Kostel svatého Matěje (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel při pohledu z údolí

Římskokatolický kostel sv. Matěje v Praze-Dejvicích je malý farní kostel ve II. pražském vikariátu pražské arcidiecéze. Je známý jako dominanta dolní Šárky, jako původní cíl Matějské pouti a svými perníkovými betlémy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vysoký ostroh nad šáreckým údolím, na kterém se kostel nachází, byl osídlen již v době bronzové. Při archeologickém průzkumu na konci 19. století byly v prostoru hřbitova obklopujícího kostel nalezeny tavicí pece na bronz, žárové hroby knovízské kultury a hroby skrčených koster lužické kultury, jakož i nálezy z doby slovanské.

Podle pověsti nechal první kostelík (rotundu), resp. kapli na tomto místě postavit v roce 971 kníže Boleslav II. Pobožný.

Kostel svatého Matěje, v pozadí vpravo Pražský hrad

Pověst praví, že kníže zabloudil v lese a dostal se až do míst, kde byli za dívčí války díky lsti krásné Šárky pobiti a následně pohřbeni muži ze Ctiradovy družiny. Tam se mu zjevil divoký medvěd střežící hroby Ctiradových bojovníků, díky zjevení svatého Matěje však byl kníže zachráněn. Podle jiné verze v tu chvíli vylezl z křoví statný muž, který medvěda zastřelil a poté se představil knížeti jako Matěj. Další varianta pověsti říká, že se nejednalo o divoké zvíře, ale o ochočeného medvěda patřícího chalupníku Matějovi, na což kníže přišel až ve chvíli, kdy si s ním medvěd chtěl začít hrát a olízl ho na tváři.

Z vděčnosti za svou záchranu slíbil kníže na tomto místě nechat postavit kostel zasvěcený svatému Matěji, což také učinil. Kostel byl údajně vysvěcen pražským biskupem sv. Vojtěchem. Tato dávná pověst byla zaznamenána v Kronice české sepsané v 16. století Václavem Hájkem z Libočan, ovšem mezi nejstaršími českými kostely založenými v 10. století uvádějí kostel sv. Matěje i někteří další čeští letopisci.

První spolehlivý historický údaj o kostele však pochází až z roku 1404. V důsledku husitských válek byl kostel po určitou dobu využíván věřícími přijímajícími podobojí, katolické bohoslužby byly obnoveny v roce 1521.

Protože však přestával být kostel vzhledem k počtu věřících kapacitně dostačující, byl v roce 1770 zbořen a nahrazen novým, vybudovaným v roce 1770 na témže místě nákladem Františka Xavera Strachovského rytíře ze Strachovic, probošta Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Nový kostel byl 4. července 1771 benedikován a 29. září téhož roku vysvěcen pražským světícím biskupem Janem Ondřejem Kayserem z Keysernu.

V průběhu doby byl kostel mnohokrát vyloupen (jen v letech 17721800 čtyřikrát, popáté 2. června 1820, znovu v noci na 3. ledna 1903), naposledy v 90. letech 20. století. Věž kostela byla těžce poškozena, když do ní v noci z 13. na 14. března 1840 uhodil blesk; při následném požáru byly ve věži roztaveny železné zvony, které sem byly v roce 1787 přeneseny z kostela sv. Vavřince na pražském Petříně.

Po požáru nechal jeden ze zvonů přelít probošt Václav Václavíček. Druhý zvon daroval probošt Msgre. Antonín Hora, třetí nechal ulít zdejší farář Msgre. ThDr. Rudolf Horský. Tyto tři zvony byly zrekvírovány pro válečné účely za první světové války. V roce 1927 byly v kostele instalovány dva nové zvony, které ovšem byly za druhé světové války odvezeny.

