František Josef Šlik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Josef Šlik
Narození 19. června 1656
Úmrtí 4. prosince 1740 (ve věku 84 let)
Rodiče František Arnošt Šlik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Erb Šliků

František Josef hrabě Šlik z Holíče a Pasounu (Franz Josef Graf Schlik zu Bassano und Weißkirchen) (19. června 16564. prosince 1740) byl český šlechtic ze starého rodu Šliků. Vlastnil statky ve východních Čechách a zastával vysoké úřady ve správě Českého království. Na Jičínsku inicioval vznik řady světských a sakrálních staveb a byl zakladatelem barokně koncipované krajiny známé dnes jako Mariánská zahrada.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn hraběte Františka Arnošta Šlika (1623–1675) a Marie Markéty z Weissenwolffu (†1661), dcery významného dvořana a státníka hraběte Davida Ungnada z Weissenwolffu (1604–1672). Jako devatenáctiletý zdědil rodový fideikomis VelišStaré HradyKopidlno, později se ale o část dědictví soudil se svým mladším bratrem Leopoldem. Spor s bratrem prohrál a musel mu postoupit část dědictví, ale později od něj na základě předkupního práva odkoupil zpět panství Veliš a opět jej začlenil do fideikomisu.

Svým prvním sňatkem se v roce 1684 spříznil s vlivnou rodinou Kinských a ještě téhož roku byl jmenován radou dvorské komory, později se stal zemským sudím a členem sboru místodržících Českého království. V letech 1692–1718 byl prezidentem české královské komory[1] a v roce 1694 byl jmenován skutečným tajným radou.

Barokní mecenáš a stavebník[editovat | editovat zdroj]

Zámek Jičíněves

Jako prezident komory inicioval František Josef přestavbu jízdárny Pražského hradu podle projektu významného barokního architekta J. B. Matheye. Mathey byl pak pozván na Šlikovo panství ve východních Čechách, kde realizoval stavbu sýpky ve Střevači a ve Vokšicích. Kolem roku 1700 byl ve Vokšicích postaven i zámek. Ze sakrálních památek na šlikovských statcích podle Matheyových projektů vyniká loretánská kaple na Hlásné Lhotě nebo kaple sv. Anny u Ostružna. Mathey sám nebo někdo z jeho okruhu byl také autorem plánů ke stavbě zámku v Jičíněvsi, který vznikl v letech 1715–1717.

Méně známým architektem ve službách Františka Josefa Šlika byl Filip Spannbrucker, který projektoval kostely v Kopidlně a ve Vršcích. Některým dalším menším církevním stavbám se připisuje autorství J. B. Santiniho. Prostor mezi Jičínem a Kopidlnem přetvořil František Josef Šlik do barokně komponované krajiny s řadou drobných sakrálních staveb, alejí a průhledů, celek je známý jako Mariánská zahrada. Obnovu kulturního dědictví mikroregionu postupně zajišťuje Svazek obcí Mariánská zahrada založený v roce 2004.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se oženil v roce 1684 s hraběnkou Sylvií Kateřinou Kinskou (†1713), dcerou Jana Oktaviána Kinského (1607–1679). Tímto sňatkem získal statek Velké Horky na Mladoboleslavsku[2], po smrti manželky se o tento majetek musel dělit s dalšími dědici z rodu Kinských. Od roku 1716 byla jeho druhou manželkou Marie Anna Josefa Kolovratová (1691–1771), dcera hraběte Jana Františka Krakovského z Kolovrat (1649–1723). Obě manželství zůstala bez potomstva, dědicem fideikomisu se stal synovec František Jindřich (1696–1766). Alodní část majetku (Vokšice, Jičíněves) zdědila manželka Marie Anna Josefa, která pak dalších třicet let pokračovala ve stavebních aktivitách na Jičínsku (kostel Slatiny).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHARVÁT, Jaroslav: Přehled současný nejvyšších úředníků dostupné online
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. - Severní Čechy; Praha, 1984

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORÁKOVÁ, Michaela: Sakrální architektura doby baroka na šlikovském panství Kopidlno, Univerzita Palackého, Olomouc; Olomouc, 2008 dostupné online
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. – Východní Čechy; Praha, 1989
  • Rodinný archiv Šliků, Státní oblastní archiv v Zámrsku; Zámrsk, 1986 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]