Ořechovka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o pražské vilové čtvrti. Další významy jsou uvedeny na stránce Ořechovka (rozcestník).
Vila na Ořechovce - sídlo španělského velvyslanectví

Ořechovka (dříve Vořechovka[1]) je spolu s Hanspaulkou jednou z nejznámějších a nejstarších pražských zahradních a vilových čtvrtí. Jedná se o součást pražské čtvrti a katastrálního území Střešovice. Vystavěna byla v letech 19191929 podle návrhů architektů Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře.

Název[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešní čtvrti Ořechovka dříve ležela takzvaná Bořkova zahrada, kterou nechal vystavět Jan Kryštof Bořek roku 1710. Zahrada byla zbudována ve francouzském stylu a nalézal se v ní i letní barokní zámeček. Lidově pak byla nazývána Bořekovka, z čehož později vznikl název Vořechovka. V době výstavby vilové čtvrti se pak kolem roku 1920 postupně začíná ujímat spisovná forma od Vořechovky – Ořechovka.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast Ořechovky, stejně jako podstatnou část Střešovic, od konce 12. století vlastnil premonstrátský Strahovský klášter. V místech, kde se nyní rozkládá vilová čtvrť Ořechovka, byly tehdy polnosti a vinice. K výsadbě vinic zde (severně od Starých Střešovic) docházelo především v průběhu 16. století.

Roku 1709 odkoupil několik místních zpustlých vinic šlechtic Jan Kryštof Bořek. Ten za ně zaplatil 2000 rýnských zlatých se závazkem platit nadále Strahovskému klášteru roční "pronájem". Jan Kryštof Bořek roku 1710 na místě zpustlých vinic na trojúhelném půdorysu založil nádhernou zahradu ve francouzském stylu s barokním zámečkem dle návrhu Jana Jiřího Aichbauera. Zahrada se zámečkem byla nazývána Bořkova zahrada, německy též der Borschekische Garten.

Barokní zámeček stával v dnešní dolní (severní) části Ořechovky, zřejmě v místech dnešních vojenských objektů v Dělostřelecké ulici. Celý objekt zahrady se zámečkem byl zničen roku 1742 při Válce o rakouské dědictví. V zámečku se opevnila francouzská armáda, která byla ostřelována rakouským dělostřelectvem od kostela sv. Matěje v oblasti dnešní Hanspaulky. Při ústupu 10. srpna 1742 francouzské vojsko zámeček i se zahradou podpálilo. Roku 1747 se pak celý pozemek původní Bořkovy zahrady dostal do rukou státu a byly zde zřízeny dělostřelecké sklady, později i laboratoře. Na ostatních místech dnešní Ořechovky byly nadále polnosti. Roku 1830 se přes severní okraj území začala stavět trať Buštěhradské dráhy, vycházející z dejvického nádraží. Její poloha byla v té době však jižněji, než leží dnes.

Vilová čtvrť[editovat | editovat zdroj]

Centrální dům čp. 250 od architekta Jaroslava Vondráka

Díky vzniku Československé republiky v roce 1918 se stala Praha hlavním městem nového státu. To přineslo především vznik nových státních institucí a masivní stěhování obyvatel do Prahy a přilehlých obcí. S tím souvisela potřeba výstavby nových čtvrtí. Již roku 1919 započalo plánování výstavby nové čtvrti s domky pro úřednictvo. Roku 1922 byly Střešovice společně s dalšími obcemi připojeny k Velké Praze a následně byla také trať pražské tramvaje prodloužena až k parčíku (někdejší šance u bašty hradební zdi opevnění) a na její konečné přistavěna Střešovická vozovna.

Soutěž na projekt nové čtvrti vyhráli architekti Jaroslav Vondrák a Jan Šenkýř. V projektu tzv. zahradního města se inspirovali v Anglii, kde myšlenka zahradních měst vznikla. Tato zahradní města reagovala svým vznikem na nepohledné a nehygienické dělnické kolonie vznikající ve městech díky průmyslové revoluci. Teorii zahradního město vytvořil především anglický úředník Ebenezer Howard, který se snažil řešit proměny průmyslových měst ve zdravější rezidenční město, kde by bylo příjemné nejen pracovat, i žít, odpočívat a rekreovat se.[3] Právě na principech zahradních měst je vyprojektována vilová čtvrť Ořechovka s dostatkem zeleně a příjemná pro trávení volného času. Její výstavbu lze rozdělit celkově do tří etap.

