Přeskočit na obsah

Magdalena Jetelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Magdalena Jetelová
Magdalena Jetelová (2025)
Magdalena Jetelová (2025)
Narození4. června 1946 (80 let)
Semily
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie krásných umění Brera (1967–1968)
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochařka, fotografka, instalační umělkyně, vysokoškolská učitelka, učitelka, kurátorka a umělecká pedagožka
OceněníWilhelm Loth Award (1989)
Robert Jacobsen Prize (1997)
Cena Lovise Corintha (2006)
Ladislav Sutnar Prize (2023)
kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Webová stránkawww.jetelova.de
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magdalena Jetelová (* 4. června 1946 Semily) je česko-německá sochařka, fotografka a výtvarnice konceptuálních a land artových projektů. Mezinárodního uznání dosáhla především svými environmentálními instalacemi s použitím technických prostředků (laser, radar) a nových technologií. Kombinuje světlo, architekturu, fotografii, sochařství a instalaci, aby vyjádřila vztah mezi lidmi, objekty a prostorem. Ve své tvorbě používá širokou škálu materiálů a výtvarných technik. Významná je i její pedagogická činnost.

Narodila se v roce 1946, matka pocházela z německé rodiny.[1] V letech 1961–1965 navštěvovala Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze.[2] V roce 1971 dokončila Akademii výtvarných umění v Praze. V rámci studia absolvovala roční studijní pobyt na Academii di Brera v Miláně (1967–1968).[3] Rodiče opustili Československo v roce 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy.[1]

Patřila mezi úzký okruh pražských avantgardních umělců. Účast na několika výstavách mimo oficiální galerie jí prakticky znemožnila realizovat se v Československu, kde v té době probíhal proces normalizace. V roce 1973 kurátor londýnské Tate Gallery v doprovodu Medy Mládkové při návštěvě Prahy vybral její dílo pro pokrokovou výstavu New Art Exhibition. Osobně však do Londýna nemohla vycestovat z rozhodnutí československých úřadů.[3] V osmdesátých letech prováděla pro skupinu přátel své land artové konceptuální projekty (dočasné projekty pod širým nebem), například Realizace v Šárce. Pozornost veřejnosti vzbudila její monumentální dřevěná židle, vystavená v roce 1982 na schodech Uměleckoprůmyslového musea, kde měla sloužit jako poutač na výstavu nábytku. Nespokojenost s vývojem situace v totalitním režimu, omezování osobní i umělecké svobody přiměly Jetelovou v roce 1985 k rozhodnutí emigrovat do Německa i se dvěma malými dětmi. Před emigrací v Praze zanechala projekt podzemního zahradnictví pro sídliště Jižní Město, z něhož byla realizována jen malá část.[4]

Kromě volné tvorby se v Německu věnovala i pedagogické činnosti. V roce 1988 působila jako hostující profesorka na Akademii výtvarných umění v Mnichově a v roce 1989 na Mezinárodní letní akademii výtvarných umění v Salcburku. V letech 1990–2004 učila na renomované Státní umělecké akademii v Düsseldorfu. Bydlela ve zrekonstruovaném vesnickém pivovaru nedaleko Kolína nad Rýnem, kde měla také svůj ateliér. V letech 2004–2011 byla profesorkou sochařství na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Se svými studenty navštívila řadu zemí celého světa (tzv. jetklasse).[1]

Jedním z jejích nejznámějších projektů je cyklus Domestikace pyramidy, který byl uskutečněný na několika místech Evropy: slavné je umístění části pyramidy s lávovým povrchem do Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, kde se překvapivě v novorenesanční zdobné hale setkávají přes tisíciletí různé kultury.

Po vzniku samostatné České republiky byla 3 roky konzultantkou Rady Pražského hradu. Tehdy v roce 1993 byla poprvé v Čechách k vidění její první instalace a to v Letohrádku Belveder. V roce 2008 se stala hostující profesorkou Akademie výtvarných umění v Praze.[5] Do své původní vlasti se pravidelně vrací, v Praze má byt.

V roce 2006 získala cenu Lovise Coryntha, jejíž součástí je vydání exkluzivní monografie[6], která vychází za podpory spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko.

Kašna, Fürstenried-West, 1992
Co bylo dříve?, 2007, Bad Berleburg

Její dílo stojí někde mezi land artem, čistým konceptem, objektem a architekturou. Mystifikace, matení našich smyslů, zpochybnění lidského jednání, dokonce i otázky kulturně-historické a ekologické jsou vtisknuty do všech projektů Magdaleny Jetelové.

  • Realizace v Šárce – červené dýmovnice v malých hořících stavbičkách, z jejichž kouře se dala vyčíst mapa Československa. 80. léta.
  • 2002 – Židle. Během stoletých záplav na Vltavě uplavala až do Vraňan nad Vltavou. Pro její monumentální dřevěné plastiky – prázdné židle, trůny a schodiště vedoucí odnikud nikam se až v cizině otevřely širší možnosti kvůli svému silnému politickému podtextu.
  • Projekt Domestikace pyramid. Byl uskutečněný na několika místech Evropy:
    • 1992 – Nejslavnější je umístění části pyramidy s lávovým povrchem do Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, kde se nečekaně v novorenesanční hale setkávají přes tisíciletí různé kultury (viz obálka monografie). Zde proťala pod úhlem 45 stupňů schodiště, zábradlí, dveře, okna a sloupy budovy.
    • Podobnou realizaci vytvořila o rok později v Letohrádku královny Anny na Pražském hradě.
  • V Hannoveru a Darmstadtu do muzejní budovy vestavěla ještě jednu.
„Stejně jako v malířství se opakují některé portréty od Warhola, zde se opakuje architektura muzea, což by asi žádný architekt nedělal. Stejně posunutí je i v akustice systému několika computerů. Je to malé pozastavení, posunutí v čase s velmi osobním charakterem, daným vlastní percepcí prostoru muzea.“ – Magdaléna Jetelová.[8]

