Cyril Mandel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Cyril Mandel
Cyril Mandel
Narození 23. října 1873
Kuželov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. srpna 1907 (ve věku 33 let)
Velká nad Veličkou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání malíř
Podpis Signatura - mandel cyril.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cyril Mandel (23. října 1873 Kuželov[1]16. srpna 1907 Velká nad Veličkou[2]), byl moravský malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Malíř Cyril Mandel se narodil 23. října 1873 obci Kuželov do rodiny čtvrtníka Jiřího Mandela. Již od raného dětství se u malého Cyrila projevoval talent na kreslení. Po absolvování obecné školy nastoupil na gymnázium ve Valašském Meziříčí a Uherském Hradišti. Ještě během studia v 11 letech mu zemřela matka a krátce na to i otec. Jeho talent jako první rozpoznal Josef Klvaňa, který jej seznámil s malířem Jožou Uprkou. Ten jej doporučil ke studiu na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kam byl přijat v roce 1889. Pod vedením prof. E.M.Lišky získal Mandel základní kreslířskou a malířskou průpravu. V roce 1890 přešel na pražskou Akademii výtvarného umění. Ponejprv byl žákem profesora F.Sequnse a později přestoupil k profesoru Vojtěchu Hynaisovi. Studia na Akademii v důsledku nemoci několikrát přerušil a roku 1894 z Akademie vystoupil. Získal tak pouze frekventační vysvědčení. Vrací se do rodného Kuželova a krátce na to nastoupil na tříletou vojenskou službu do Kroměříže a Vídně. Po návratu z vojny se věnuje malířské tvorbě, jejímž hlavním tématem jsou výjevy z okolního života, portréty a krajina. Cyril Mandel byl povahou uzavřený a to bylo zřejmě příčinou jeho pozdějších životních nezdarů. Hlavním celoživotním problémem tohoto téměř zapomenutého umělce byly finance. Postupně se od něj odvrátilo i jeho nejbližší okolí a jediný, kdo se jej snažil podporovat, byl Joža Uprka. Přijal od něho několik nabídek a realizoval dle Uprkova návrhu oponu ochotnického divadelního spolku v Tišnově a provedl výzdobu interiéru zasedací síně radnice v Uherském Hradišti. Prostřednictvím J. Uprky měl možnost se seznámit i s předními představiteli tehdejšího uměleckého života, kteří pravidelně zajížděli na Slovácko (např. M. Jiránek, Z. Braunerová a V. Stretti). Vystavuje společně s J. Uprkou, V. Jíchou a A. Frolkou ve Strážnici v r. 1901 a dále na historicky významné Umělecké výstavě slovenské v Hodoníně v r. 1902 (21 akvarelů a obrazů), kterou navštívil francouzský sochař A. Rodin. Dále vystavuje v Olomouci (Společnost přátel umění, 1904), společně s J. Uprkou v Hroznové Lhotě (1905) a na I. výstavě Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (5. 5. - 3. 6. 1907). Cyril Mandel předčasně umírá po záchvatu deprese a pádu na hranu stolu 16. srpna 1907 ve Velké nad Veličkou deset dní před oficiálním založením Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM). Po hojně navštíveném pohřbu Cyrila Mandela mu přátelé z nově založeného Sdružení v listopadu 1907 uspořádali výstavu v zasedací síni radnice v Uherské Hradišti (vystaveno bylo 76 obrazů z pozůstalosti). V roce 1908 při návštěvě Kuželova dílo Cyrila Mandela vysoce ocenil přední švýcarský estetik a kunsthistorik William Ritter. V roce 2006 k příležitosti 600. výročí obce Kuželov mu společně s Jurou Mandelem byla odkryta pamětní deska a uspořádána společná výstava obou malířů pod patronací GVU Hodonín.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Cyril Mandel po celý svůj krátký život rovnocenně rozvíjel tvorbu krajinářskou, figurální a portrétní v technikách pastelu, akvarele a oleje. Zatížení psychickými problémy bylo krutou daní za jeho výjimečnou citlivost pro barvu a náladu krajiny, která byla plně srovnatelná s předními představiteli tzv. Mařákovců. Cyrila Mandela nelze jednoduše zaškatulkovat mezi impresionisty nebo expresionisty. Svůj výtvarný rukopis přizpůsobuje námětu a náladě, kterou chce vyjádřit. Zpravidla se jedná o intimní krajinářské postřehy menších formátů. Používá citlivou barevnou skvrnu, expresivnější krátké tahy štětcem nebo splývavý rukopis. Mezi jeho oblíbená témata patří zelené louky, chalupy v odpoledním svitu slunce, břeh říčky Veličky, podzimní vítr sfoukávající poslední listí, seníky a kopy, zasněžené chalupy a na přelomu století populární večery v krajině nebo na kraji vesnice. Může mu býti vyčítáno, že v krajinářské tvorbě si nevytvořil svůj osobitý vlastní styl, podle kterého může sběratel umění na první pohled identifikovat např. díla O. Bubeníčka, J. Panušky a A. Kalvody. Na druhé straně citlivý pozorovatel jeho krajin ocení jemné barevné nuance, rozmanitost a citlivost vyjádření, které nesklouzává do profesionálně odvedené dekorativní machy. Jeho krajinářské dílo se postupně propracovává od střídmé zemité barevné škály k jasně znějícím tónům, které můžeme pozorovat např. v obrazech Větrný den (1903) a U Veličky (1907). Barevná skladba studie i konečné verze obrazu U Veličky může připomínat obraz Pískaři od Miloše Jiránka. Ten je však malován o tři roky později, tj. až v roce 1910. Výrazný posun v práci s barvou představuje obraz Na příkopu (1907), který je někdy považován za poslední nedokončené dílo. V tomto obraze se Cyril Mandel dostává na samou hranici fauvistické malby.

