Pomocný biskup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pomocný biskup (též světící biskup, auxiliární biskup, auxiliář či latinsky auxiliarius) je v římskokatolické a východních katolických církvích biskup, který je přidělen k diecézi jakožto pomocník sídelního (diecézního) biskupa.

Nejčastěji je pomocný biskup jmenován zejména v případech, kdy je diecéze příliš velká či lidnatá na to, aby všechny povinnosti zvládl jediný biskup. Dalším případem je situace, kdy stávající biskup potřebuje výpomoc z jiného důvodu (např. protože mu postavení biskupa přisuzuje další společenské a státnické povinnosti nebo protože mu jeho zdravotní stav už neumožňuje plné nasazení, ale z nějakého důvodu zůstává v úřadu).

Činnost pomocného biskupa je často vymezena pro určitou část diecéze nebo určitou škálu činností. Běžný pomocný biskup nemá právo nástupnictví, ovšem v případě, že zde není nikdo s takovým právem, mohou být pomocní biskupové zvažováni Svatým stolcem jako obzvlášť vhodní kandidáti.

Každý pomocný biskup je zároveň se jmenováním jmenován titulárním biskupem.

Biskup koadjutor[editovat | editovat zdroj]

Zvláštním druhem pomocného biskupa je biskup koadjutor (biskup spolusprávce), který má automatické právo nástupnictví po sídelním biskupovi (stává se sídelním biskupem automaticky poté, co ten odstoupí nebo zemře) a může mít i značně širší pravomoci než klasický pomocný biskup.

Související články[editovat | editovat zdroj]