Magdalena Jetelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Magdalena Jetelová
Narození 4. června 1946 (72 let)
Semily
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Accademia di Belle Arti di Brera (1967–1968)
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání sochařka, fotografka, installation artist a vysokoškolská učitelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Magdalena Jetelová (* 4. června 1946, Semily) je česká fotografka a výtvarnice konceptuálních projektů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1946 a na začátku normalizace v roce 1971 dokončila Akademii výtvarných umění v Praze. Účast na několika výstavách mimo oficiální galerie jí prakticky znemožnila realizovat se v Československu. Její land artové konceptuální projekty (dočasné projekty pod širým nebem) v osmdesátých letech prováděla pro skupinu přátel, například Realizace v Šárce.

Před emigrací do Německa v roce 1985 tu Jetelová zanechala legendární projekt podzemního zahradnictví pro Jižní Město.

Nejznámější se stal projekt Domestikace pyramid uskutečněný na několika místech Evropy: nejznámější je umístění části pyramidy s lávovým povrchem do Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, kde se překvapivě v novorenesanční zdobné hale setkávají přes tisíciletí různé kultury.

14 let (19902004) učila na renomované Státní umělecké akademii v Düsseldorfu, kde také trvale žije. Od roku 2004 je profesorkou na výtvarné akademii v Mnichově.

Po vzniku samostatné České republiky byla 3 roky konzultantkou Rady Pražského hradu. Tehdy v roce 1993 byla poprvé v Čechách k vidění její první instalace a to v Letohrádku Belveder.

V roce 2006 pak získala cenu Lovise Coryntha, jejíž součástí je vydání exkluzivní monografie[1], která vychází za podpory spolkové země Severní Porýní-Westfálsko.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kašna, Fürstenried-West, 1992
Co bylo dříve?, 2007, Bad Berleburg

Její dílo stojí někde mezi land artem, čistým konceptem, objektem a architekturou. Mystifikace, matení našich smyslů, zpochybnění lidského jednání, dokonce i otázky kulturně-historické a ekologické jsou vtisknuty do všech projektů Magdaleny Jetelové.

  • Realizace v Šárce – červené dýmovnice v malých hořících stavbičkách, z jejichž kouře se dala vyčíst mapa Československa. 80. léta.
  • 2002 – Židle. Během stoletých záplav na Vltavě uplavala až do Vraňan nad Vltavou. Pro její monumentální dřevěné plastiky – prázdné židle, trůny a schodiště vedoucí odnikud nikam se až v cizině otevřely širší možnosti kvůli svému silnému politickému podtextu.
  • Projekt Domestikace pyramid. Byl uskutečněný na několika místech Evropy:
    • 1992 – Nejslavnější je umístění části pyramidy s lávovým povrchem do Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, kde se nečekaně v novorenesanční hale setkávají přes tisíciletí různé kultury (viz obálka monografie). Zde proťala pod úhlem 45 stupňů schodiště, zábradlí, dveře, okna a sloupy budovy.
    • Podobnou realizaci vytvořila o rok později v Letohrádku královny Anny na Pražském hradě.
  • V Hannoveru a Darmstadtu do muzejní budovy vestavěla ještě jednu.
„Stejně jako v malířství se opakují některé portréty od Warhola, zde se opakuje architektura muzea, což by asi žádný architekt nedělal. Stejně posunutí je i v akustice systému několika computerů. Je to malé pozastavení, posunutí v čase s velmi osobním charakterem, daným vlastní percepcí prostoru muzea.“ – Magdaléna Jetelová.[2]

Event art (časově omezené umělecké dílo) Magdaleny Jetelové bývá technicky i finančně náročné, ačkoliv může být zdánlivě „neviditelné“. To je i důvod, proč se nerealizoval v Česku:

  • Přenesení jednotlivých bílých ploch fasády od Richarda Meyera z muzea po celé Barceloně, bylo paralelní k roztrušování pyramid po celé Evropě.

V 90. letech začala Magdalena Jetelová pracovat s laserem a radarem. Často využívá pouze fikci nebo světlo, uzavírá nebo přeměňuje konkrétní prostory, řeže a píše laserem, pracuje s celými světadíly i zeměkoulí. Souběžné bílé čáry laseru se podobají kolejím, železnice je srozumitelnou metaforou spojení dvou libovolných míst na zemi, představou jednotného prostoru Země je sochařka přímo posedlá. Výsledky dokumentuje, zvětšuje a vystavuje jako monumentální stříbrobromidové fotografie, pomíjivé události se tak mění na stálé obrazy.

  • 1991 – V projektu Atlantický val v Jutsku v Dánsku píše laserovými paprsky na bunkry atlantického opevnění myšlenky a citace z knihy francouzského filozofa Paula Virilia. Například: (anglicky) „Absolute war becomes theatrality“ ((česky) Totální válka se stává teatrální).
  • Na Crossing King's Cross se stejným způsobem dotýkala míst, kterými v Londýně brzy povede železniční koridor spojující Velkou Británii s Evropou.
  • Projekt spojení Melbourne a New Yorku několika způsoby zaznamenaný satelitem.
  • Realizace Kampus Carnegie Mellon University zapuštěná pod zemí, Pittsburg.
„Tento prostor je závislý na změně umělého a denního světla. Totéž mělo být i na druhé straně zeměkoule, v Paříži. Vnímání prostorů se v denním a nočním čase výrazně mění a velikost jejich objemu se redukuje silným světlem.“ – Magdaléna Jetelová.[2]
  • 1993 – Islandský projekt laserového paprsku v místě oddělení kontinentů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Hlaváček, Meyer Werner, Solan Piedad: Magdalena Jetelová. Nakladatel: Gallery Jaroslava Kořána, 292 stran, 31x27cm, česky a anglicky, vázaná vazba, 2007 (1. vydání). ISBN 978-80-86990-04-0
  2. a b Magazín TIMEin. Vltava-Labe-press a. s. České Budějovice: Léto 2007, str. 65–68, rozhovor připravil Marek Gregor. ISSN 1214-4193

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]