Desfoursové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Desfoursové [defúrové] (též Des Fours) jsou šlechtický rod, který do českých zemí přišel z Lotrinska. V roce 1798 rodina spojila svoje jméno se jménem rodu Walderode z Eckhausenu (tedy Desfours-Walderode, resp. Des Fours-Walderode).

Erb hrabat Desfours

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za panování císaře Rudolfa II. přišli do Čech z Lotrinska. Ludvík Desfours působil jako vyslanec a rada Rudolfa II., po jeho smrti se rod rozdělil na lotrinskou a českou větev. Českou linii založil císařský generál Mikuláš Desfours, který bojoval na Bílé hoře v řadách císařského vojska. Roku 1625 ho Albrecht z Valdštejna pověřil velením jízdního pluku císařské armády a také mu pomohl získat hodnost generála a panství Hrubý Rohozec a Malou Skálu jako léno. Mikuláš se mu však věrností neodvděčil, když se připravovalo spiknutí proti Valdštejnovi, přeběhl na stranu císaře a podílel se na zradě svého ochránce. Za tento čin byl jmenován podmaršálkem a získal hraběcí titul, zemřel roku 1661. Jeho syn Albrecht Maxmilián i vnuk František Václav se věnovali vojenství a dosáhli generálské hodnosti. Drželi Hrubý Rohozec, Smržovku a další statky na Moravě. Po roce 1945 Československo opustili.

Prameny nedoložený, ale léta vyprávěný příběh tvrdí, že Desfoursové přišli o zámek proto, neboť se dali k Němcům. Tajně tehdy ze zámku uprchli a veškeré obyvatelstvo si tím pádem myslelo, že je hrad neobydlený. V prostorech zámku se ale skrýval bývalý sluha Desfoursů, který měl také co skrývat: byl během války u wehrmachtu. Živil se tím, že občas převezl přes hranice nějakou cennou věc ze zámku a dobře ji prodal. Za to nakoupil zásoby a poté se vrátil zpátky na zámek. Jednoho dne bylo však jeho tajné útočiště prozrazeno a místní četníci ho naháněli po celém zámku. Došlo i na přestřelku - ta se odehrála přímo v zámecké knihovně. Průvodce před lety ukazoval prostřílené svazky i papír, který po sobě bývalý sluha a válečný zločinec zanechal: ŽIVIHO MI NEDOSTANOU. Měl pravdu: než na dobyté území vtrhli četníci, prostřelil si hlavu kulí.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Původní erb, který užívali v Lotrinsku, obsahoval krokve s dvěma nohama gryfů na modré poli, v Čechách k němu přidali červeného říšského orla ve zlatém poli.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Pokrevně se spojili s mnoha českými rody. Díky sňatku Františka Václava s Antonií, hraběnkou Walderode z Eckhausen zdědil jeho syn Josef erb i titul Desfours-Walderode.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Desfoursové, s. 39-40.  
  • Mžyková, Marie a Skala, Harald. Des Fours: Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo. Praha: Národní památkový ústav, 2012. 207 s. ISBN 978-80-87104-98-9.
  • WEISS, Petr. Generál ve službách Valdštejna. Živá historie. březen 2010, s. 74-75.   - článek o Mikuláši Des Fours

Související články[editovat | editovat zdroj]