V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Joža Uprka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Joža Uprka

Joža Uprka
Narození 26. října 1861
Kněždub
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. ledna 1940 (ve věku 78 let)
Hroznová Lhota
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost česká
Alma mater Akademie výtvarných umění
Povolání malíř a grafik
Příbuzní bratr Franta Uprka
manželka Anežka Karlíková
syn Jožka Uprka
syn Jan Uprka
dcera Božena Uprková
syn Petr Uprka
Hnutí impresionismus
Významná díla Pouť u svatého Antonínka (1894), Jízda králů (1897)
Vliv na Antoš Frolka
Ocenění Mention honorable (Salón francouzských umělců, Paříž, 1894)
Podpis Joža Uprka signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr František Úprka

Joža Uprka, psáno též Jóža Úprka, (26. října 1861 Kněždub[1]12. ledna 1940 Hroznová Lhota) byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy.

Kněždub - náhrobek Joži Uprky

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze selské rodiny z vesnice Kněždub. Byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold.

Rodný dům Joži Uprky v Kněždubu

Po tříletém pobytu v Mnichově se nejdříve vrátil do Prahy a v roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty a kde také vznikla stěžejní část jeho díla. Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka.

Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím pro sebe i známost v zahraničí (obraz byl vystavován pod katalogovým číslem 1769 a francouzským názvem Les pélérins slovaques (de Moravie) devant l'église, tj. „Slovenští poutníci (z Moravy) před kostelem“).[2]

Jeho patrně nejznámější obraz „Jízda králů“ vznikl v roce 1897 ve dvojím provedení, realistickém a impresionistickém. V témže roce měl Uprka první soubornou výstavu v Topičově salonu v Praze.

Nedaleko rodného Kněždubu, v Hroznové Lhotě, koupil Uprka malý domek jako ateliér. Ten nechal roku 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu s dřevěnými prvky inspirovanými lidovou architekturou. Hostil zde osobnosti ze světa kultury, jako například Aloise a Viléma Mrštíkovy, Hanuše Schwaigra, Zdenku Braunerovou, Herberta Masaryka, Leoše Janáčka či Vítězslava Nováka. Malíře v Hroznové Lhotě navštívil roku 1902 i francouzský sochař Auguste Rodin.

Po narození svého prvního syna Jožky (19. února 1899, zemřel 1913) se Uprka 15. května 1899 oženil s jeho matkou, lidovou malířkou Anežkou Králíkovou ze Svatobořic. Z manželství vzešli také synové Jan (narozen 17. května 1900) a Petr (narozen 19. října 1903, zemřel den poté) a dcera Božena (narozena 18. června 1902).[2] V roce 1902 se u Uprkovy manželky začala projevovat duševní porucha[2] a ta byla v roce 1905 umístěna do psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde zůstala až do své smrti v roce 1959.[3]

Areál Výstavy Slovácka 1937 s poutačem na "národopisnou výstavu Joži Uprky"

Koncem svého impresionistického období (1899–1905) se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu. V letech 1922–1937 žil v Klobušicích u Ilavy na Slovensku ve vlastním zámečku s ateliérem a na slovenském venkově hledal novou inspiraci. V roce 1928 zavítal do Dubrovníku, kde studoval kroje i život prostých lidí.

Za svého života se Joža Uprka dočkal několika souborných výstav v Praze, Brně a Hodoníně. Na Výstavě Slovácka 1937 byly v rámci národopisné výstavy vystavovány jeho obrazy. Spoluzaložil Klub přátel umění v Brně a patřil k zakladatelům a stal se vůdčí osobností Sdružení výtvarných umělců moravských (S. V. U. M.) se sídlem v Hodoníně. Byl také vedoucí postavou spolku Moravsko-slovenská společnost, později Národopisná Morava. Roku 1925 byl zvolen předsedou Sdružení slovenských umělců v Bratislavě.

Joža Uprka zemřel 12. ledna 1940 o půl páté ráno v Hroznové Lhotě. Pochován byl 14. ledna[2] vedle svého bratra Františka a svého někdejšího žáka Antoše Frolky na tzv. „Slováckém Slavíně“ (hřbitově u místního kostela) v rodném Kněždubu.

V roce 2011 po něm byla pojmenována škola- Základní škola a Mateřská škola Joži Uprky Hroznová Lhota.

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Při příležitosti 150. výročí narození Joži Uprky uspořádala Národní galerie v Praze od 23. září 2011 do 22. ledna 2012 výstavu jeho děl.[4][5][6] Na zdi poutní kaple svatého Antonína mu byla během dožínkové pouti 28. srpna 2011 odhalena měděná pamětní deska z díla akademického sochaře Otmara Olivy.[7]

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Stal se také autorem výzdoby nové Jurkovičovy křížové cesty na Hostýně, nástěnných maleb v obřadní síni nové radnice v Uherském Hradišti a výzdoby kostela Panny Marie Královny v OstravěMariánských Horách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d Joža Uprka: 1861-1940 : Evropan slováckého venkova : [průvodce výstavou : Národní galerie v Praze - Sbírka umění 19. století, Valdštejnská jízdárna 23.9.2011-22.1.2012]. Praha : Národní galerie v Praze pro Nadaci Moravské Slovácko, 2011. 117 s. ISBN 978-80-7035-482-7.  
  3. Joža Uprka: svébytný umělec nebo folklorista?. Lidovky.cz [online]. 2011-10-23 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.  (česky) 
  4. TUREK, Petr. Uprku uvidí v Národní galerii. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-05-20 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.  (česky) 
  5. BEZR, Ondřej. Velká výstava představuje Jožu Uprku jako umělce evropského formátu. iDNES.cz [online]. 2011-10-24 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.  (česky) 
  6. Joža Uprka (1861-1940): Evropan slováckého venkova Místo: Valdštejnská jízdárna (Kontakty) Datum konání: 23.09.2011 - 22.01.2012 Typ akce: Výstava
  7. ČERNÁ, Zuzana. Jožu Uprku, malíře Slovácka, spojí s Antonínkem deska. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-08-26 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.  (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JEŽ, Štěpán; OBROVSKÝ, Jakub. Joža Uprka : k pátému výročí umělcovy smrti. Praha : Sfinx, 1944. 291 s.  
  • CHRÁSTOVÁ, Lucie. Joža Uprka - interpretace umělecké osobnosti. Brno, 2013 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. Dostupné online.
  • KAČER, Jaroslav. Joža Uprka : výběr z malířského díla : katalog výstavy. In Brno : Moravská galerie, 1983.
  • KARPÍŠKOVÁ, Petra. Příběh moderního tvůrce. Joža Uprka (1861-1940). České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2007. 97 s. Dostupné online.  
  • MIKULAŠTÍK, Tomáš; PLÁNKA, Ivan. Joža a Franta Uprkové : Výstava díla bratří Joži a Franty Uprkových : katalog výstavy. In Gottwaldov : Oblastní galerie výtvarného umění, 1980.
  • SEČKOVÁ, Bohumila. Škola Joži Uprky. Výtvarní umělci Moravského Slovácka v první polovině 20. století. Brno, 2008 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. Dostupné online.
  • ŠANTAVÝ, František; PELIKÁN, Jaroslav. Joža Uprka : Grafické dílo z let 1899–1937 : Katalog výstavy. In Hodonín : Galerie grafického díla, 1981.
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 26–7, 32, 71, 114, 200, 233
  • UPRKA, Joža. Kožuchy. Kroměříž, 1920. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]