Antonín Balšánek
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
| Antonín Balšánek | |
|---|---|
 Antonín Balšánek | |
| Narození | 6. dubna 1865 Český Brod  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. února 1921 (ve věku 55 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Městský hřbitov Český Brod |
| Národnost | Češi |
| Povolání | architekt, pedagog, malíř, urbanista, učitel a ilustrátor |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Balšánek (6. dubna 1865, Český Brod[1] – 22. února 1921, Veleslavín[2][3]) byl český architekt a profesor architektury.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině tesařského mistra Vojtěcha Balšánka a jeho manželky Aloisie (1848–1909), rozené Koželské.[1] Ovdovělá matka byla se syny Antonínem a Bohumilem (*1875) a dcerou Marií (*1872) od roku 1900 policejně hlášena v Praze. Antonín Balšánek žil s matkou až do její smrti.[4][5]
Vystudoval architekturu na české technice v Praze (1883–1888), kde se později stal také profesorem. Od roku 1903 byl prvním redaktorem časopisu Architektonický obzor. Spolu s Osvaldem Polívkou řídil stavbu Obecního domu v Praze (1905–1911). Zasazoval se také o památkovou ochranu Malé Strany a panoramatu Hradčan.
Zemřel v sanatoriu v zámku Veleslavín.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jako architekt Balšánek náleží ke generaci Národního divadla a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností české novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[6] Tvořil ve stylu novorenesance, který však kombinoval s prvky secese, zejména v detailu. Díky tomu byl neobyčejně úspěšný, vyhrával soutěže a realizoval mnoho staveb. Jeho stavby také vynikají dokonalým řemeslným provedením.
Historizující slohy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Sokolovna, Český Brod, spolu s Janem Koulou
- Nadační dům Svatoboru, Praha 5 – Malá Strana, čp. 596, Újezd 9
- 1890 Most Legií (tehdy Most císaře Františka Josefa) v Praze, za nějž byl vyznamenán rytířským řádem Františka Josefa I.,
- 1896–1902 Muzeum hlavního města Prahy. Městská rada zadala projekt v srpnu 1895, projekt byl schválen v závěru téhož roku. Stavba začala na jaře 1896 a vlastní budova byla dokončena oficiálně 22. října 1898. Následovaly instalace expozic. Od března do května byla v budově mimořádně otevřena posmrtná výstava díla Luďka Marolda. Slavnostní otevření muzea proběhlo 27. září 1900.[7]
- 1899–1902 Městské divadlo v Plzni, v soutěži obsadil Balšánkův projekt až 4. místo, plzeňští radní ale dali přednost jeho konzervativnímu návrhu před moderním návrhem vítězů Františka Krásného a Josefa Hoffmanna.
- 1903 návrh na rekonstrukci a dostavbu radnice král. hlavního města Prahy, 4. cena,[8]
Secese (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1905–1911 Obecní a reprezentační dům v Praze. Soutěž na stavbu Obecního domu vyhrál projekt Aloise Dryáka a Tomáše Ameny. Městská rada nakonec rozhodla, že projekt provedou Balšánek a Polívka. Z Balšánkova projektu byla převzata novobarokní dispozice, zatímco Polívka navrhoval převážně secesní výzdobu. Podle dobových svědectví se oba architekti nesnášeli a veškerá jejich komunikace probíhala korespondenčně. Na výzdobě se podílela řada umělců, například Jan Preisler, Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek či Alfons Mucha.
- 1906–1909 Městské divadlo v Pardubicích (dnes Východočeské divadlo Pardubice), položení základního kamene proběhlo 16. května 1907, slavnostní zahájení provozu pak 11. prosince 1909. Na výzdobě spolupracovali například František Urban (opona[p 1] a vlysy na průčelí) nebo Bohumil Kafka (socha génia v průčelí).
- 1911 spolupráce na Myslbekově pomníku Karla Hynka Máchy na pražském Petříně,
- 1911–12 Vršovická záložna na Vršovickém nám. v Praze a další.[9]
- Podlipanské muzeum, Český Brod. Okresní jednota muzejní v Českém Brodě začala jednat o stavbě budovy muzea krátce po otevření svých sbírek v provizorních prostorách v roce 1906. Balšánek se projektem zabýval až do své smrti. Vlastní budova byla postavena až v letech 1927–1928 a Muzeum bylo otevřeno veřejnosti 28. října 1931. V budově byl rovněž umístěn městský archiv.[10][11]
Spisy[editovat | editovat zdroj]
- BALŠÁNEK, Antonín. Belvedere : Letohrádek královny Anny na Hradčanech. Praha: Topič, [1897]. Dostupné online.
- Balšánek Antonín, Štíty a motivy atikové v české renesanci, Praha 1902, 1929
- BALŠÁNEK, Antonín. Panorama hradčanské a obmezení výšek na Malé Straně : Předneseno ve schůzi Spolku architektův a inženýrů v král. Českém dne 17. listopadu 1905. Praha: Spolek architektův a inženýrů v království Českém, 1906. Dostupné online.
- BALŠÁNEK, Antonín. Vylidňování Malé Strany a nutnost staveb veřejných : Předneseno v týd. schůzi Spolku arch. a inž. v král. Českém dne 12. února 1909. Praha: vl.n., 1909. Dostupné online.
- BALŠÁNEK, Antonín. Architektura střech doby barokové v Praze : Srovnávací studie architektonická. Praha: Česká matice technická, 1931. Dostupné online.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Stavby Antonína Balšánka
Most Legií, Praha
Divadlo J. K. Tyla, Plzeň
Projekt Obecního domu
A. Balšánek – O. Polívka, Obecní dům v Praze
Městské divadlo, Pardubice, dobová pohlednice
Vršovická záložna v Praze-Vršovicích
Podlipanské muzeum v Českém Brodě
Muzeum hlavního města Prahy
.jpg)
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Opona byla zničena při požáru 31. března 1931.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Český Brod
- ↑ a b Matrika zemřelých Dolní Liboc, 1912-1937, snímek 162 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Národní listy, 23.2.1921, s.4 (nekrolog). v systému Kramerius
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 13, obraz 361 [online]. Národní archiv [cit. 2021-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Balšánková Antonie [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-05-07]. Dostupné online.
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ Z historie Muzea hlavního města Prahy. www.muzeumprahy.cz [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24.
- ↑ VEJRYCH, Jan. Soutěžné návrhy na přestavbu a dostavbu radnice kr. hl. města Prahy. Praha: Spolek architektů a inženýrů v království Českém, 1903. Dostupné online.
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Balšánek.
- ↑ Historie Podlipanského muzea
- ↑ Před 145 lety se narodil architekt Obecního domu Antonín Balšánek
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 66, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Ottův slovník naučný, heslo Balšánek. Sv. 28, str. 83
- VEJRYCH, Jan. Soutěžné návrhy na přestavbu a dostavbu radnice kr. hl. města Prahy. Praha: Spolek architektů a inženýrů v království Českém, 1903. Dostupné online.
- LUKEŠ, Zdeněk. Konkurzy nevyhrával, přesto stavěl. Lidové noviny. 8. 10. 2011, s. 31. ISSN 1213-1385.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 28.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 43.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 204–205.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Balšánek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Balšánek
- Antonín Balšánek v informačním systému abART
- https://web.archive.org/web/20080515132459/http://www.muzeumprahy.cz/texty/balsanek.php
- https://web.archive.org/web/20070211104545/http://pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=335
- Konkurzy nevyhrával, přesto Balšánek stavěl, 16. října 2011
