Kostel svatého Mikuláše (Staré Město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: další vrcholné dílo stejného architekta, Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana), případně bratislavský chrám svatého Mikuláše (Staré Mesto).
Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě

Kostel svatého Mikuláše v Praze na Starém Městě
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Staré Město
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Status filiální kostel
Architektonický popis
Architekti Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh pozdní gotika, baroko
Výstavba před 1273 (první zmínka o bazilice)-1732–1737
Specifikace
Stavební materiál opuka, cihla, dřevo
Odkazy
Adresa Staroměstské náměstí, Praha 1
Kód památky 38203/1-32 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons
Ikona portálu Portál Praha

Kostel svatého Mikuláše se nachází v Praze na Staroměstském náměstí. Byl postaven v barokním slohu v letech 1732–1737 stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na kostel ze Staroměstské radnice

Dnešní kostel byl postaven na místě vyhořelého gotického farního kostela, který je zmiňován k roku 1273. Byla to bazilika v západním průčelí uzavřená hranolovou věží krytou jehlancovou stříškou, k níž přiléhala budova fary a farní školy, jak je vidět na dobových vyobrazeních z let 1606–1645. Kostel sv. Mikuláše tvořil protiváhu kostelu Matky Boží před Týnem stojícímu diagonálně přes Staroměstské náměstí. Z původní stavby se dochovalo jen několik stavebních prvků zabudovaných v dnešním sklepení. Za panování krále Václava IV. se stal jedním z husitských, či lépe reformačních, center. Je spojen se jmény Jana Milíče z Kroměříže a Matěje z Janova.

Roku 1635 získali gotickou baziliku montserratští benediktini, mniši přišlí z Emauzského kláštera (Na Slovanech). Přistavěli k němu nejprve kvadraturu kláštera. Mezi lety 1730 a 1739 byl podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera zbudován dnešní kostel a po jeho západní straně budova prelatury.

Za panování císaře Josefa II. byla část kostelního vybavení zrekvírována, včetně zvonů. Podle pověsti byl jeden z nich věnován obci Dolany (okres Plzeň-sever). Socha sv. Jana Nepomuckého byla přenesena na most do Přeštic, odkud se zřítila v osmdesátých letech 20. století do řeky. Byla rekonstruována a přenesena do Lapidária Národního muzea.

Pravoslavná církev

Jelikož pravoslavná církev v českých zemích neměla vlastní svatostánek, sloužil kostel v letech 18701914 českým, ale především ruským pravoslavným věřícím. Pravoslavným duchovním správcem, a zároveň prvním knězem novodobé pravoslavné církve v českých zemích se stal Nikolaj Nikolajevič Ryžkov. Později byl správcem v Praze působící představený Ruské pravoslavné církve pro západní Evropu, metropolita Jevlogij, jenž učinil vikářem a představeným chrámu pověřeným duchovní správou, nově přišedšího biskupa Sergije a později též jeho pomocníka archimandritu Isaakije.

Poté, co pravoslavná církev získala do užívání své nové kostely Cyrila a MetodějeResslově ulici a také chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech, byl staroměstský kostel dočasně využíván jako posádkový kostel či skladiště. Prelatura a klášterní budovy byly zbořeny při asanaci staré Prahy do roku 1908.

Církev československá husitská

2. ledna roku 1920 byla v kostele vyhlášena nová Církev československá husitská, jejímž prvním biskupem se stal dr. Karel Farský. Tuto událost připomíná také pamětní deska v interiéru chrámu. Církev v kostele působí dodnes.

Interiér chrámu[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska dr. Karla Farského připomínající založení Československé církve husitské
Vnitřní strana kupole chrámu
Interiér chrámu s lustrem od cara Alexandra II.

V interiéru kostela stojí za pozornost varhany a nástropní fresky zobrazující životy světců sv. Mikuláše, sv. Benedikta a motivy ze Starého zákona. V letech 1735–1736 je vytvořil bavorský malíř Kosma Damián Assam. Hlavní oltář z umělého mramoru pochází z roku 1737. Štukovou výzdobu kostela provedl Bernardo Spinetti, sochařskou výzdobu vstupního průčelí a interiéru obstaral Antonín Braun.

Hlavní panikadilo (chrámový lustr) tvaru carské koruny se zavěšeným čtyřstranným křišťálovým křížem věnoval roku 1880 místní pravoslavné církvi ruský car Alexandr II.[1] Lustr o hmotnosti 1400 kg pochází z harrachovských skláren[2].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Líbal, D. a Muk, J.: Staré město pražské - architektonický a urbanistický vývoj, Praha, 1996
  • Poche, E.: Prahou krok za krokem, Praha, 1958
  • Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy , Díl I. Staré Město a Josefov. Praha 1999.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Император Александр II передал в дар пражской церкви огромную хрустальную люстру в форме короны Российской империи. Люстра была изготовлена на Гарраховском стекольном заводе в Чехии и до сегодняшнего дня украшает интерьер храма.
  2. Dějiny kostela sv. Mikuláše na svmikulas.cz/kostel