Bohumil Kučera (1874–1921)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Bohumil Kučera
PhDr. Bohumil Kučera
PhDr. Bohumil Kučera
Narození 22. března 1874
Semily
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. dubna 1921 (ve věku 47 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Zaměstnavatel Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Kučera (22. března 1874 Semily16. dubna 1921 Praha) byl český fyzik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Semilech jako syn Václava Kučery a Anny rozené Čihákové z Jilemnice.[1] Vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově v Praze a byl prvním vědcem v českých zemích zkoumajícím nově objevené účinky radioaktivity. V roce 1912 se stal profesorem experimentální fyziky na Univerzitě Karlově. Jako vůbec první studoval kapky rtuťovou kapkovou elektrodu k přesnému měření povrchového napětí (popsáno v knize Zur Oberflächenspannung polarisiertem von Quecksilber, 1903). Jeho habilitační práce byla základem pro objev polarografie Jaroslavem Heyrovským.

Zemřel kvůli svému bohémskému životnímu stylu.[zdroj?] Zemřel na nedomykavost chlopní aorty a degeneraci srdce.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nástin geometrické optiky a základů fotometrie (1915). Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. http://88.146.158.154:8083/000-05673.zip - sign. 5673 matrika N 1871-1881 ukn 8577, fol. 48, str. 49
  2. http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=13FBDF4F9C354C17867D1C8D872D951E&scan=31#scan31 - Matrika VIN Z8 • 1920-1932, fol. 27, str. 31