Josef Svatopluk Machar
| Josef Svatopluk Machar | |
| J.S.Machar před 1923 | |
| Narození |
29. února 1864 Kolín |
|---|---|
| Úmrtí |
17. března 1942 (ve věku 78 let) Praha |
| Místo pohřbení | Brandýs nad Labem-Stará Boleslav |
| Pseudonym | Antonín Rousek |
| Povolání | spisovatel, básník, novinář a politik |
| Národnost | Češi |
| Politická příslušnost | Česká strana pokroková |
| Děti | Sylva Macharová |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Svatopluk Machar (29. února 1864 Kolín[1] – 17. března 1942 Praha[2], pseudonymy Antonín Rousek a Leo Leonhardi[3]) byl český básník, prozaik, satirik, publicista a politik, spoluautor Manifestu České moderny a představitel kritického realismu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Kolíně, mládí strávil v Brandýse nad Labem. Vystudoval gymnázium v Praze. Poté absolvoval roční vojenskou službu. Následně odešel 1891 jako bankovní úředník do Vídně.[4] Místo přijal jen jako dočasné, nakonec však zůstal přes 30 let, až do konce první světové války.[5]
V této době také vznikla nejpodstatnější část Macharova básnického i publicistického díla, sblížil se s T. G. Masarykem a stal se významným členem Realistické strany. Již před 1. světovou válkou vystupoval jako nepřítel prázdného vlastenectví. Za války pak spolupracoval s protirakouským odbojem.[6]
Po roce 1918 se na přání Masaryka vrátil do Československa a přijal úřad generálního inspektora československé armády. Dne 3. srpna 1924 přistál jako generální inspektor s vojenským dvouplošníkem na letišti v Kroměříži, aby provedl slavnostní přehlídku vojska, příslušníků československých legií a Sokola.[7] Koncem roku se funkce vzdal, protože již v této době se projevovaly jeho osobní rozpory s Masarykem. Později byly jeho postoje polemicky zaměřeny proti tzv. „politice Hradu“ a stal se stoupencem nacionalistické pravice. V letech 1918–1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[8][9] Roku 1929 se usídlil v Praze-Střešovicích ve vile č. p. 650 v Cukrovarnické ulici č. 41. Vilu zdědila jeho dcera.
Patřil mezi svobodné zednáře.[10] Roku 1918 byl zvolen Velmistrem Veliké lóže národní československé.
Památka[editovat | editovat zdroj]
V roce 1998 byla urna s jeho popelem převezena do Brandýsa nad Labem, kde je uložena v 1. patře místního gymnázia, pod kamennou pamětní deskou. Gymnázium se na jeho počest přejmenovalo na Gymnázium Josefa Svatopluka Machara. Urna je nedostupná a neidentifikovatelná.[11]
Macharova ulice je v Bakově nad Jizerou, Bratislavě, v Českých Budějovicích, ve Dvoře Králové nad Labem, v Hořicích, Kolíně, Lázních Bělohrad, Litoměřicích, Mělníku, Olomouci, Ostravě, Přerově, Úpici ve Velkých Popovicích a Žamberku. Macharovo náměstí je v Pražských Střešovicíh, do 60. let 20. století neslo název náměstí Na Ořechovce a před tím na počátku století neoficiální Hlavní náměstí.[12] Vila kde bydlel je jen kousek odtud v Cukrovarnické ulici.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Josef Svatopluk Machar ve svém díle podává otevřenou kritiku měšťácké společnosti. Kritizuje zejména lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Nevyhýbá se ani odsudku klerikalismu, zejména úlohy katolické církve ve státě a společnosti. Ve své filosofii dějin zdůrazňuje epochu antiky, naopak křesťanství pokládá za zdroj postupného morálního úpadku a chybného pojetí života. Politicky se stavěl proti mladočeské straně.
Příznačný je jeho realistický, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost. Usiloval o demystifikaci vztahů mezi lidmi (zejména rituálů lásky a manželství), které se navenek jeví vznešeně, ale ve skutečnosti jsou zkaženy sobectvím a neporozuměním.
Kladl velký důraz na významovou stránku poezie. Psal subjektivní a politickou lyriku a také veršovanou epiku. Pro jeho tvorbu je charakteristická tendence k prozaizaci poezie. Nejbližší mu byla satira a ironická a sarkastická vyjádření. Navazoval tak na Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudu.