Figurální obrazy Cyrila Mandela jsou zpravidla porovnávány s obrazy Joži Uprky. V řadě technických i kompozičních detailů je možno pozorovat, že Cyril Mandel byl po návratu z vojenské služby neformálním žákem Úprkovým. Jedná se zejména o obraz Písmák (1900) ze sbírky Jihomoravského muzea ve Znojmě, který hledá inspiraci v díle Uprkově před r. 1900. Další vývoj jeho figurální tvorby však sleduje jiný tvůrčí záměr. Potlačení detailu a vyjádření figury jako přirozené součásti krajiny jsou hlavní a na první pohled odlišující znaky. Srovnání s tvorbou J. Uprky vyvolávalo u některých pozorovatelů a uměleckých kritiků chybný dojem, že se jedná o nedokončené obrazy. Výše uvedené tvůrčí přístupy je možno pozorovat v případě obrazů U Hrubé Vrbky v zimě (1900) a Kosci obilí (též O žních, 1902). Velice poučné může být i srovnání obrazu Kameník (1902) s obrazem J. Uprky Štěrkař (1895). Řada obrazů s tématikou sekáčů dokladuje jistotu mladého autora při komponování skupiny postav v krajině (např. Sekáči, ze sbírky GVU Hodonín). Mezi klíčové obrazy, které vhodně doplňují expresivně pojaté tváře dědečků a babiček z kolekce GVU Hodonín, patří figurální kompozice V hospodě (1903-5) a Slepý hudec (1906). Dynamiku pohybu diskutujících figur věrně zachycuje obraz Výměnkáři (též Přátelé, 1907), který je ve vlastnictví Slováckého muzea v Uherském Hradišti. V akvarelu mezi nejkrásnější figurální kompozice patří obraz Zpěvule (1903) z Galerie Joži Uprky v Uherském Hradišti.

Soupis díla lze nalézt v katalogu výstavy Hodonín 1965 (autor textu J. Maliva). "Větších" olejů (tj. strany 50 až 100 cm) Cyril Mandel vytvořil relativně málo (okolo patnácti). V aukcích se s obrazy Cyrila Mandela lze setkat pouze výjimečně. V poslední době byl jeden neúspěšný pokus o prodej falsa (Cesta, olej, 67x78 cm).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edgar, E.: Cyrill Mandel. Moravsko-Slezská revue, 1908, roč. IV, s. 34-37.
  • Jež, Š.: Osmdesát let od narození Cyrila Mandela. Umění, 1959, roč. II, s. 77-80.
  • Kretz, F.: Cyrill Mandel. Umělecký list SVUM II, 1920, č. 3-4, s. 43-58.
  • Maliva, J.: C. Mandel. Katalog výstavy, Dům umění v Hodoníně, 1965, str. 28.
  • Mička, A.: Cyril Mandel - vrstevníky opomíjený a dětmi milovaný. Slovácko, 29. října 2003.
  • Pelikán, J.: Život a dílo Cyrila Mandela. Katalog výstavy, Galerie J. Uprky Uherské Hradiště, 2013, str. 6.
  • Plánka, I.: Cyril Mandel, výběr z díla. Katalog Výstavy, GVU Hodonín GSM v Uherském Hradišti, 1988, str. 23.
  • Ritter, W.: Cyril Mandel. Katalog výstavy, Velká nad Veličkou, 1932, str. 12.
  • Ritter, W.: William Ritter o Cyrilovi Mandelovi. Veraikon, roč. XV, 1929, sešit 6, s. 116-120.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]