Vokovický hřbitov
| Vokovický hřbitov | |
|---|---|
 Vokovický hřbitov – vstupní brána | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Adresa | Praha 6-Liboc Praha 6-Vokovice |
| Zeměpisné souřadnice | 50°5′37″ s. š., 14°19′44″ v. d. |
 | |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vokovický hřbitov se nachází v Praze 6 v městské čtvrti Liboc a Vokovice v ulici Evropská 224, hřbitovem prochází hranice těchto dvou katastrálních území.[1] Má rozlohu 2,27 hektaru. Hřbitov spravuje příspěvková organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, Hřbitovní správa Malvazinky a Bubeneč.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Založen byl v roce 1902 pro obce Vokovice a Veleslavín a nedlouho po jeho založení sem byly přestěhovány hroby a náhrobky z rušeného Libockého hřbitova.[2] Hřbitov má tvar nepravidelného mnohoúhelníku, jeho nejdelší úhlopříčka je asi 280 metrů dlouhá.[1] Vokovická část hřbitova má deset oddělení a je východně od vchodu, veleslavínská má tři oddělení podél severní zdi a je zde kaple. Proti vchodu se nachází rozptylový háj, kolem kterého jsou rozmístěny urnové hroby. Při severní zdi je památník obětem květnového povstání roku 1945.[3]. Ve východní části je hrob libockých rychtářů – rodiny Holečkovy, tento rod je v Liboci od roku 1520.
Kancelář hřbitova se nalézá v jihozápadním rohu.
Hroby[editovat | editovat zdroj]
- Václav Čtvrtek – spisovatel
- Václav Fiala (1896–1980) – malíř a ilustrátor
- doc. PhDr. Vladimír Fiala (1922–1997) – historik umění a pedagog FFUK
- Vlastimil Hálek (1868–1919) – kněz v Liboci a spisovatel
- František Maria Hník (1905–1962) teolog a biskup Československé církve husitské
- Rudolf Janů (1879–1934) – brigádní generál, ruský legionář[4]
- Rodina Holečků – mimo jiné provozovatelů zahradní restaurace „U Holečků“ v Horní Liboci
- Bohumír Kozák – architekt
- Rodina Marčanů – mimo jiné provozovatelů restaurace „U Marčanů“ v Praze 6 – Veleslavíně
- Karel Vítězslav Mašek (1865–1927) – malíř a grafik
- Ing. Dr. Jaroslav Mašek (1. 7. 1893 – 1. 5. 1956) – architekt, profesor ČVUT v Praze
- Dr. Matija Murko – univerzitní profesor slovanské filologie
- Jaroslav Pokorný (1903–1969) – malíř
- Společný hrob 35 sovětských vojáků Rudé armády a 20 českých obětí z Pražského povstání 5.–9. května 1945 [5]; několik dalších českých obětí zde má vlastní hrob
- Josef Zajíc (1888–1946) – kameník žulových funkcionalistických náhrobků na hřbitovech ve Střešovicích a ve Vokovicích
Sochaři a kameníci náhrobků[editovat | editovat zdroj]
- Alois Holvek – absolvent sochařského oddělení Střední průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích z roku 1901[6]
- Josef Plíhal, Praha VII.
- Josef Zajíc
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
V kubizujícím oplocení z pohledového betonu od architekta Stanislava Hubičky jsou umístěna kovová vjezdová vrata od Josefa Symona. Tato brána je součástí výtvarného řešení rekonstruované bývalé Leninovy třídy (Evropská) z let 1964–1972 v úseku mezi ulicemi Kladenská – Velvarská.
Součástí této rekonstrukce byl vznik několika uměleckých děl, například „Setkání u studny“ od Bedřicha Stefana, „Dutá torza“ od Aleše Grima, „Adam a Eva“ od Zdeňka Šimka, „Dvojice“ od Zdeňka Palcra, „Tři postavy“ od Miloslava Chlupáče, „Kamenný květ“ od Zdeny Fibichové nebo „Vzlet“ autorů Valeriána Karouška a Jiřího Nováka.[7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kamenictví -
Náhrobek s Kalvárií -
Novogotický náhrobek -
Hrob Karla Vítězslava Maška -
Secesní náhrobek -
Socha truchlící ženy -
Hrob Rudolfa Janů -
Hrob Václava Čtvrtka -
Hrob Josefa Zajíce -
Pohřebiště českých a sovětských obětí z 5.–9. května 1945
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Vokovický hřbitov na OSM
- ↑ Stránka o Libockém hřbitovu zmiňující se i o Vokovickém hřbitovu[nedostupný zdroj]
- ↑ Spolek pro vojenská pietní místa: Praha 6, Evropská 224. Vladimír Štrupl, 06.11.2005. Dostupné z WWW
- ↑ http://www.langhans.cz/cz/archiv/online-archiv/name/j/janu/791/
- ↑ jména [1]
- ↑ Dana Mamiňáková:Střední průmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích v letech 1918–1945. Diplomová práce PF Technické univerzity v Liberci, Liberec 2008, s. 93. Dostupné online [2]
- ↑ Řízení o prohlášení plastiky Vzlet .. k. ú. Ruzyně, obec Praha, za kulturní památku - rozhodnutí. In: NPU - Generální ředitelství, NPU-310/54686/2013. 23.7.2013. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vokovický hřbitov na Wikimedia Commons