Event art (časově omezené umělecké dílo) Magdaleny Jetelové bývá technicky i finančně náročné, ačkoliv může být zdánlivě „neviditelné“. To je i důvod, proč se nerealizoval v Česku:

  • Přenesení jednotlivých bílých ploch fasády od Richarda Meyera z muzea po celé Barceloně, bylo paralelní k roztrušování pyramid po celé Evropě.

V 90. letech začala Magdalena Jetelová pracovat s laserem a radarem. Často využívá pouze fikci nebo světlo, uzavírá nebo přeměňuje konkrétní prostory, řeže a píše laserem, pracuje s celými světadíly i zeměkoulí. Souběžné bílé čáry laseru se podobají kolejím, železnice je srozumitelnou metaforou spojení dvou libovolných míst na zemi, představou jednotného prostoru Země je sochařka přímo posedlá. Výsledky dokumentuje, zvětšuje a vystavuje jako monumentální stříbrobromidové fotografie, pomíjivé události se tak mění na stálé obrazy.

  • 1991 – V projektu Atlantický val v Jutsku v Dánsku píše laserovými paprsky na bunkry atlantického opevnění myšlenky a citace z knihy francouzského filozofa Paula Virilia. Například: (anglicky) „Absolute war becomes theatrality“ ((česky) Totální válka se stává teatrální).
  • Na Crossing King's Cross se stejným způsobem dotýkala míst, kterými v Londýně brzy povede železniční koridor spojující Velkou Británii s Evropou.
  • Projekt spojení Melbourne a New Yorku několika způsoby zaznamenaný satelitem.
  • Realizace Kampus Carnegie Mellon University zapuštěná pod zemí, Pittsburg.
  • „Tento prostor je závislý na změně umělého a denního světla. Totéž mělo být i na druhé straně zeměkoule, v Paříži. Vnímání prostorů se v denním a nočním čase výrazně mění a velikost jejich objemu se redukuje silným světlem.“ – Magdaléna Jetelová.[8]
  • 1993 – Islandský projekt laserového paprsku v místě oddělení kontinentů.

Výstavy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Samostatné

[editovat | editovat zdroj]

Skupinové

[editovat | editovat zdroj]
  • 1983 Tate gallery Londýn
  • 1987 documenta 8 Kassel
  • 1988 Pyramiden, Galerie Jule Kewenig, Frechen, SRN
  • 1994 Celebrate Prague in New York, The World Financial Center, New York
  • 1997 Licht, Skulptur, Raum, Willhelm-Lehmbruck-Museum, Duisburg
  • 1999 Landshapes: Record of an Action, Southeast Museum of Photography, Daytona Beach, Florida, USA
  • 2000 Interferenzen, Ausstellung Himmelfahrt, Diözesanmuseum Freising, Freising, SRN
  • 2003 Muzeum Kampa, Praha
  1. 1 2 3 SKŘIVÁNEK, Jan. Jak ochočit pyramidu. www.artantiques.cz [online]. 2007-10 [cit. 2026-08-07]. Dostupné online.
  2. 1 2 ARTLIST. Jetelová [online]. Praha: Centrum pro současné umění [cit. 2026-08-07]. Dostupné online.
  3. 1 2 ČIKAROVÁ, Klára. Umělkyně světového formátu je zpět doma. Co chystá Magdalena Jetelová v Česku? [online]. 2025-03-29 [cit. 2026-08-07]. Dostupné online.
  4. 1 2 Sochařka Magdalena Jetelová oslaví osmdesátiny. Archiweb [online]. 2026-06-03 [cit. 2026-06-04]. Dostupné online.
  5. Magdalena Jetelová hostující profesorkou AVU. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2026-08-08]. Dostupné online.
  6. Josef Hlaváček, Meyer Werner, Solan Piedad: Magdalena Jetelová. Nakladatel: Gallery Jaroslava Kořána, 292 stran, 31x27cm, česky a anglicky, vázaná vazba, 2007 (1. vydání). ISBN 978-80-86990-04-0
  7. Kurien der Wissenschaft und Kunst - Magdalena Jetelová. kurienwissenschaftundkunst.at [online]. [cit. 2026-08-08]. Dostupné online.
  8. 1 2 Magazín TIMEin. Vltava-Labe-press a. s. České Budějovice: Léto 2007, str. 65–68, rozhovor připravil Marek Gregor. ISSN 1214-4193
  9. Magdalena Jetelová: Dotek doby. Národní galerie Praha [online]. [cit. 2026-08-07]. Dostupné online.
  10. ZAPLETAL, tomas. magdalena-jetelova |exhibitions. Cermak Eisenkraft [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Světoznámá sochařka Magdalena Jetelová proměnila část liberecké galerie ve vibrující vodní hladinu. Genus [online]. 2021-12-16 [cit. 2026-08-08]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]