Mnohoúhelník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mnohoúhelník (také polygon) je část roviny vymezená úsečkami, které spojují určitý počet bodů (nejméně tři), z nichž žádné tři sousední neleží na jedné přímce. Další možná definice je tato: mnohoúhelník je část roviny omezená uzavřenou lomenou čárou takovou, že žádné tři následující koncové body jejích úseček neleží v jedné přímce.

Základní pojmy[editovat | editovat zdroj]

Body, které určují mnohoúhelník, se nazývají vrcholy mnohoúhelníku. Úsečky, které spojují sousední vrcholy, se nazývají strany mnohoúhelníku. Úsečky, které spojují nesousední vrcholy, se nazývají úhlopříčky. Úhly, které svírají sousední strany, se nazývají vnitřní úhly mnohoúhelníka. Počet vrcholů, stran a vnitřních úhlů je v jednom mnohoúhelníku stejný a tento počet určuje název mnohoúhelníku: trojúhelník, čtyřúhelník, pětiúhelník, šestiúhelník… (obecně -úhelník).

Znázornění a zápis[editovat | editovat zdroj]

Mnohoúhelník se znázorňuje pomocí jeho vrcholů a stran, označuje se výčtem vrcholů v jejich přesném pořadí. U speciálních mnohoúhelníků (trojúhelník, čtverec, obdélník, …) se v zápise před výčet vrcholů umisťuje příslušný symbol (Δ …). Vrcholy, strany a úhly mnohoúhelníka se zapisují stejným způsobem jako body, úsečky a úhly.

Mnohouhelnik.jpg

Druhy mnohoúhelníků[editovat | editovat zdroj]

Kromě mnohoúhelníků lišících se počtem vrcholů (viz Základní pojmy) se mnohoúhelníky dělí na:

  • pravidelné (všechny strany i vnitřní úhly jsou shodné) a nepravidelné,
  • konvexní (všechny vnitřní úhly jsou menší než 180°) a nekonvexní (alespoň jeden vnitřní úhel je větší než 180°),
  • pravoúhelníky (všechny vnitřní úhly jsou pravé, případně 270°) a nepravoúhelníky (aspoň jeden vnitřní úhel se nerovná pravému úhlu).
  • jednoduché a degenerované (alespoň 2 strany se protínají)

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Obvod mnohoúhelníka se vypočte jako součet délek všech jeho stran:
, kde jsou jednotlivé strany mnohoúhelníka.
  • Obsah obecného mnohoúhelníka se vypočte pomocí rozložení mnohoúhelníka na vhodné vzájemně se nepřekrývající trojúhelníky, obdélníky nebo čtverce, jejichž obsahy se vypočítají podle známých vzorců a následně sečtou:
, kde jsou souřadnice vrcholů mnohoúhelníka, a splývají s a
  • Součet vnitřních úhlů mnohoúhelníku je roven
  • Počet úhlopříček obecného -úhelníku určuje vztah:
  • Jestli existuje taková kružnice, že na ní leží všechny vrcholy daného mnohoúhelníku, pak je mnohoúhelníku opsaná. Mnohoúhelník, kterému lze opsat kružnici se nazývá tětivový (jeho strany jsou tětivami opsané kružnice).
  • Každý n-úhelník lze vždy rozdělit na () trojúhelníků.

Vlastnosti pravidelného mnohoúhelníku[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pravidelný mnohoúhelník.
  • Velikost vnitřního úhlu pravidelného -úhelníku má hodnotu (v radiánech)
  • Velikost středového, případně vnějšího úhlu je rovna
  • Pravidelnému mnohoúhelníku lze opsat i vepsat kružnici. Středy obou kružnic leží ve stejném bodě, který je totožný s těžištěm mnohoúhelníku.
  • Označí-li se délka strany pravidelného -úhelníku jako a poloměr kružnice opsané jako , pak poloměr kružnice vepsané lze určit ze vztahu
  • Obsah pravidelného -úhelníku lze určit jako
  • Pravidelný -úhelník má os souměrnosti a pro sudé i střed souměrnosti.

Tabulka mnohoúhelníků[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje seznam mnohoúhelníků s názvy v češtině a v cizích slovech.
Počet úhlů Cizím slovem v češtině
3 trigon trojúhelník
4 tetragon čtyřúhelník
5 pentagon pětiúhelník
6 hexagon šestiúhelník
7 heptagon sedmiúhelník
8 oktagon osmiúhelník
9 nonagon devítiúhelník
10 dekagon desetiúhelník
11 hendekagon jedenáctiúhelník
12 dodekagon dvanáctiúhelník
13 triskaidekagon třináctiúhelník
14 tetradekagon čtrnáctiúhelník
15 pentadekagon patnáctiúhelník
20 ikosagon dvacetiúhelník
100 hektagon stoúhelník
1000 kiliagon tisíciúhelník
10000 myriagon desetitisíciúhelník

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Rektorys a kolektiv: Přehled užité matematiky I, Prometheus, Praha 1995, ISBN 80-85849-92-5, str. 98
  • Marcela Palková a kolektiv: Průvodce matematikou 2, Didaktis, Brno 2007, ISBN 978-80-7358-083-4, str. 31-33
  • Šárka Voráčová a kolektiv: Atlas geometrie – Geometrie krásná a užitečná, Academia, Praha 2012, ISBN 978-80-200-1575-4, str. 14-16

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]