Vila Vincence Beneše od architekta Pavla Janáka v Cukrovarnické ulici

První etapa probíhala mezi lety 1920 a 1923. V této době byly postaveny družstevní vily pro úředníky v severní části Ořechovky. Celkem bylo postaveno 197 domů s 224 byty. Tato zástavba byla stavěna kolem centrální budovy čp. 250 od architekta Jaroslava Vondráka. Tato budova se stala obchodním a společenským centrem nové vilové čtvrti. Byla zde umístěna řada obchodů, kino, restaurace, kavárna s vinárnou a ordinace lékařů. V roce 1927 byl společenský význam této budovy ještě zvýšen rozšířením o nový divadelní a taneční sál. Rovněž zde byla knihovna, pošta a spolková místnost.[4]

Druhá etapa výstavby probíhala od roku 1923 do roku 1930. Výstavba v těchto letech stoupala především k jihu k hřebeni střešovického kopce. Kromě družstevních domů se stavěly především velké izolované vily podle jedinečných projektů. Do roku 1930 byla již v podstatě celá Ořechovka zastavěna a tak posledním nevyřešeným územím bylo hlavní náměstí, dnes nazývané Macharovo. Původně zde měla státi škola, ale obyvatelé Ořechovky prosazovali spíše parkové řešení s tenisovými kurty a zachování volného prostranství. Toto řešení se nakonec občanům z Ořechovky sdruženým ve spolku Beseda na Vořechovce podařilo prosadit. Náměstí na vlastní náklady podle projektu arch. Aloise Dryáka upravili, vybudovali zde tenisové kurty dětské hřiště a i sáňkařské dráhy vytvořené mírným zvýšením terénu. Na závěr byl v parčíku na náměstí postaven ještě roku 1928 pomník střešovickým padlým z první světové války.

Třetí etapa pak zahrnovala především rozšíření čtvrtě především na západ směrem k Veleslavínu. Šlo o výstavbu výhradně izolovaných vil směrem k dnešnímu Chládkovu zahradnictví. Tím byla výstavba na Ořechovce v podstatě ukončena a vznikl zde uzavřený urbanistický celek.

Na závěr stojí za to ještě zmínit přísná pravidla, kterým výstavba na Ořechovce podléhala. Na každé parcele v družstevní kolonii směl vzniknout pouze jeden jednopatrový domek bez přístaveb a křídel. Suterény směly být stavěny pouze ve svahu. I oplocení pozemků bylo jednotně stanoveno, mělo se jednat o podezdívku s průhledným laťovým nebo železným plotem. Mezi jednotlivými zahradami bylo zakázáno oplocení z plné hradby. Také byl zakázán v zahradách u vilek chov domácího zvířectva a samozřejmě byla ve čtvrti zakázána stavba jakýchkoliv průmyslových objektů.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Müllerova vila

Mnoho vil na Ořechovce bylo stavěno předními českými architekty své doby a patří mezi významné stavby moderní architektury 20. let 20. století.

Například červenobílé cihlové vily od architekta Pavla Janáka ležící mezi ulicemi Cukrovarnická, Na Ořechovce a Lomená. Jsou to čp. 492 – 496 a ve své době byli jejich majiteli např. malíři Emil Filla, Vincenc Beneš, hudební skladatel Iša Krejčí a sochař Bohumil Kafka.

Dále zde jsou architektonicky významné vily architektů-urbanistů Ořechovky, které si sami navrhli. Je to čp. 488 na Macharově náměstí od Jaroslava Vondráka a např. o čp. 489 Aloise Dryáka tamtéž. Samozřejmě na Ořechovce stojí ještě mnohem více vil od předních architektů meziválečného období.

Mezi významné budovy Ořechovky patří také dominantní budova Výzkumného ústavu cukrovarnického z roku 1922 (čp. 112), kterou projektoval Josef Záruba-Pfeffermann. Nejznámější vilou Ořechovky je jistě Müllerova vila čp. 942 od vídeňského architekta Adolfa Loose, který ji celou, včetně interiérů, navrhl ve spolupráci s architektem Karlem Lhotou a se stavební firmou budoucího majitele Müller a Kapsa. Müllerova vila stojí v ulici Nad Hradním vodojemem, se zahradou do Střešovické ulice, kousek od Starých Střešovic.

Roku 1923 byla na křižovatce ulic Na dračkách a V průhledu postavena zděná trafika[5], která sloužila svému účelu až do 60.let, v 90.letech byly zazděny dveře a okénko, stavba stojí dosud (2019).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. srovnej literaturu uvedenou in FLEGL, Michal. Ořechovka. [Knihovnička časopisu Břevnovan,] Praha 2000
  2. Urfus, Valentin. Císař Josef I. Nekorunovaný Habsburk na českém trůně, Praha 2004. s. 98.
  3. Archinet.cz - Zahradní města
  4. http://student.fsid.cvut.cz/~zemanj5/historie.htm Historie Ořechovky
  5. časopis Československá republika, č. 225 ze 16.8. 1923, s. 5.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FLEGL Michal: Ořechovka, Knihovnička časopisu Břevnovan č. 4/2000
  • AUGUSTA, Pavel: Kniha o Praze 6. Milpo Praha 2004, 3. vydání
  • KŘÍŽOVÁ, Alexandra, HUBRTOVÁ Kateřina, Křížová-Nejedlá Hedvika: Meziválečná architektura Střešovic - Méně známá tvář Prahy 6. Praha: Městská část Praha 6 ve spolupráci s NPÚ v hl. městě Praze, 2010. 46 s. ISBN 978-80-87220-10-8; s. 18-19

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Části katastrálního území Střešovice

Staré Střešovice • Střešovičky • Ořechovka • Baterie