Přeskočit na obsah

Jan Uprka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Uprka
Narození17. května 1900
Hroznová Lhota
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. ledna 1975 (ve věku 74 let)
Hroznová Lhota
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř a výtvarník
RodičeJoža Uprka
DětiJosef Uprka
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Uprka (17. května 1900 Hroznová Lhota[1] – 1. ledna 1975) byl český malíř a výtvarník, syn malíře Joži Uprky.

Jan Uprka s manželkou Annou a dětmi 1942-3

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. května 1900 do rodiny slováckého akademického malíře Joži Uprky a Anežky (rozené Králíkové) jako jejich druhý nejstarší syn. Od pěti let vyrůstal bez matky, která byla od roku 1905 hospitalizována po prodělání laktační horečky v ústavu pro duševně choré v Kroměříži.

Po základní škole v Hroznové Lhotě studoval asi rok na reálné škole v Hodoníně, poté na měšťanské škole ve Veselí nad Moravou a po absolvování třetího ročníku odešel na hospodářskou školu do Bzence, kterou navštěvoval dva roky. Následně prodělal kurs na sýrařské škole v Kroměříži[2]. V letech 1926-1932 studoval v ateliéru figurativního malířství Jakuba Obrovského na Akademii výtvarných umění v Praze.[3]

26.2. 1938 si vzal za manželku Annu Zubatou z Hroznové Lhoty, se kterou měl šest dětí. Jan (1938), Josef (1939), Anna (1941), Eva (1942), Jan (1944), Marie (1946).

Z pověření Ministerstva národní osvěty byl 24. 11. 1939 Jan Uprka jmenován instruktorem národopisu pro Moravské Slovácko se sídlem v Uherském Hradišti[4] a současně se stal předsedou Národopisné Moravy.

V březnu 1941[5] byla oficiálně zahájena činnost Školy lidového umění v Hroznové Lhotě. Jejím prvním administrativním ředitelem byl ustanoven Dominik Černý, Jan Uprka měl na starost vedení po stránce umělecké. Po zatčení Domina Černého v roce 1942 jej nahradil Josef Kadubec.[6]

V roce 1941 založil spolu s Františkem Šikutou, Jaroslavem Orlem a Josefem Vávrou podnik: „Jan Úprka, umělecké dílny, Hroznová Lhota, Morava“ (německy: Jan Uprka, Künstler-Werkstätte, Trauben-Lhota, Mähren).[7]

Během doby protektorátu hojně využíval svých styků s německou okupační správou, aby vymohl propuštění mnoha osob, vězněných Gestapem, jako tomu bylo například u obecního zastupitelstva v Blatnici[8] nebo tří mládenců z Tvarožné Lhoty[9]. Mnozí z nich pak po válce svědčili u Mimořádného lidového soudu v jeho prospěch. Díky jeho přičinění byli vyjmuti, byť za cenu údajné sterilizace, z transportu do koncentračního tábora rodiny romských hudebníků z Hrubé Vrbky a Velké nad Veličkou (Kubíci, Kýrové, 8 lidí)[10].

Ihned po skončení II. světové války byl zatčen (9.5.1945) a strávil 8 měsíců ve vyšetřovací vazbě v hodonínské věznici. Po provedených výsleších svědků byl na návrh vězeňského lékaře ze zdravotních důvodů 5. prosince 1945 dočasně propuštěn na svobodu. Na základě několika udání a po intervenci Ředitelství národní bezpečnosti v Brně z 18. dubna 1946 byl však 11. června znovu zadržen a 19. června byla na něj opětovně uvalena vazba. Z Hodonína jej převezli ke krajskému soudu v Uherském Hradišti, kde měl být postaven před mimořádný lidový soud spolu s dalšími představiteli Národopisné Moravy. Tato organizace však byla na základě jejich stanov shledána jako apolitická a zbavena obvinění z kolaborace. Jednotliví členové z jejího vedení ale byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v rozmezí 15 měsíců až po doživotí. V případě Jana Uprky došlo k pozastavení řízení pro duševní nemoc, což opakovaně potvrdily komise z Psychiatrického ústavu v Brně Černovicích (kam byl odeslán k vyšetření 24.3.1947) a revizní komise v Praze i svědectví spoluvězňů a dozorců. Po propuštění z vazby byl převezen do Psychiatrické léčebny ve Štenberku, kde strávil 2 roky. Předtím strávil ve vazbě celkem 18 měsíců. Po propuštění byl zbaven svéprávnosti (25.3.1949) a svěřen do opatrovnictví své ženy Anny (20.4.1949). Proces u mimořádného lidového soudu však nebyl ještě ani v roce 1955 uzavřen a tato skutečnost nadále ovlivňovala život Jana Uprky i celé jeho rodiny.

Během 60´let se po částečném zotavení věnoval malířské tvorbě v duchu svého otce a pod vlivem zakladatelské generace SVUM.

