Thomayerova nemocnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thomayerova nemocnice – vstupní brána z Vídeňské ulice

Thomayerova nemocnice (do roku 2012 Fakultní Thomayerova nemocnice, neoficiálně též Krčská nemocnice či Nemocnice Krč, dříve původním názvem Masarykovy domovy) je velké zdravotnické zařízení, které se nachází v Praze 4-Krči na okraji Kunratického lesa na břehu Kunratického potoka při bývalé Budějovické, nyní Vídeňské silnici.

Masarykovy domovy (před 2. světovou válkou)[editovat | editovat zdroj]

Zařízení vzniklo za 1. československé republiky jako ústav sociální péče hlavního města Prahy. Stavba byla provedena v letech 19261928 na parcele o výměře 33 hektarů podle funkcionalistického návrhu architekta Bohumíra Kozáka v celkovém nákladu 123 miliónů korun československých. Ve své době se jednalo o jedno z nejmodernějších zařízení tohoto typu v Evropě.[1] Zařízení bylo slavnostně uvedeno do provozu 28. října 1928 k 10. výročí vzniku Československé republiky a bylo pojmenováno po 1. prezidentovi republiky Tomáši Garrigue Masarykovi. Zařízení mělo celkově 3260 lůžek.[2]

Skladba sociálních zařízení[editovat | editovat zdroj]

Doprovodná zařízení[editovat | editovat zdroj]

Kaple sv. Václava v areálu Thomayerovy nemocnice

Etapy výstavby[editovat | editovat zdroj]

  1. etapa v letech 19261928
  2. etapa v roce 1939, pavilon "K"
  3. etapa v roce 1940, pavilon "P" (platící klientela)

Nacistický lazaret (2. světová válka)[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1941 byla zahájena postupná přeměna areálu na nacistický válečný lazaret. Kromě německých vojáků s omrzlinami z Bitvy u Stalingradu zde bylo internováno, mimo jiné, také několik dětí z Lidic. Původní obyvatelé domovů byli postupně přesouváni do jiných zařízení.

Nemocnice (po 2. světové válce)[editovat | editovat zdroj]

Krátce po 2. světové válce zařízení dále sloužilo jako vojenský lazaret i pro raněné vojáky Rudé armády, dále pro nemocné a zubožené lidi, kteří se vrátili ve špatném zdravotním stavu z nacistických koncentračních táborů a z nucených prací v rámci totálního nasazení. Nicméně brzy po válce bylo rozhodnuto, že celé zařízení bude postupně přeměněno ve velkou nemocnici a název Masarykovy domovy se stal z politických důvodů nepřijatelný. Oficiálně se tak stalo 26. května 1954 v den 100. výročí narození významného českého lékaře profesora MUDr. Josefa Thomayera, po němž nese nemocnice dodnes své jméno.

V současné době má Thomayerova nemocnice zhruba 1 600 lůžek a přibližně stejný počet zaměstnanců, z toho asi 1 100 zdravotnických pracovníků. Součásti nemocnice je i samostatná porodnice s kojeneckým ústavem, léčebna dlouhodobě nemocných, dětský domov. V areálu Thomayerovy nemocnice se nachází i organizačně a ekonomicky zcela samostatné zdravotnické zařízení, jímž je Institut klinické a experimentální medicíny (zkráceně IKEM).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Lůžková část podzemní nemocnice sloužící jako protijaderný kryt

Zvláštností je zde třípatrové podzemní chráněné zdravotnické pracoviště pro 70 pacientů v železobetonovém krytu, vybudovaném v letech 1952 - 1961. Tato podzemní nemocnice, která do roku 1990 patřila mezi přísně utajované objekty, má tři samostatné zdroje pitné vody, podzemní vodojem a je vybavena agregátem pro výrobu elektrické energie.[2]

V sadech, založených ve 20. letech 20. století, zaujímalo důležité místo 10 000 morušovníků. Pěstovaly se zde nejen jako lapače škodlivých zplodin ve vzduchu, ale i jako potrava pro bource morušového, který se též choval v areálu nemocnice.[2] Pro potřeby nemocnice, avšak mimo její hlavní areál, byli v oné době chováni koně, vepři a hovězí skot. I na počátku 21. století bylo možno v areálu nemocnice potkat volně pobíhající muflony.[3][4][5]

Sanatorium Prosečnice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sanatorium Prosečnice.

K plicnímu oddělení Thomayerovy nemocnice patří i sanatorium v Prosečnici v Posázaví.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.praha.eu/jnp/cz/extra/osmicka_na_konci/jak_se_zrodily_masarykovy_domovy.html
  2. a b c POLÁK, Milan et all. Po stopách pražského vodárenství. 1. vyd. Praha : Milpo media s.r.o., 2015. 231 s. ISBN 978-80-87040-35-5. S. 70 - 71.  
  3. http://www.sedmicka.cz/praha-a-stredni-cechy/clanek/mufloni-jsou-atrakci-nemocnice-1317
  4. http://www.sedmicka.cz/praha-a-stredni-cechy/clanek/v-troji-radi-kanci-v-krci-mufloni-praha-se-meni-v-zoo-253172
  5. http://zpravy.idnes.cz/zpr_archiv.aspx?c=A080428_191052_zajimavosti_zra

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°1′48″ s. š., 14°27′23″ v. d.