Výtvarná podoba Macharových spisů, jak byly vydávány v prvním desetiletí 20. století, je neodmyslitelně spjata s osobností Františka Kupky, který k nim vytvářel obálky ve stylu svého realisticko-symbolistního, počátečního období. Machar naopak věnoval Kupkovi programní báseň „Karikatury“, uvozující jednu z jeho nejvýznamnějších sbírek Golgatha z roku 1901.
Poezie[editovat | editovat zdroj]
Politická satira[editovat | editovat zdroj]
- Boží bojovníci – husité proti táboritům – alegorie mladočechů a staročechů, kritika mladočechů, vydáváno v časopisech. Dostupné online
- Satiricon (1904, rozšířené vydání 1912) – ostré epigramy, navazující na tradici K. H. Borovského
Historická epika[editovat | editovat zdroj]
- Golgatha (1901) – obrazná podobenství o současnosti, využívající mj. námětů z dějin
- Antika a křesťanství (1919) – úvahy o antice a křesťanství; Machar byl v tehdejší době nejznámějším kritikem křesťanství, v knize polemizuje s katolickými autory, jako byl teolog František Reyl a další
- Svědomím věků – devítidílný básnický cyklus, věnuje se historickému vývoji morálky:
- V záři hellenského slunce (1906) – období antiky
- Jed z Judey (1906) – počátky křesťanství. Dostupné online
- Barbaři (1911) – období středověku. Dostupné online
- Pohanské plameny (1911) – období renesance
- Apoštolové (1911) – období reformace. Dostupné online
- Roky za století I : Oni (1921) – Velká francouzská revoluce
- Roky za století II : On (1921) – období napoleonských výbojů a reforem
- Krůčky dějin (1926) – současnost
- Kam to spěje? (1926) – budoucnost
Lyrika intimní[editovat | editovat zdroj]
- Confiteor literáta:
- Confiteor I (1887) – latinsky „Vyznávám se“, společenská a politická lyrika, deziluzivní ztvárnění vlastního milostného příběhu, ústícího do banality, zklamání ze společnosti. Dostupné online
- Confiteor II (1889)
- Confiteor III (1892)
- Čtyři knihy sonetů – souborné vydání (1903) – kritika maloměšťáctví, pokrytectví ve vztahu muže a ženy, falešné morálky, přetvářky (např. Sonet o dějinách sonetu). Dostupné jako e-kniha:
- Letní sonety
- Podzimní sonety
- Zimní sonety
- Jarní sonety
- Příležitostná lyrika:
Lyrika politická[editovat | editovat zdroj]
- Tristium Vindobona (latinsky „Žalozpěvy z Vídně“), kniha inspirovaná Ovidiovými Tristiemi, vzniklými v době jeho vyhnanství. Tato sbírka je jedním z vrcholů Macharova díla. Obrací se v ní k problematice vlastenectví a národního života, proklamované ideály postavil do křiklavého rozporu s patosem ruchovské a lumírovské národně politické poezie i s patosem dobového, uměle pěstovaného vlasteneckého nadšení. Nebojácně poukázal na neutěšené postavení národa v Rakousko-Uhersku, na znehybnění českého politického a národního života a vady české národní povahy. Dostupné jako e-kniha
- Tristium Praga – kritika politiky čs. vlády v novém státě (podle Machara trpící podobnými neduhy jako za Rakousko-Uherska)
Epika[editovat | editovat zdroj]
- Zde by měly kvést růže (1891–1894) – veršované povídky (= dramata), téma postavení žen ve společnosti, epická poezie, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti, žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj. Dostupné jako e-kniha
- motto: „být ženou, to už znamená trpěti“
- některé náměty:
- Teta – teta přijíždí do Prahy ke své neteři a velmi se těší, ovdověla a vychovala děti, chtěla by jít do divadla na hru o lásce; ukazuje se, jaký byl její smutný životní příběh, že lásku vlastně nikdy nepoznala
- Otrokyně otroka – žena musí zůstat doma, zatímco muž si může jít odpočinout do hospody
- veršovaný román Magdalena (1894) – dostupné jako e-kniha
- hlavní postava Lucie – ta se stará o otce, který se dá po smrti manželky na pití. Lucie si musí opatřovat peníze prostitucí. Potkává muže, který se do ní zamiluje. Odvede ji k tetě na maloměstě, ale když se zde prořekne o svém osudu, prostředí plné povrchnosti a přetvářky se pro ni stane nesnesitelným a musí se vrátit do nevěstince.