Koncept Velkého Slovenska

[editovat | editovat zdroj]

V místních volbách v Hroznové Lhotě roku 1938 kandidoval za Národní obec fašistickou, jejíž pobočku formálně založil spolu s Josefem Bačíkem a Martinem Petruchou. Podle jejich svědectví a také svědectví tehdejšího starosty Josefa Lipčíka to byl zcela účelový krok, díky kterému se Jan Uprka chtěl dostat z prvního místa kandidátky této strany do obecního zastupitelstva, což se mu podařilo. Žádnou další činnost pak pod hlavičkou této strany nevyvíjel, v Hroznové Lhotě neproběhla jediná schůze nebo manifestace. Ze strany měl údajně vystoupit ještě před tím, než byla v roce 1939 rozpuštěna. Přesto jej různé fašistické organizace a spolky až do zákazu všech politických stran v Protektorátu bez jeho vědomí i nadále uváděly jako svého člena, aby tím získávali další příznivce. Po vzniku Slovenského štátu a Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se stal formálně vůdčí osobností několika východomoravských iredentistů žádajících vytvoření tzv. Velkého Slovenska, tedy připojení Moravského Slovácka a později i dalšího území východní Moravy[11] ke Slovenské republice.[11][12] Návrh byl zprvu podporován Slovenskou republikou a zprvu zdánlivě také nacistickým Německem.[11][12][13] Koncepci však v roce 1941 definitivně odmítli Adolf Hitler a jeho podřízení, kteří měli své vlastní plány na poněmčení Moravského Slovácka. V pozadí těchto plánů však stálo několik průmyslových podniků v čele s koncernem Baťa ve Zlíně a firmou Nehera v Prostějově, kteří chtěli tímto způsobem ochránit své továrny a zaměstnance před přímou nadvládou nacistické Říše. Většina odborníků se dnes shoduje, že role Jana Uprky v těchto iredentistických snahách byla spíše reprezentační (díky jménu jeho slavnějšího otce) a hlavní iniciativa vycházela od několika osob z užšího vedení pozdější Národopisné Moravy, kteří jsou pod jednotlivými žádostmi, adresovanými Adolfu Hitlerovi spolu s Uprkou podepsáni (Josef Vávra, Jan Ryba). Všichni svědci v poválečném procesu také uvádějí, že Jan Uprka politickému dění a situaci na domácí ani zahraniční scéně nerozuměl, a úplně si nebyl schopen uvědomit důsledky svého počínání v kontextu předválečné a válečné doby.

Otec Joža Uprka, který zemřel roku 1940, synovo politické angažmá dlouhodobě kritizoval.[14] Tehdy těžce nemocný malíř, nacházející se v sanatoriu v Brně, se stejně tak ohradil proti všem snahám, které by chtěli spojovat jeho jméno s jakýmikoliv politickými aktivitami nebo názory.

Úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 1. ledna 1975.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matrika Hroznová Lhota, Narození: 1850 - 1900, Číslo knihy 5357 [online]. Acta Publice. Dostupné online.
  2. ↑ SOkA Hodonín, Fond Okresní soud Hodonín, p.p. 1292, bal. č. 2, Jan Uprka, JUDr. Karel Novák, svědecká výpověď ze dne 11.8.1945, s. 21
  3. ↑ AXMAN, Miloš. Almanach Akademie výtvarných umění v Praze k 180. výročí založení (1799-1979). ndk.cz [online]. Akademie výtvarných umění v Praze Axman, Miloš Dlouhý, Miloslav, 1979 [cit. 2026-09-11]. Dostupné online.
  4. ↑ POLEDNÍ, list. Velkolepý program Národopisné Moravy. Polední list. 24.01.1940, roč. 14, čís. 23, s. 3. Dostupné online.
  5. ↑ NEZNÁMÝ, neznámý. Výběr ze Slovácka. Moravská Orlice. 16.3.1941, roč. 79, čís. 64, s. 11. Dostupné online.
  6. ↑ SOkA Hodonín, Fond Okresní soud Hodonín, p.p. 1292, bal. č. 2, Jan Uprka, Rozka Falešníková, učitelka na Škole lidového umění v HL, svědecká výpověď ze dne 15.8.1945 s. 166
  7. ↑ Úprka Jan, keramické a umělecké dílny, Hroznová Lhota 1945/1952, MZA v Brně, sig. LŽ 3781/2381-51, inv.č.: 2455
  8. ↑ SOkA Hodonín, Fond Okresní soud Hodonín, p.p. 1292, bal. č. 2, soudní spis:Jan Uprka/ Rukopisné svědectví, poděkování za záchranu občanů Blatnice s. 278
  9. ↑ SOkA Hodonín, Fond Okresní soud Hodonín, p.p. 1292, bal. č. 2, soudní spis:Jan Uprka/ Svědectví Josefa Uřičáře, 30. 8. 1946, str. 525, Rukopisné svědectví, poděkování za záchranu, Bačík Antonín, str. 131, Podolan Jan, str. 133, Uřičář Josef, str. 137
  10. ↑ SOkA Hodonín, Fond Okresní soud Hodonín, p.p. 1292, bal. č. 2, soudní spis: Jan Uprka, Rukopisné svědectví podepsané zachráněnými osobami, str. 120 (Kubík Jiří (Velká nad Veličkou), Kubík Josef, Kubíková Kateřina (Hrubá Vrbka), Kýrová Marie, Kubík Tomáš (Velká nad Veličkou, Kýr Josef (Hrubá Vrbka), Kubík Pavel, Kubík František.
  11. 1 2 3 Slováci chtěli získat Slovácko, myšlenka přišla z Moravy. Lidovky.cz,
  12. 1 2 Slováci chtěli za války připojit kus Moravy, Hitler to zatrhl. Idnes.cz,
  13. ↑ Pasák (1999), str. 288.
  14. ↑ Odborníkům „vytahoval oči z důlků“, do salonů folklórní legendu nezvali. iDNES.cz [online]. 2020-01-19 [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Uprka&oldid=26205499“