Vokovický hřbitov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vokovický hřbitov
Vokovický hřbitov – vstupní brána
Vokovický hřbitov – vstupní brána
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
AdresaPraha 6-Liboc
Praha 6-Vokovice
Zeměpisné souřadnice
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vokovický hřbitov se nachází v Praze 6 v městské čtvrti Liboc a Vokovice v ulici Evropská 224, hřbitovem prochází hranice těchto dvou katastrálních území.[1] Má rozlohu 2,27 hektaru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hřbitovní kaple

Založen byl v roce 1902 pro obce Vokovice a Veleslavín a nedlouho po jeho založení sem byly přestěhovány hroby a náhrobky z rušeného Libockého hřbitova.[2] Hřbitov má tvar nepravidelného mnohoúhelníku, jeho nejdelší úhlopříčka je asi 280 metrů dlouhá.[1] Vokovická část hřbitova má deset oddělení a je východně od vchodu, veleslavínská má tři oddělení podél severní zdi a je zde kaple. Proti vchodu se nachází rozptylový háj, kolem kterého jsou rozmístěny urnové hroby. Při severní zdi je památník obětem květnového povstání roku 1945.[3]. Ve východní části je hrob libockých rychtářů – rodiny Holečkovy, tento rod je v Liboci od roku 1520. Kancelář hřbitova se nalézá v jihozápadním rohu.

Hroby[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Čtvrtek – spisovatel
  • Václav Fiala (1896–1980) – malíř a ilustrátor
  • Doc. PhDr. Vladimír Fiala (1922–1997) – historik umění a pedagog FFUK
  • Vlastimil Hálek (1868–1919) – kněz v Liboci a spisovatel
  • František Maria Hník (1905–1962) teolog a biskup Čsl. církve husitské
  • Rudolf Janů (1879–1934) – brigádní generál, ruský legionář[4]
  • Rodina Holečků – mimo jiné provozovatelů zahradní restaurace „U Holečků“ v Horní Liboci
  • Bohumír Kozák – architekt
  • Rodina Marčanů – mimo jiné provozovatelů restaurace „U Marčanů“ v Praze 6 – Veleslavíně
  • Karel Vítězslav Mašek (1865–1927) – malíř a grafik
  • Ing. Dr. Jaroslav Mašek (1.7.1893–1.5.1956) – architekt, profesor ČVUT v Praze
  • Dr. Matija Murko – univerzitní profesor slovanské filologie
  • Jaroslav Pokorný (1903–1969) – malíř
  • Společný hrob 35 sovětských vojáků Rudé armády a 20 českých obětí z Pražského povstání 5.–9. května 1945 ([5], několik dalších českých obětí zde má vlastní hroby
  • Josef Zajíc (1888–1946) – kameník žulových funkcionalistických náhrobků na hřbitovech ve Střešovicích a ve Vokovicích

Sochaři a kameníci náhrobků[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Holvek – absolvent sochařského oddělení Střední průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích z roku 1901[6]
  • Josef Plíhal, Praha VII.
  • Josef Zajíc

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Hřbitov Vokovice, hřbitovní zeď a brána 10.jpg

V kubizujícím oplocení z pohledového betonu od architekta Stanislava Hubičky jsou umístěna kovová vjezdová vrata od Josefa Symona. Tato brána je součástí výtvarného řešení rekonstruované bývalé Leninovy třídy (Evropská) z let 1964–1972 v úseku mezi ulicemi Kladenská – Velvarská.

Součástí této rekonstrukce byl vznik několika uměleckých děl, například plastika „Vzlet“ na křižovatce ulic Evropská a Aviatická autorů Valeriána Karouška a Jiřího Nováka, „Kamenný květ“ sochařky Zdeny Fibichové, „Setkání u studny“ od Bedřicha Stefana, „Dutá torza“ od Aleše Grima, „Tři postavy“ od Miloslava Chlupáče nebo „Adam a Eva“ od Zdeňka Šimka.[7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vokovický hřbitov na OSM
  2. Stránka o Libockém hřbitovu zmiňující se i o Vokovickém hřbitovu
  3. Spolek pro vojenská pietní místa: Praha 6, Evropská 224. Vladimír Štrupl, 06.11.2005. Dostupné z WWW
  4. http://www.langhans.cz/cz/archiv/online-archiv/name/j/janu/791/
  5. jména [1]
  6. Dana Mamiňáková:Střední průmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích v letech 1918–1945. Diplomová práce PF Technické univerzity v Liberci, Liberec 2008, s. 93. Dostupné online [2]
  7. Řízení o prohlášení plastiky Vzlet .. k. ú. Ruzyně, obec Praha, za kulturní památku - rozhodnutí. In: NPU - Generální ředitelství, NPU-310/54686/2013. 23.7.2013. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]