- obžaloba společnosti, která je schopna člověka neprávem zavrhnout
- Životem zrazeni (1915) – veršované povídky v obdobném stylu jako Zde by měly kvést růže, ovšem s širším tematickým záběrem
Próza[editovat | editovat zdroj]
- Stará prosa (1903) – povídkové variace témat zpracovaných ve sbírkách Confiteor I–III
- Hrst beletrie (1905)
- Konfese literáta (1901) – osobní vzpomínky, mj. komentující pozadí vzniku autorových prvních sbírek Confiteor I–III
- Řím (1907) – reflexe cesty do Itálie, okouzlení antikou; kulturně-filosofická úvaha o trojím Římě, antickém, papežském a moderním[4]
- Kriminál (1918) – reportážní kniha čerpající z Macharovy zkušenosti z krátkého pobytu ve vězení roku 1916 kvůli čtyřem básním ze sbírky Krůpěje[13]
- Nemocnice (1914) – dostupné online
- Pod sluncem italským (1918) – dostupné online
- Vídeňské profily (1919)
Politické knihy, polemiky a vzpomínky[editovat | editovat zdroj]
- Knihy feuilletonů – první (1901) – věnováno T. G. Masarykovi
- Knihy feuilletonů – druhá (1902)
- Pět roků v kasárnách (1927)
- Oni a já (1927)
- Zapomínaní a zapomenutí (1929)
- Při sklence vína (1929)
Machar je rovněž autorem manifestu Česká moderna (1895).
Korespondence[editovat | editovat zdroj]
- In: KOKEŠOVÁ, Helena; KOTYK, Pavel; KRAITLOVÁ, Irena. Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar. Svazek I. (1893–1895). Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2017. ISBN 978-80-87782-68-2.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kolín
- ↑ Pestrý týden, 28.3.1942, s.5
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1460251-ze-sveta-navzdy-odesel-josef-svatopluk-machar
- ↑ a b BÁSNÍK JOSEF SVATOPLUK MACHAR ŠEDESÁTNÍKEM. Světozor. 28.02.1924, roč. 1923-1924 (24.), čís. 13, s. 331. Dostupné online.
- ↑ Bydliště a zaměstnání Josefa Machara v dobovém vídeňském adresáři, Leehmnn's 1901, svazek 2, snímek 810
- ↑ http://www.rozhlas.cz/pred100lety/odboj/_zprava/josef-svatopluk-machar-videnska-spojka-odboje--1442112
- ↑ KARBAN, Aleš. "Chlapci, létejte pomalu a při zemi!": historie letectví v Kroměříži.. Kroměříž: Aeroklub Kroměříž, 2004. 148 s.
- ↑ PhDr.h.c. Josef Machar [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Historie.cs (eu): Tajné společenství v Čechách – zednáři
- ↑ Bohumil Chalupníček: Pamětní deska Brandýs nad Labem
- ↑ Prahaneznama.cz: Ořechovka – 1. část
- ↑ PEŠAT, Zdeněk. Svatopluk Machar. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3 M–Ř. S. 50.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3.
- PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 8, str.11–12, 21–25, 140–148
- SÝKORA, Petr. Básník proti Hradu – neposlušný občan Josef Svatopluk Machar. Praha : LIbri, 2009, ISBN 978-80-7277-396-1
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815–1918
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká moderna
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Svatopluk Machar na Wikimedia Commons
Autor Josef Svatopluk Machar ve Wikizdrojích
Osoba Josef Svatopluk Machar ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Svatopluk Machar
- Josef Svatopluk Machar v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Wikilivres:Josef Svatopluk Machar: díla na projektu Wikilivres
- Digitalizovaná díla Josefa Svatopluka Machara v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Díla Josefa Svatopluka Machara v elektronické podobě k volnému stažení z webu Městské knihovny v Praze
- Heslo Josef Svatopluk Machar na stránce Databazeknih.cz
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Členové Československé národní demokracie
- Českoslovenští politici české národnosti
- Čeští politici
- Čeští básníci
- Čeští političtí spisovatelé
- Čeští novináři
- Čeští svobodní zednáři
- Čeští skauti
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity Karlovy
- Lidé z Vídně
- Spisovatelé z Prahy
- Politici z Prahy
- Umělci z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi
- Narození 1864
- Narození 29. února
- Narození v Kolíně
- Úmrtí 1942
- Úmrtí 17. března
- Úmrtí v Praze
- Pohřbení v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi