Jaroslav Čermák (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Čermák
Jan Vilímek - Jaroslav Čermák.jpg
Narození1. srpna 1830
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství, Praha
Úmrtí23. dubna 1878 (ve věku 47 let)
FrancieFrancie Francie, Paříž
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Hnutírealismus, romantismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Čermák (1. srpna 1830, Praha[1], Rakouské císařství23. dubna 1878, Paříž, Francie) byl český malíř realista, romantik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině lékaře Jana Čermáka a jeho manželky Josefy Veselé (dcery Ignáce Veselého, milovníka a sběratele obrazů, spoluzakladatele Společnosti vlasteneckých přátel umění) na Starém Městě v domě čp. 258/I na Betlémském náměstí. Od dětství projevoval výtvarné i hudební nadání a odmítal následovat svého otce a bratry Josefa a Jana v kariéře lékaře.

Po absolutoriu obecné (farní) a měšťanské školy se již jako třináctiletý v letech 1848–1849 stal žákem Christiana Rubena na pražské Akademii. Nespokojen s akademickým charakterem výuky podle sádrových modelů odjel v roce 1849 přes Mnichov, Drážďany, Berlín a Düsseldorf do Antverp, kde se zapsal na malířskou akademii do ateliéru G. Wapperse, kde setrval v letech 1849–1850. Dále cestoval do Nizozemí a Francie, kde se školil v letech 18501854 v ateliérech Louise Gallaita v Bruselu a v Paříži. Milostná aféra s Hyppolitou Gallaitovou, manželkou jeho profesora, se stala námětem románu Pouta věrnosti Františka Kožíka.

V první polovině šedesátých let podnikl cesty do jihoslovanských zemí, zvláště do Černé Hory a do Dalmácie, které se mu po vzoru lorda Byrona staly námětem romantických obrazů, zvláště pro nadvládu Turků a následný osvobozenecký boj. Ve druhé polovině šedesátých let cestoval po Francii, Riviéře a Pyrenejích. Za pobytu v Paříži se spřátelil se Zdenkou Braunerovou. V letech 18651867 pobýval v Itálii, v Římě tehdy pro svou sestru Marii, provdanou kněžnu Czartoryskou, namaloval své nejrozměrnější dílo, mnohafigurovou kompozici Golgota o rozměrech 99 x 392 cm[2]. Roku 1869 se usídlil v Roscoffu v Bretani. Dostal také nabídku na místo ředitele pražské Akademie, ale odmítl ji a raději zůstal v cizině.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako student vystavil na slavném pařížském Salonu roku 1853 obraz Šimon Lomnický žebrá na pražském mostě. Je to první obraz českého autora, který tehdy třiadvacetiletému umělci z Prahy zajistil místo mezi významnými osobnostmi francouzského uměleckého světa.

Jaroslav Čermák (1854): Protireformace (pátrání po nekatolických knihách)

Prukopnicým dílem byla jeho známá Protireformace, vystavená v roce 1854 v Bruselu, jejíž pozdější prezentace v Praze se stala událostí více politickou nežli uměleckou. Čermák na obraze poprvé zobrazil, později mnohokrát zobrazované téma, pátrání po nekatolických knihách v „chýši kacířského rolníka” a současně očekávaný zánik otcovské víry v podobě nejmenších dětí, které jsou již katalickou vírou nahlodány; vděčně líbají ruku s růžencem a rodičům se chlubí svatými obrázky. Symbol katolické víry (tradičně v podobě jezuitů) Čermák zaměnil za dominikána. Šlo o zjevnou úlitbu belgickému publiku, kde byli jezuité oproti Praze vnímáni mnohem pozitivněji. Naopak postava dominikána byla pro Belgičany symbolem krutosti a fanatismu španělské inkvizice. Členové rodiny zobrazují různé ruzné formy vzdoru: jinoch v pozadí povahu slovansky měkkou, jeho bratr vůli k aktivnímu odporu, postava otce strážce kolektivní paměti rodu.[3]

Byl autorem heroických a romantických historických obrazů s náměty z jihoslovanských tradic (Zajaté Černohorky, Raněný Černohorec, Bosna roku 1877, Dalmatská svatba, Únos odalisky), historických obrazů (Husité bránící průsmyk; Po bitvě na Bílé Hoře – Protireformace) a venkovských námětů, zejména z Bretaně (Marina z Roscoffu, Život na pobřeží Roscoffu). Mimo to maloval zátiší (např. Zátiší s rybami), podobizny (např. Jan Evangelista Purkyně, paní H. Gallaitová, umělcova sestra Marie Czartoryská) a kreslil.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jiljí
  2. nyní ve sbírce Národní galerie v Praze:[1]
  3. Vít Vlnas, Tomáš Sekyra: Tragédie bělohorská ve výtvarné tradici, s. 190. In: Sborník Zikmund Winter - Mezi historií a uměním, pro Muzejní spolek královského města Rakovníka vydalo Okresní muzeum Rakovník ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR. Materiály z mezioborové vědecké konference, pořádané Ústavem pro českou literaturu AV ČR, Muzejním spolkem královského města Rakovník a Okresním muzeem Rakovník. Rakovník 12.-14. prosince 1996.
  4. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čermák Jaroslav, s. 49. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta...et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 66–67. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 597–598. 
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Jaroslav Čermák, Hlinsko 1994
  • Soukupová Věra, Jaroslav Čermák, Odeon Praha 1981
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Jaroslav Čermák a jeho doba, Katalog výstavy Národní galerie, Praha 1976
  • Černý V., Náprstek Vojta, Mokrý František V., Život a dílo Jaroslava Čermáka, Praha 1930
  • Mokrý František. V., Jubilejní výstava Jaroslava Čermáka, Praha 1928
  • Horová Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Díl I. A–M, Praha 1995, s. 116.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]