Popis kostela[editovat | editovat zdroj]

Kostel vybudovaný ve stylu pozdního baroka je dominantou celého okolí. Jedná se o prostou sálovou stavbu s věží na západní straně, menším čtvercovým kněžištěm a větší čtvercovou lodí se zkosenými rohy. Je dílem neznámého, ale zřejmě obratného architekta. Klenby mají tvar tzv. české placky. Ze severní a jižní strany zdobí fasádu malé římsované štíty trojúhelníkového tvaru, severní se znakem pražského proboštství a jižní se znakem probošta Františka Xavera Strachovského rytíře ze Strachovic.

Věž kostela

Stěny jsou jemně rozčleněny pilastry s vrubovanými hlavicemi, pozdně barokní sloh vysoké umělecké úrovně se zde dále projevuje například oblamovaným, profilovaným kladím a štukovou výzdobou. Obdélná okna jsou zakončena polokruhovými oblouky.

Po dostavbě byl kostel vybaven převážně rokokovým mobiliářem, a to zčásti novým, zčásti převzatým z kostelů zrušených za vlády Josefa II.

Hlavní oltář je rokokový s krásnými řezbami a bočními brankami. Nad ním visí v rokokovém rámu neseném vyřezávanými anděly obraz sv. Matěje z roku 1699, který byl namalován ještě pro původní kostel, a to pravděpodobně Christianem Dittmannem von Lavensteinem. Pozadí portrétu sv. Matěje tvoří výjev ilustrující pověst o založení kostela (napadení knížete medvědem) se siluetou Hradčan. V horní části obrazu se nachází znak probošta Františka Xavera Strachovského rytíře ze Strachovic. Obraz byl v roce 1839 obnoven pražským malířem Václavem Myslivečkem.

Rokoková kazatelna bez stříšky je zdobena plastikami andílků nesoucích symboly Víry, Naděje a Lásky. Křtitelnice byla do kostela přenesena z baziliky sv. Jiří na Pražském hradě.

Po druhé světové válce byl nad kazatelnu zavěšen barokní reliéf Nejsvětější Trojice, který byl nalezený v roce 1945 a poté restaurovaný. Při vyloupení kostela v 90. letech 20. století byl však tento reliéf odcizen, takže na jeho místo byl později umístěn obraz od Jiřího Anderleho, darovaný jeho autorem. Jiří Anderle dále věnoval kostelu obraz Madony s dítětem, který byl umístěn v jihovýchodním rohu chrámové lodi.

Kněžiště je od chrámové lodi odděleno nízkou rokokovou mříží. Nad ním je na jižním pilíři hlavního oblouku zavěšen mohutný dřevěný barokní krucifix. Pod kruchtou je ve stěně zasazena mramorová nástěnná kropenka s letopočtem 1658, nad níž visí obraz sv. Salvátora Chrudimského v barokním rámu.

Varhany od pražského varhaníka Jindřicha Šiffnera věnoval kostelu probošt Msgre. doc. ThDr. Eduard Tersch v roce 1891. Nad kruchtou se nachází hranolová věž s jehlanovou střechou.

Perníkové betlémy[editovat | editovat zdroj]

Tradice známých perníkových betlémů vystavovaných v době Vánoc v dejvickém kostele sv. Matěje vznikla v roce 1972. Jesličky měly původně asi třicet postaviček, jejich počet se však v průběhu let zvýšil na téměř čtyři stovky. Jednotlivé postavy jsou oděny do krojů z různých částí Čech, Moravy a Slezska.

Každoročně se pečou figurky čerstvé, přibližně od roku 1980 se některé z nich konzervují a uchovávají. Nejprve pekla betlém výtvarnice Helena Horálková, zhruba od roku 2004 ho peče cukrář Daniel Zítka.

Poutě ke sv. Matěji[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Matějská pouť.

První záznam o konání poutí ke kostelu sv. Matěje je z roku 1595, kdy papež Klement VIII. vyhlásil na žádost tehdejšího pražského probošta Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka plnomocné odpustky pro poutníky do zdejšího kostela.

Od té doby se – s výjimkou krátkého období po bitvě na Bílé hoře – rozvíjela tradice velkých svatomatějských poutí. K proslulosti této pouti významně přispěla skutečnost, že se jedná o první jarní pouť v Praze. Poutní křížová cesta ke kostelu s dvanácti kapličkami začínala poblíž nynější stanice metra Hradčanská.

Vzhledem k posunu charakteru pouti od náboženského k zábavnímu a zvýšení počtu účastníků, jimž už zdaleka nepostačovalo prostranství před budovou fary, se stánky a pouťové atrakce postupně přesunuly do nižších úseků poutní cesty, zejména pak na dnešní Vítězné náměstí.

V období tzv. první republiky se této pouti účastnilo přibližně čtvrt miliónu lidí. V roce 1928 natočil režisér Josef Kokeisl film U svatého Matěje, když se slunko zasměje s dodnes známou písničkou Karla Hašlera U svatého Matěje.

Kvůli výstavbě dalších budov ČVUT v Dejvicích byla zábavní část matějské pouti od roku 1964 přesunuta do tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (nynější Výstaviště) a nabyla masových rozměrů (v 90. letech 20. století se počet účastníků přiblížil jednomu miliónu, poté poněkud klesl a v posledních letech se ustálil na přibližně 700 tisíc návštěvníků).

Původní svatomatějská pouť se nyní slaví – vzhledem k přesunu svátku sv. Matěje podle českého liturgického kalendáře z 24. února na 14. května – v odlišném termínu než matějská pouť na Výstavišti.

Farnost u sv. Matěje[editovat | editovat zdroj]

V roce 1403 byla u kostela zřízena farnost (plebánie) patřící do ořechovského děkanátu (později vikariátu), která však zanikla za husitských válek (její území bylo přičleněno k farnosti u katedrály sv. Víta). Obnovena pak byla k 1. červenci 1771 v souvislosti s výstavbou současného kostela.

Od obnovení farnosti až do 31. prosince 1851 patřila farnost do pražského vikariátu, od 1. ledna 1852 do 31. prosince 1927 do libockého vikariátu (k 1. lednu 1928 přejmenovanému na ořešský vikariát). Zdejší farář Rudolf Horský už v roce 1901 žádal o připojení k pražskému vikariátu, avšak vzhledem k tomu, že se již tehdy uvažovalo o vytvoření tzv. Velké Prahy, byla změna odložena do doby, než budou Dejvice připojeny k Praze. Protože se však Msgre. Horský následně stal okrskovým vikářem libockého vikariátu, byla farnost začleněna do III. pražského vikariátu až po jeho smrti, a to od 1. ledna 1928. V něm setrvala až do reorganizace pražských vikariátů kolem poloviny 90. let 20. století, kdy byla začleněna do II. pražského vikariátu.

Dříve se farní úřad nacházel v budově čp. 20 vedle usedlosti Fišerka, což připomíná název restaurace Na staré faře, která se v tomto domě již dlouhou dobu nachází. Až do roku 1827 byla v bývalé farní budově škola a byt učitele. Nová budova fary byla vybudována v roce 1892.

Někteří faráři u sv. Matěje před zánikem farnosti:

Duchovní správci u sv. Matěje od obnovení farnosti:

  1. František Högner (17721800, slavnostně instalován 25. února 1772)
  2. František Xaver Vavrouš (18001812; předtím kaplanem v Hostouni, poté farářem v Hostouni až do své smrti v roce 1819)
  3. František Hollý (18121815; poté děkanem ve Volyni)
  4. Karel Herites (18151819; předtím vojenským kaplanem, poté farářem v Hostouni až do své smrti v roce 1826)
  5. Vincenc Štěpánek (od roku 1819 až do své smrti v roce 1837)
    • Jan Konopa (administrátorem v roce 1837)
  6. František Gundermann (18371841; poté děkanem ve Volyni)
  7. Matěj Šulák (18411850; poté farářem v Hostouni až do své smrti v roce 1862)
  8. Tomáš Mařík (18501862; poté farářem v Hostouni až do své smrti v roce 1866)
  9. Jan Novák (administrátorem 18621863, farářem 18631866; poté farářem v Hostouni až do své smrti v roce 1898)
    • Norbert Procházka (administrátorem 18661867)
  10. Jan Mašek (1867 až do své smrti v témže roce)
    • Antonín Malec (administrátorem v roce 1867)
  11. František Švehla (18671869; poté děkanem ve Volyni)
    • František Blažek (administrátorem v roce 1869)
  12. Jakub Ludvík (18691879; poté farářem v Úněticích až do své smrti v roce 1905)
    • Matěj Kouba (administrátorem v roce 1879)
  13. Václav Hradec (18791880; poté farářem v Železné)
    • Karel Hrdina (administrátorem v roce 1881)
  14. František Hromádka (18811897; poté děkanem ve Volyni)
    • Adolf Soukup (administrátorem v roce 1897)
  15. Msgre. ThDr. Rudolf Horský (od roku 1897 až do své smrti 22. prosince 1926)
  16. Ludvík Toman (od září 1927 až do své smrti v červenci 1942; předtím kaplanem ve farnosti u kostela sv. Štěpána v Praze; narozen 18. září 1877, na kněze vysvěcen 29. června 1902; za první světové války byl druhým kaplanem ve farnosti u kostela sv. Rocha na Olšanech)
    • Alois Bětík (administrátorem od července 1942 do září 1943)
  17. Ferdinand Pur (od září 1943 do své rezignace v květnu 1945)
    • Bohumil Inneman (administrátorem od června 1945 do dubna 1946, poté druhým a následně prvním kaplanem v Praze na Žižkově)
  18. Václav Zima (od dubna 1946 do 1. srpna 1971, předtím prvním kaplanem v Praze-Libni, poté jako invalidní důchodce v charitním domově v Hrusicích; narozen 22. listopadu 1912, zemřel 26. prosince 1976)
  19. Mons. Jan Machač (od 1. prosince 1971 do 30. června 2002, zprvu jako administrátor)
  20. Mgr. Krzysztof Tomasz Łabędź CMF (od 1. září 2010; předtím od 1. září 2006 do 31. srpna 2010 farním vikářem a následně i moderátorem společné duchovní správy v Sokolově a administrátorem excurrendo ve farnosti Chlum Svaté Maří; narozen 29. prosince 1970 v Lodži, na kněze vysvěcen v roce 1997)

Někteří farní vikáři u sv. Matěje:

Počátkem 70. let 20. století vypomáhal ve farnosti bývalý vojenský kaplan Msgre. Josef Vymětal, plk. duch. služby (narozen 3. března 1883, zemřel 11. února 1974).

V roce 1891 bylo při školách v Dejvicích zřízeno místo katechety. Za první světové války a po ní zde byl katechetou Jan Hudek (narozen 14. ledna 1877, na kněze vysvěcen 15. července 1900). V roce 1947 bylo ve farnosti celkem 56 křtů (z toho 13 křtů dospělých), v kostele sv. Matěje bylo 83 svateb, v jiných farnostech se uskutečnilo 33 svateb zdejších farníků a zemřelo celkem 139 zdejších farníků (z toho 109 zemřelých bylo pohřbeno do země a ve 30 případech se jednalo o kremaci).

Od 17. května 2006 je farnost smluvně svěřena na dobu deseti let Kongregaci misionářů synů Neposkvrněného srdce blahoslavené Panny Marie (klaretiánů), která měla na území farnosti (v Lysolajích) svůj řeholní dům (od roku 2008 je přestěhován na faru). Začátkem 21. století byla současná fara zrekonstruována.

K farnosti patří Dejvice (kromě oblasti Jenerálky, která spadá pod farnost u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Nebušicích) a Lysolaje; na základě rozhodnutí kardinála Vlka ze dne 15. srpna 2008 byl do farnosti u kostela sv. Matěje s účinností od 1. září 2008 začleněn také Suchdol (dosud součást farnosti Únětice), Sedlec a dejvické domy na severní straně ulice V Podbabě (dosud součást farnosti Roztoky u Prahy).

Další kostely na území farnosti:

Kaple na území farnosti:

Kostely v sousedních farnostech:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°6′48″ s. š., 14°22′39″ v. d.