František Krejčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O českém a československém politikovi sociálních demokratů pojednává článek František Václav Krejčí.
František Krejčí

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925

Stranická příslušnost
Členství realistická str.
nár. soc.

Narození 21. srpna 1858
Hostinné
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. května 1934 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese poslanec a pedagog
Commons Kategorie František Krejčí (1858–1934)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Krejčí (21. srpna 1858 Hostinné[1]24. května 1934 Praha[1]) byl český psycholog, filozof a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, později senátor Národního shromáždění ČSR.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pak učil na středních školách (v Mladé Boleslavi, Novém Bydžově a Praze[1]), od roku 1905 byl mimořádným a od roku 1912 řádným profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (roku 1898 se zde habilitoval[1]). Podílel se na založení časopisu Česká mysl a v letech 19001931 jej redigoval. Počátkem 20. století měl blízko k hnutí realistů. Je jedním z mála českých pozitivistických filozofů. Je považován za zakladatele moderní české psychologie. Angažoval se v hnutí Volná myšlenka. Během první světové války spolupracoval s domácím protirakouským odbojem (Maffie). V roce 1918 se podílel na vzniku České (později Československé) strany socialistické.[2][3]

Před první světovou válkou byl členem realistické strany (Česká strana lidová).[1] V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění[4] za Československou stranu socialistickou.[5] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Post zastával do roku 1925.[6]

Podílel se na formulování programu národních socialistů. V letech 1918-1920 redigoval list Budoucno, ve kterém se obecněji zamýšlel nad programovým směřováním českého socialismu.[2][7]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Johannou, rozenou Šťastnou (1864-1905) měl syna Františka (1904-??) a dcery Amalii (1889-??) a Johannu (1890-??).[8] Dcera Johanna se provdala za malíře Emila Fillu.[9] Synovcem Františka Krejčího byl historik a bohemista Karel Krejčí.

Zemřel po delší nemoci v květnu 1934 ve své vile na Ořechovce.[1]

Příbuzenstvo
synovec Karel Krejčí

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f K úmrtí prof. dr. Františka Krejčího. Národní politika. květen 1934, roč. 52, čís. 142, s. 5. Dostupné online.  
  2. a b kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 290-291. (česky)  
  3. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 379, 387. (česky)  
  4. František Krejčí [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 765, 775. (česky)  
  8. Soupis pražských obyvatel, Krejčí František, 1858
  9. Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1912-1913, snímek 222

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]