Kozákov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o hoře. O vesnici pojednává článek Kozákov (Radostná pod Kozákovem).
Kozákov

Pohled na Kozákov z Klokočských skal (Průchody)

Vrchol 744 m n. m.
Prominence 284 m ↓ Štikov (Nová Paka)[1]
Izolace 12,7 km → Černá Studnice
Poznámka naleziště polodrahokamů
Poloha
Státy Česko Česko
Pohoří Ještědsko-kozákovský hřbet / Kozákovský hřbet / Komárovský hřbet / Žlábecký hřbet / Kozákovská část[2]
Souřadnice 50°35′38″ s. š., 15°15′48″ v. d.
Kozákov
Kozákov
Typ ultrakopec
Hornina čedič, melafyr, pískovec
Povodí Jizera (Chuchelský potok, Libuňka, Stebenka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kozákov (744 m n. m.) je nejvyšší hora Kozákovského hřbetu a Českého ráje. Vrch byl už od pravěku vyhledáván jako naleziště drahých kamenů, z nichž pravěcí lovci vyráběli jednoduché nástroje. V dutinách horniny vykrystalizovaly kulovité výplně achátu, jaspisu, ametystu, křišťálu, záhnědy a dalších polodrahokamů. Zdejší naleziště byla využita ve středověku pro výzdobu chrámů. Kozákov je také vyhledávaným místem pro paragliding.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Pohled z rozhledny Kozákov na jihovýchod

Největší část území Kozákova je tvořena prvohorními horninami, které jsou na vrcholu, severu a východu překryty třetihorním výlevem čediče a sopečnými usazeninami. Před 6 až 4 miliony let býval Kozákov činnou sopkou. Západní strana Kozákova je tvořena především druhohorními svrchnokřídovými cenomanskými pískovci. Tyto byly v třetihorách rozlámány do několika ker a vyzdviženy do současné podoby.[3]

Je to rozsáhlá asymetrická elevace v místech maximálního výzdvihu antiklinálního bazaltandezitového (melafyrového) hřbetu s mírnějšími a nižšími východními svahy (15–20°) a plochou vrcholovou částí na lávovém proudu neogenního olivinického bazaltu (čediče), stékajícího po hřbetu k jihovýchodu. Na vyšším a příkřejším západním svahu jsou tektonicky vyzdvižené kry pískovců (max. 667 m) s okrajovými stěnami, skalními věžemi, výklenky, jeskyněmi, úpatními balvanovými haldami. Na melafyrových a čedičových svazích jsou balvanové proudy a kamenná moře.[4]

Na jihozápadním svahu je rozsáhlý melafyrový kamenolom zvaný Votrubcův lom. Je v soukromém vlastnictví p. Votrubce, a jeho součástí je i malé Muzeum drahých kamenů. Za malý poplatek je možno v lomu pomocí zapůjčeného nářadí kopat a i dnes najít polodrahokamy, které může majitel následně vybrousit.[5]

Geomorfologické zařazení[editovat | editovat zdroj]

Vrch náleží do celku Ještědsko-kozákovský hřbet, podcelku Kozákovský hřbet, okrsku Komárovský hřbet, podokrsku Žlábecký hřbet a Kozákovské části.[2]

Využití krajiny[editovat | editovat zdroj]

Ve vrcholové části a na východních svazích jsou louky a orná půda, na západě a severu jsou převážné smrkové porosty s příměsí dubu a břízy (na sutích), na pískovcovém podkladu rostou borové porosty.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku plály na Kozákově signální ohně. Později se zde shromažďovaly tisícové tábory lidu. Roku 1901 navrhoval turnovský malíř Jan Prousek na vrcholu stavbu buď novorománské kaple sv. Cyrila a Metoděje anebo více než 20 metrů vysokou slovanskou mohylu s umělou jeskyní vysázenou zdejšími polodrahokamy. Po vzniku Československa zde hořela každý rok 28. října vatra.[3] Po úmrtí Františka Ladislava Riegra roku 1903 vznikla myšlenka uctít jeho památku výstavbou Riegrovy mohyly. O rok později zahájilo „Družstvo pro stavbu Riegrovy mohyly“ úspěšnou celonárodní sbírku. Později spolu soutěžily dvě koncepce: mohyla nebo mauzoleum versus turistická chata s restaurací a Riegrovým památníkem. Druhé varianty se chopil Klub českých turistů. Základní kámen chaty byl položen 29. srpna 1926. Chata byla postavena ze sbírek, darů a příspěvků od okolních měst. Slavnostně byla otevřena 24. června 1928. Za druhé světové války byla chata obsazena německou a po ní československou armádou. Po únoru 1948 byla chata znárodněna a předána podniku Restaurace a jídelny. V květnu roku 1964 chata vyhořela. Roku 1994 Klub českých turistů v Semilech chatu v desolátním stavu vykoupil od státu. Roku 1995 byla na vrcholu otevřena rozhledna o výšce 40 metrů s vyhlídkovou plošinou ve výšce 24 metrů. Rozhledna slouží zároveň jako kovový telekomunikační stožár armádě, policii a hasičům. Od roku 2002 je Kozákov součástí CHKO Český ráj. Roku 2003 byla Riegrova chata po generální rekonstrukci slavnostně znovuotevřena.[3] Z rozhledny se nabízí výhledy na Český ráj, Pojizeří, České středohoří, Jizerské hory a Lužické hory, Ještěd, Krkonoše, Podkrkonoší, Broumovskou vrchovinu, Orlické hory a případně i výběžky Českomoravské vrchoviny.[3]

Národní přírodní památka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kozákov (národní přírodní památka).

Od roku 1985 je jihozápadní část Kozákova o rozloze 162,83 hektarů chráněna jako národní přírodní památka Kozákov.

Kozákov z Mužského

Místa na svazích[editovat | editovat zdroj]

  • Drábovna – ve skalním balvanu je nahoře vytesána světnička, která snad dříve sloužila jako hláska.
  • Babí jeskyně a Kudrnáčova pec – pseudokrasové jeskyně, v kterých byly nalezeny stopy po pravěkém osídlení.
  • Měsíční údolí (Proskalí) – romantické údolí se soutěskovým vyústěním, skálami a skalními útvary (Měsíční stěna, Závraťová stěnka, Kozákovská věž atp.)
  • Radostná studánka s kapličkou z roku 1841. Dříve se ze studánky zásobovala pomocí trkače Riegrova chata vodou. Trkač je nyní v museu techniky v Loukově.

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Automobilem lze po zpevněné silnici vyjet přímo na samotný vrchol, kde je parkoviště. Přes vrchol vedou turistické značky červená a zelená, začínají zde žlutá a modrá, které odtud vedou na západ.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ultrakopce na Ultratisicovky.cz
  2. a b BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha : Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.  
  3. a b c d Český ráj - Semilsko: Kozákov: 744 m n. m.. Semily : Město Semily a Město Železný Brod.  
  4. DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno : AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.  
  5. Votrubcův lom a muzeum drahých kamenů [online]. Kudykam.com, [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.  
  6. Mapy.cz [online]. Seznam.cz, [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]