Popelka Biliánová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Popelka Biliánová
Rodné jménoMaria Popelková
Narození27. ledna 1862
Králův Dvůr
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. března 1941 (ve věku 79 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
PseudonymVyšehradská
Povoláníspisovatelka
Tématačeská literatura a pragensie
Významná dílaDo panského stavu,
Paní Katinka z Vaječného trhu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popelka Bilianová (27. ledna 1862, Králův Dvůr[2] – 7. března 1941, Praha), rozená Maria Popelková, byla česká vlastenecká spisovatelka, dramatička a publicistka, autorka řady sentimentálních próz, osvětová pracovnice v ženském hnutí, jedna ze zakladatelek českého dívčího skautingu.

Pamětní deska na vyšehradském domku, kde autorka dlouho žila a zemřela
Domek výběrčího mýta a potravní daně na pražském Vyšehradě, postavený roku 1841. Od 90. let 19. století až do své smrti roku 1941 v něm žila spisovatelka a sběratelka místních pověstí Popelka Biliánová

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Maria, dcera kupce Václava Popelky (1826–1901) a Marie, rozené Čtvrtníkové (1827–1907). V Počaplích u Berouna absolvovala dvoutřídní obecnou školu. Její otec invaliditou ztrácel živnost. Když bylo Marii patnáct let, přišla rodina o majetek a roku 1878 se přestěhovala do Prahy, kde se otec stal domovníkem a prodavačem, starší syn František (1863) se vyučil pekařem a mladší Karel (1870) studoval v Králově Dvoře.[3] Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, nebyla však přijata kvůli slabému zraku. Působila tedy jako vychovatelka,[4] od svého strýce si půjčovala knihy českých buditelů. Dostalo se jí zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde mezi studenty byla jediná dívka.

Proslula vlasteneckým a sociálním cítěním, jež projevovala spolkovou prací, organizační a charitativní činností. Například roku 1888 byla evidována jako agentka Ústřední matice školské. Pořádala výlety dětí po českých historických místech, organizovala sbírky šatstva, bot a hraček pro chudé české děti, především z německojazyčného pohraničí. Jako první v Čechách použila skautské zásady při založení dívčí osady v Chotouni, kde od roku 1912 organizovala pro dívky prázdninové osady.[4][5] Oproti svým mladším kolegyním, např. Vlastě Koseové, však nechtěla dívkám nabízet stejné nebo podobné činnosti jako skautům-chlapcům, a tak se postupně s hlavním proudem českého dívčího skautingu rozešla.[4] Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Stala se tak v období před první světovou válkou jednou z hlavních představitelek českého ženského emancipačního hnutí.

Díky této své činnosti se seznámila s nedostudovaným právníkem Arnoštem Bilianem (5. 4. 1863), za něhož se roku 1892 provdala. Po uzavření sňatku se odstěhovala s manželem na Vyšehrad do domku výběrčího mýta a potravní daně, kde žila až do své smrti (na tomto domě se dodnes nachází její pamětní deska). Se svým manželem měla čtyři děti (Zdebora Biliána – nedožil se jednoho roku, Zoru Mičevovou-Biliánovou, Květuši Biliánovou a RNDr. Zlatka Biliána), kterým umožnila získat vysokoškolské vzdělání, přestože její manžel roku 1918 spáchal kvůli depresím sebevraždu.[6] Aby mohly děti studovat na vysoké škole, přivydělávala si psaním různých fejetonů a článků do novin a časopisů a také tvorbou nenáročných příběhů pro dívky, které lze zařadit do červené knihovny.

Ve své literární tvorbě čerpala z tradice historické prózy a lidového čtení. Psala básně s mytologickými náměty, různé črty, humoresky, povídky, romány i divadelní hry. Sbírala pražské, zejména vyšehradské pověsti a literárně je upravovala. Zájem o folklór jí vedl i k zaznamenávání dětských her a lidových zvyků z různých ročních dob.

Ve stáří se její problémy se zrakem výrazně zhoršily. Nakonec dostala šedý zákal a po operaci oslepla úplně. Zemřela roku 1941 v Praze v domku na Vyšehradě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Z našich zkazek (1891), kniha veršů
  • Všem ke štěstí (1901), povídka
  • Při osmi dětech (1903), povídka
  • Dětské hry kolové (1904), zaznamenané dětské hry
  • Z tajů pražských pověstí (1904, 1905), společně s Karlem Chalupou, dva díly
  • Pověsti vyšehradské (1905), pověsti autorkou zaznamenané nesahají sice dále než k počátku 19. století a ne všechny jsou opravdu lidového původu, přesto tvoří nedílnou součást pražské mytologie
  • Hra s panenkou (1905), zaznamenané dětské hry
  • O dívčím skautingu (1914)
  • Do panského stavu (1907, rozšířeno 1916, definitivně 1920 v šesti svazcích), humoristický román o chudé rodině Kráčmerových, která vyhrála dva milióny v loterii a dostala se tak do lepší společnosti. Matka Kráčmerka se však jen těžce vpravuje do role vznešené paní domácí, protože je to v hloubi srdce stále prostá zelinářka se zlatým srdcem a panské móresy jsou jí z duše protivné
  • Z letního bytu (1915), divadelní hra pro mládež
  • Kocour v pensionátě (1915), divadelní hra pro mládež
  • Vyšehradský vodník (1915), divadelní hra pro mládež
  • Barborka (1915), divadelní hra pro mládež podle staročeského bájeslovného námětu
  • Pod selský krov (1921–1922), čtyřdílný román z vesnického prostředí
  • Mánina s Bábinou (1922), povídka
  • Po cestičkách k oltáři (1922), sbírka povídek
  • Paní Katinka z Vaječného trhu (1924), humoristický román o trhovkyni Katynce
  • Ze zápisků domácího šotka (1922), sbírka povídek
  • Šotkova žeň (1922), sbírka povídek

Pseudonymy[editovat | editovat zdroj]

Svá díla publikovala také pod pseudonymy: Jan Bílý, Jan Černý, Vyšehradská. Rovněž její vlastní jméno se vyskytuje v různých variantách: Mařenka Popelková, Popelka M. Biliánová i Bilianová.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ hrob spisovatelky Popelky Biliánové na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-23. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c SÝKOROVÁ, Petra. Průkopnice skautingu, které z dívek udělaly holky do nepohody. Roverský kmen [online]. Junák – český skaut, 2021-02-28 [cit. 2021-03-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ Český skauting. www.skaut.org [online]. [cit. 2021-03-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 10–11
  • CHLÍBCOVÁ, Milada. heslo Popelka Biliánová. In: Lexikon české literatury 1 (A–G). Praha: Academia, 1985. S. 233.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 99. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 5. sešit: Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 506–507. 
  • CHAROUZDOVÁ, Eva. Osobnost Popelky Biliánové a její publicistická činnost. Praha: Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií, 2009. 93 s. Vedoucí bakalářské práce Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Popelka_Biliánová&oldid=23761897“