev československá husitská
Provincie česká
Diecéze Pražská diecéze Církve československé husitské
Vikariát Praha-město-západ
Status filiální kostel
Architektonický popis
Architekt Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh pozdní gotika, baroko
Typ stavby Jednolodní kostel
Výstavba před 1273 (první zmínka o bazilice)–1732–1737
Odkazy
Adresa Staroměstské náměstí, Praha 1
Ulice Staroměstské náměstí a Pařížská
Kód památky 38203/1-32 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše se nachází v Praze na Staroměstském náměstí. Byl postaven v barokním slohu v letech 1732–1737 stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na kostel ze Staroměstské radnice

Dnešní kostel byl postaven na místě vyhořelého gotického farního kostela, který je zmiňován k roku 1273. Byla to bazilika v západním průčelí uzavřená hranolovou věží krytou jehlancovou stříškou, k níž přiléhala budova fary a farní školy, jak je vidět na dobových vyobrazeních z let 1606–1645. Kostel sv. Mikuláše tvořil protiváhu kostelu Matky Boží před Týnem stojícímu diagonálně přes Staroměstské náměstí. Z původní stavby se dochovalo jen několik stavebních prvků zabudovaných v dnešním sklepení. Za panování krále Václava IV. se stal jedním z husitských, či lépe reformačních, center. Je spojen se jmény Jana Milíče z Kroměříže a Matěje z Janova.

Roku 1635 získali gotickou baziliku montserratští benediktini, mniši přišlí z Emauzského kláštera (Na Slovanech). Přistavěli k němu nejprve kvadraturu kláštera. Mezi lety 1730 a 1739 byl podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera zbudován dnešní kostel a po jeho západní straně budova prelatury.

Za panování císaře Josefa II. byla část kostelního vybavení zrekvírována, včetně zvonů. Podle pověsti byl jeden z nich věnován obci Dolany (okres Plzeň-sever). Socha sv. Jana Nepomuckého byla přenesena na most do Přeštic, odkud se zřítila v osmdesátých letech 20. století do řeky. Byla rekonstruována a přenesena do Lapidária Národního muzea.

Pravoslavná církev

Jelikož pravoslavná církev v českých zemích neměla vlastní svatostánek, sloužil kostel v letech 18701914 českým, ale především ruským pravoslavným věřícím. Pravoslavným duchovním správcem, a zároveň prvním knězem novodobé pravoslavné církve v českých zemích se stal Nikolaj Nikolajevič Ryžkov. Později byl správcem v Praze působící představený Ruské pravoslavné církve pro západní Evropu, metropolita Jevlogij, jenž učinil vikářem a představeným chrámu pověřeným duchovní správou, nově přišedšího biskupa Sergije a později též jeho pomocníka archimandritu Isaakije.

Poté, co pravoslavná církev získala do užívání své nové kostely Cyrila a MetodějeResslově ulici a také chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech, byl staroměstský kostel dočasně využíván jako posádkový kostel či skladiště. Prelatura a klášterní budovy byly zbořeny při asanaci staré Prahy do roku 1908.

Církev československá husitská

2. ledna roku 1920 byla v kostele vyhlášena nová Církev československá husitská, jejímž prvním biskupem se stal dr. Karel Farský. Tuto událost připomíná také pamětní deska v interiéru chrámu. Církev v kostele působí dodnes.

Interiér chrámu[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska dr. Karla Farského připomínající založení Československé církve husitské
Vnitřní strana kupole chrámu
Interiér chrámu s lustrem od cara Alexandra II.

V interiéru kostela stojí za pozornost varhany a nástropní fresky zobrazující životy světců sv. Mikuláše, sv. Benedikta a motivy ze Starého zákona. V letech 1735–1736 je vytvořil bavorský malíř Kosma Damián Assam. Hlavní oltář z umělého mramoru pochází z roku 1737. Štukovou výzdobu kostela provedl Bernardo Spinetti, sochařskou výzdobu vstupního průčelí a interiéru obstaral Antonín Braun.

Hlavní panikadilo (chrámový lustr) tvaru carské koruny se zavěšeným čtyřstranným křišťálovým křížem věnoval roku 1880 místní pravoslavné církvi ruský car Alexandr II.[1] Lustr o hmotnosti 1400 kg pochází z harrachovských skláren.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Император Александр II передал в дар пражской церкви огромную хрустальную люстру в форме короны Российской империи. Люстра была изготовлена на Гарраховском стекольном заводе в Чехии и до сегодняшнего дня украшает интерьер храма.
  2. Dějiny kostela sv. Mikuláše na svmikulas.cz/kostel

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Líbal, D. a Muk, J.: Staré město pražské - architektonický a urbanistický vývoj, Praha, 1996
  • Poche, E.: Prahou krok za krokem, Praha, 1958
  • Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy , Díl I. Staré Město a Josefov. Praha 1999.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]