Troja (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek Troja v Praze
Trojský zámek v Praze
Trojský zámek v Praze
Základní informace
Země Česká republikaČeská republika Česká republika
Vystavěn 1679- 1685
Zrekonstruován 1977-1989
Architekt Jean Baptiste Mathey
Sloh Baroko
Stavební materiál zdivo
Účel Muzeum českého malířství 19. století
Rod Šternberkové
Současný majitel Galerie hlavního města Prahy (dar statkáře Aloise Svobody Českému státu z roku 1922)
Zeměpisné souřadnice 50°6′59″ s. š., 14°24′46″ v. d.

Zámek Troja (známý též jako Trojský zámek) je barokní stavba v pražské městské části Troja v bezprostřední blízkosti Pražské zoologické zahrady (západním směrem). Nachází se na pravém břehu řeky Vltavy, v jeho areálu se nalézá také několik hospodářských stavení, včetně konírny, a také vinotéka, inspirovaná přilehlou vinicí svaté Kláry (severním směrem). Objekt zámku je obklopen rozsáhlou zámeckou zahradou s mnoha okrasnými i ovocnými stromy a malým přírodním bludištěm, již zdobí fontány, terakotové vázy, štukové prospekty a oranžérie s bustami imperátorů. Zámek (v majetku hl. m. Prahy) je včetně zahrady otevřen pro veřejnost, jsou zde vystaveny sbírky českého malířství 19. století z expozic Galerie hlavního města Prahy. Kromě toho v zámeckém interiéru můžeme spatřit i pěknou freskovou výzdobu některých místností.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek nechal postavit v letech 16831695 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone (viz také sekce Architektura a výzdoba) .

Hlavní průčelí zámku

V roce 1685 byla založena přilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena terasa a hospodářské budovy v okolí zámku. Po rodu Šternberků v roce 1763 zakoupila zámek pro ústav šlechtičen Marie Terezie a sama tu také několikrát pobývala. Roku 1776 koupil zámek Jan Václav Alsterle z Astfeldu a Vydří, roku 1832 byl odkázán klášterům Alžbětinek a milosrdných bratří. Roku 1842 zámek koupil Alfred kníže Windischgrätz který tu založil vinice a roku 1873 prodal rodině Židlických.[1]

Pohled na zámek a část zahrad z vinice sv. Kláry, v pozadí Císařský ostrov a Stromovka, na obzoru pak Pražský hrad a Petřín

Poslední soukromý majitel, velkostatkář Alois Svoboda, 7. října 1922 věnoval rozsáhlé pozemky a nemovitosti v Praze-Troji včetně zámku u příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka, k památce založení Československé republiky a uctění 250. výročí úmrtí J. A. Komenského československému státu, a to s podmínkou, že zde budovu vybudována osvětová a sociálně-humanitní zařízení ve prospěch mládeže původem i rasou československé v Komenského duchu. Počítalo se především s vybudováním rozsáhlého pavilónového komplexu škol a internátních zařízení všech stupňů, dětských domovů atd. Ministerská rada poté na přelomu let 1923 a 1924 ustanovila Kuratorium trojských nemovitostí, které mělo rozhodovat o přidělení pozemků. Část těchto pozemků byla využita k vybudování pražské zoologické a botanické zahrady, ačkoliv proti předání pozemků zoologické zahradě se ostře stavěl například Stanislav Růžička.[2] V prosinci 1926 začalo Ministerstvo školství a národní osvěty jednat o využití pozemků s pražskou městskou radou, ministerstvem sociální péče a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ale žádná z oslovených institucí na nabídku nereflektovala. Projekty výchovné osady od Stanislava Růžičky a Eduarda Štorcha byly zamítnuty.[2]

V letech 19771989 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí. Při povodni v roce 2002 byl zaplaven sklep a přilehlá zahrada, během velké povodně v roce 2013 byla opět poničena dolní část zahrady.


Příprava sloučení[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 se objevily zprávy, že již několik let (podle mluvčí PBZ již 10 let) se uvažuje o sloučení Pražské zoologické zahrady a přilehlé Botanické zahrady hlavního města Prahy.[3] Rada hlavního města Prahy měla návrh projednat 22. září 2009.[4] V budoucnu měl sloučenému subjektu přibýt do správy i Trojský zámek.[4] Již nyní je však možné do všech 3 sousedících objektů zakoupit společnou vstupenku.

Architektura a výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Barokní schodiště u jižního průčelí

Při vypracování projektu se burgundský architekt Jean Baptiste Mathey nechal inspirovat typem římské příměstské vily, s nímž se seznámil za svého italského pobytu. Původní koncepci změnil na pravidelnou dispozici s ústředním sálem, zabírajícím dvě poschodí, jako dominantou celé hmoty stavby. Ze sálu vede do dvou stran chodba s přilehlými salonky. Z hlavního sálu v úrovni prvního patra ústí monumentální vnější dvojramenné schodiště vyzdobené plastikami Georga a Paula Heermannových z Drážďan (po 1685). Sochařská výzdoba schodiště zpodobňuje boj titánů s antickými bohy a alegorie denních i ročních období a světadílů. Antické výjevy patrně ovlivnily i název „Troja“, který se pak rozšířil na celou oblast, původně zvanou Zadní Ovenec.

Autory malířské výzdoby zámku byli Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni. Výzdobu hlavního sálu vytvořili vlámští malíři Abraham a Isaac Godynové v letech 1688-92. Námětem nástropních a nástěnných fresek v hlavním sále je vítězství nad Turky u Vídně a oslava rodu Habsburků. Tři místnosti v severovýchodním traktu prvního patra zámku, tzv. čínské komnaty, jsou vyzdobeny nástěnnými malbami s orientálními motivy. Malby jsou dílem neznámého umělce a pocházejí patrně ze druhé poloviny 18. století.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, Troja (význam 2, str. 785, sv. 25)
  2. a b Tibor Vojtko (Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové): "Nové město, nová generace, naděje pro společnost", aneb úsilí o vybudování osady Růžičkov v Praze‑Troji (1925-1930), Lidé města, číslo 13, 2011, ročník 3
  3. Botanická zahrada a zoo by se mohly sloučit po roce 2010, Pražský deník, 11. 9. 2008, Jan Brodníček
  4. a b Pražští radní projednají sloučení zoologické a botanické zahrady, Regiony24, 22. 9. 2009, Mediafax

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]