František Kožík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Kožík
František Kožík (Foto: Jan Chovanec)
František Kožík (Foto: Jan Chovanec)
Narození 16. května 1909
Uherský Brod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. dubna 1997
(ve věku 87 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Místo odpočinku Vinohradský hřbitov
Ocenění národní umělec (1988)
Děti Alena Kožíková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUDr. František Kožík (16. května 1909 Uherský Brod5. dubna 1997 Praha) byl populární český spisovatel a esperantista, autor historických a biografických románů (Deburau, Camões, Cervantes, Sade, Komenský, Janáček, Mánes, Vojan, Tyl, Čermák, Braunerová, Těsnohlídek) aj. Používal pseudonym Jiří Žalman.

Školní docházku začal ve válečném roce 1915 na cvičné škole při učitelském ústavu v Kroměříži. Poté v roce 1919 nastoupil na reálné gymnázium v Uherském Hradišti, kde však studoval pouze do roku 1925 a maturoval v roce 1927 již na gymnáziu Vídeňská v Brně. Posléze studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1931 získal titul doktora práv. V letech 1931–1933 byl také posluchačem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a od roku 1928 mimořádným posluchačem brněnské konzervatoře, kde v roce 1931 vykonal absolutorium v oboru režie a dramaturgie.[1]

Mezi léty 1933 a 1940 byl rozhlasovým režisérem programu Verda Stacio v Brně, vysílajícího v esperantu, členem herecké skupiny TRAKT, živil se tedy mj. jako dramaturg a herec. S úspěchy byla hrána jeho hra Sur rozoj sternite (Na růžích ustláno; napsal spolu s B. Poláchem). V češtině připravil mnoho dalších rozhlasových pořadů, zvláště pro mládež. Méně známou skutečností je, že psal také libreta k operám.

Za protektorátu byl dramaturgem propagandistických rozhlasových skečů.[2]

Hrob na Vinohradském hřbitově v Praze

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Největší z pierotů (1939) – Hlavní postava je česko-francouzský herec Jean Gaspard Deburau (po matce českého původu), umělec, který se snaží proslavit ve Francii, ale zprvu se mu nedaří. Pokouší se i o sebevraždu, ale zachrání ho prostitutka a dva „příslušníci spodiny“. Pomůže mu trojice obdivovatelů divadla z vyšších vrstev a stane se úspěšným. Rozpadá se mu však manželství, protože kvůli kariéře zanedbává rodinu. Když si najde nový vztah, začne ho trápit těžké plicní onemocnění. Na svém posledním představení je již zcela vyčerpán a krátce nato umírá. Oplakává ho celá Paříž. Na pozadí příběhu vykresluje autor období romantismu (1. polovina 19. století) a je to také příklad české (i když jen z části) osobnosti, která se v zahraničí proslavila. První verze byla kritizována pro přílišnou fabulaci a nepřesnost, v přepracovaném vydání (1948, 1954) již Kožík vyšel z nových pramenů a tyto verze jsou tak přesnější.
  • Básník neumírá (1940) – o portugalském básníkovi Luísi Vazovi de Camões
  • Na dolinách svítá (1947, přepracováno 1971 s titulem Hejtman Šarovec) – historický román o fiktivním hluckém hrdinovi Janu Šarovcovi, který v roce 1605 pomáhal chránit Slovácko proti Bočkajovcům[3]
  • Vítězství vůle (Příklad Emila Zátopka) (1949), Praha, Nakladatelství Československé obce sokolské - kniha o Emilu Zátopkovi
  • Josef Mánes (1955) – o Josefu Mánesovi
  • Synové hor (1954) – o tragédii českých lyžařů Hanče a Vrbaty – zfilmováno 1956
  • Na shledanou, Emile! (1957) - kniha o Emilu Zátopkovi
  • Světlo v temnotách (1958) – o Janu Amosi Komenském
  • Rytíř smutné postavy (1958) – o Cervantesovi
  • Zákon věrných strážců (1961) – knížka pro děti
  • Kryštof Harant (1964) – o Kryštofu Harantovi
  • Po zarostlém chodníčku (1967) – o Leoši Janáčkovi
  • Pouta věrnosti (1971) – o malíři Jaroslavu Čermákovi
Hotel v centru Uherského Hradiště nazvaný po Kožíkově hrdinovi hejtmanu Šarovci
  • Miláček národa (1975) – o J. K. Tylovi
  • Na křídle větrného mlýna, Neklidné babí léto (1977, 1979) – o Zdence Braunerové
  • Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského (1981) – o Karlu IV.
  • Fanfáry pro krále (1983) – o Eduardu Vojanovi
  • Jsem vánočnímu stromku podoben (1992) – o Rudolfu Těsnohlídkovi
  • Černé slunce (1992) – o markýzi de Sade
  • Neklidné babí léto
  • Moje Kroměříž (1995) – popisuje autorovo dětství, které v letech 1913-1925 prožíval v Kroměříži ve Ztracené ulici. Na domě je umístěna pamětní deska informující o prožitém dětství i o čestném občanství města.
  • Čas třešní - o Napoleonu III. a Pařížské komuně
  • Za trochu lásky... (1997 – o básníkovi Jaroslavu Vrchlickém)
  • Blázny živí Bůhromaneto o středověké tlupě kočovných herců, kteří zachrání herečku obviněnou z čarodějnictví před upálením, též jako divadelní hra o sedmi dějstvích Sabina
  • Prstýnek z vlasů – román pro mládež
  • Pohádky vánočního zvonku – moderní pohádky pro děti
  • O Honzovi – divadelní hra podle jedné z Pohádek vánočního zvonku
  • Tři zlí kmotři – divadelní hra podle jedné z Pohádek vánočního zvonku
  • Pírinka (1943) – kniha o trampotách českého děvčátka Helenky v Indonésii
  • Zelená princezna – divadelní hra podle knihy 'Pírinka'

V esperantu[editovat | editovat zdroj]

Jeho první manželka Zdeňka Švabíková byla herečka, také členka TRAKTu; jeho druhá manželka Olga Horáková byla spisovatelka, jejíž drama Epizodo komenciĝas odvysílala Verda Stacio v roce 1949.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Kožík na esperantské Wikipedii.

  1. František Kožík na Slovníku české literatury
  2. Radek Žitný: Protektorátní rozhlasový skeč, Nakladatelství BVD, Praha 2010, str. 208
  3. Hotel U Hejtmana Šarovce - Historie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]