Jaroslav Vondrák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Vondrák
Narození8. prosince 1881
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. října 1937 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHusův sbor v Dejvicích
VzděláníUměleckoprůmyslová škola v Praze
Povoláníarchitekt a stavitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Vondrák (8. prosince 1881 Smíchov[1][2]2. října 1937 Praha) byl český architekt a stavitel. Známým se stal jako ideový autor pražské vilové čtvrti Ořechovka, v níž si také navrhl a postavil vlastní vilu.

Štít a balkóny budovy Na Ořechovce
Ořechovka – ústřední budova (2020)

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho rod pocházel z Pardubického kraje, z vesnice Telčice, která byla až po jeho smrti sloučena se sousedními Chvaleticemi. Jaroslav se však narodil na Smíchově v rodině zámečníka Jana Vondráka a jeho ženy Kateřiny roz. Jirsové.[1] Architekturu vystudoval u profesora Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. 11. února 1911 získal stavitelskou koncesi na Vinohradech. Téhož roku (24. července 1911) si ji dal převést do Bubenče.[3], kde stavěl společně s kolegou Janem Šenkýřem nájemní domy. Ve dvou z nich postupně bydlel s manželkou Marií, rozenou Vaňkovou, a synem Jaroslavem (* 1911), než pro svou rodinu postavil vilu ve Střešovicích, vedle vily svého staršího kolegy Aloise Dryáka. Vondrákovy projekty měly široký rejstřík stylů od secesního domu s plochou fasádou, zdobenou střídmým reliéfním dekorem, přes užitkový sériový dům, funkcionalismus až po art deco (Ořechovka).

Spolky[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1905 byl členem SVU Mánes, v roce 1913 z něj vystoupil.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1904 nájemní dům čp. 32, Vinohradská třída 91, Praha 2 – Vinohrady (původní adresa Jungmannova 32, Praha XII)
  • 1905 nájemní dům čp. 1417, U Kanálky 1, Praha 2 – Vinohrady
  • 1906 secesní nájemní dům čp. 673, Kamenická 5, Praha 7 – Holešovice[5]
  • 1908 soutěžní návrh na záložnu v Čáslavi
  • 1908 soutěžní návrh na spořitelnu v Dvoře Králové
  • 1909 soutěžní návrh na Letenský průkop v Praze
  • 1909 soutěžní návrh na dostavbu Staroměstské radnice
  • 1911 nájemní dům čp. 346, nároží Bubenečské a Čsl. armády 2, Praha 6 Bubeneč (v něm Vondrák s rodinou také bydlel, od roku 1912 [6]
  • 1911 nájemní domy čp. 345 Čsl. armády 4 a čp. 347 Bubenečská, Praha 6 – Bubeneč
  • 1911–1912 nájemní domy čp. 364 Ovenecká 27, Praha 7 – Holešovice; čp. 374–376, Praha 6 – Dejvice (?)
  • 1920–1921 Ústřední budova Ořechovka, Praha 6 – Střešovice, čp. 250, Na Ořechovce 30b (obchody, kino, restaurace, kavárna a vinárna, ordinace lékařů, knihovna, pošta a spolková místnost)[7]; stavělo svým nákladem konsorcium architektů, stavbu i výzdobu interiérů projektoval Jaroslav Vondrák a vedl jeho mladší kolega Antonín Jednorožec. Již 23. ledna 1923 referoval týdeník Filmová Praha, že se otevírá kino[8].
  • 1922-1923 Vila Kubištova-Burešových Na Ořechovce čp. 477/59
  • 1923–1924 Vlastní vila, Praha 6 – Střešovice, čp. 488, Západní 21.[9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
  2. v Policejní pobytové přihlášce, AbART uvádí rodiště Praha-Smíchov
  3. VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 700–701. 
  4. Abecední seznam všech členů SVÚ Mánes [online]. SVÚ Mánss [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-15. 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1994-01-10]. Identifikátor záznamu 120928 : Činžovní dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  6. Národní archiv, Pobytová přihláška: http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=712&folium=374
  7. Ořechovka, ústřední budova
  8. Filmová Praha, týdeník, 26.1.1923, s.26
  9. KŘÍŽOVÁ, Alexandra, Kateřina Hubrtová, Hedvika Křížová Nejedlá. Meziválečná architektura Střešovic - Méně známá tvář Prahy 6. Praha: Městská část Praha 6 ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, ú. o. p. v hl. městě Praze, 2010. 46 s. ISBN 978-80-87220-10-8. S. 20–21. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]