Antoš Frolka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antoš Frolka
Antoš Frolka
Antoš Frolka
Narození 13. června 1877
Kněždub
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. června 1935 (ve věku 57 let)
Tvarožná Lhota-DoubravkaStrážnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř
Podpis Frolka antoš - signatura.jpeg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoš Frolka (13. června 1877 Kněždub[1] - 8. června 1935 Tvarožná Lhota-Doubravka u Strážnice) byl moravský malíř, žák Joži Úprky. Hlavním námětem jeho realistických obrazů je život prostých lidí na slováckém venkově.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kněždub, náhrobek malíře Antoše Frolky

Antoš Frolka, vlastním jménem Antonín Frolka, se narodil 13. června 1877 v obci Kněždub. Frolkův otec Jiří Frolka (1850-1908) byl sedlák - půlčtvrtník. Malý Antonín od mládí rád maloval, ale jeho otec si nepřál, aby se stal malířem. Po ukončení základního vzdělání chtěl Antonín, kterému se říkalo „Antoš“, pokračovat na střední škole s uměleckým zaměřením. Z finančních důvodů si to však rodina nemohla dovolit. Jeho malířského nadání si všiml tehdy již slavný malíř Joža Uprka, který žil v nedaleké Hroznové Lhotě. Antošův otec Jiří nakonec souhlasil. V roce 1897 vstoupil do hospodářské služby a malířského učení k Jožovi Uprkovi. [2][3]

V roce 1902 a 1903 se pokusil o přijetí na malířskou Akademii v Praze. Nějaký čas i v Praze bydlel, ale po úmrtí matky se vrátil k Jožovi Uprkovi. Roku 1906 byl Frolka přijat na Akademii umění v bavorském Mnichově, kde byl žákem profesora Otto Seitze.[3] Studium z rodinných důvodů opět nemohl dokončit a vrátil se domů. V roce 1907 složil zkoušky na malířskou Akademii ve Vídni, kde studoval u profesora Kazimierze Pochwalského.[3] Ani zde mu osud nedopřál studium dokončit. Roku 1908 mu zemřel otec a Frolka se musel vrátit do rodného Kněždubu. Přátelil se s mnoha mnohými moravskými umělci (mj. bratři Mrštíkové, Oto Bystřina, Franta Úprka) a v r. 1907 se stal tajemníkem nově založeného Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. [2]

V roce 1909 se Frolka oženil s Marianou Falešníkovou z Tasova a začal hospodařit na statku, ve kterém si zřídil i malířský ateliér. Narodily se jim čtyři děti.[2]

V roce 1914 získal studijní stipendium do Paříže, kde strávil několik měsíců. Po vypuknutí první světové války byl mobilizován a odvelen přes Vídeň na východní frontu.[3] Na frontě prodělal vážné onemocnění, byl zproštěn válečné služby a na frontu se až do konce války nevrátil. V letech 1915-1916 pracoval ve Vídni jako módní návrhář.[2]

Po návratu domů začal Frolka hospodařit a malování ve volném čase mu pomáhalo živit rodinu. Kromě vlastní malířské tvorby navrhl na objednávku řadu plakátů k různým společenským a kulturním událostem v regionu. Je autorem několika cyklů akvarelových maleb s námětem života na vesnici, které sloužily jako podklad pro tisk pohlednic. [2]

V roce 1927 zakoupil statek Doubravka nedaleko Tvarožné Lhoty a přestěhoval se tam se svou rodinou.[2] [3] Po celý svůj život chodil v lidovém kroji a mluvil rodným slováckým nářečím.

Antoš Frolka zemřel po dlouhé nemoci 8. června 1935 v Doubravce a byl pohřben v rodném Kněždubu vedle bratrů Joži a Františka Úprkových.

Už během svého života Frolka jako člen vystavoval téměř na všech výstavách Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a dalších městech: Německý Brod (1927), Prostějov (1930), Luhačovice (1933,1936). [2] S úspěchem bylo jeho dílo prezentováno i v Praze, Paříži a Londýně. [3] V 70. a 80. letech 20. století se konaly výstavy Frolkovy tvorby v regionálních galeriích v Hodoníně, Strážnici a Uherském Hradišti. V roce 2019 uspořádal Národní ústav lidové kultury reprezentativní výstavu díla Antoše Frolky na zámku ve Strážnici.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g h Antoš Frolka malíř slováckého venkova. Národní ústav lidové kultury [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e f JILÍK, František. Antoš Frolka. SALON. Roč. VI, čís. 8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]