Emanuel Engel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
MUDr. Emanuel Engel
Emanuel Engel (kreslil Jan Vilímek, 1886)
Emanuel Engel (kreslil Jan Vilímek, 1886)

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1907

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1901
Stranická příslušnost
Členství Český klub
(mladočeši)

Narození 20. října 1844
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. října 1907 (ve věku 63 let)
Karlovy Vary
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdinandova univ.
Profese lékař, bankéř a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Engel (20. října 1844 Praha[1]26. října 1907 Karlovy Vary[2][3]) byl český lékař a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, jedna z hlavních postav mladočeské strany.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1868 získal titul doktora všeobecného lékařství[4]. Během studií se zapojil do veřejného života. Zpočátku projevoval literární sklony. Vydal básnickou sbírku a byl předsedou literárního družstva Ruch, které roku 1868 vydalo almanach Ruch coby výrazný generační manifest jedné větve českého písemnictví. Po dokončení školy byl lékařem v Praze, Benešově a v pozdější fázi života jako lázeňský lékař v Karlových Varech.[3] V období let 1875–1881 pobýval v zahraničí.[3] Žil v Paříži, byl vychovatelem v Rusku.[4]

V letech 1883–1907 byl poslancem Českého zemského sněmu.[4] Poprvé sem byl zvolen v zemských volbách roku 1883 jako jeden z dvanácti mladočeských poslanců.[5] Ve volbách roku 1885 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval městskou kurii, obvod Kolín, Poděbrady atd. Mandát obhájil za stejný okrsek i ve volbách roku 1891. Ve volbách roku 1897 byl zvolen za všeobecnou kurii v obvodu Kolín, Český Brod atd. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1901[6]. V lednu roku 1896 se oženil[7] s vdovou Bohumilou Šindelářovou rozenou Jandovou.

V 80. letech reprezentoval mladočechy v rámci střechové parlamentní české frakce Český klub (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci). K Českému klubu se připojil i po volbách roku 1885.[8]

Mladočeská strana v té době ovšem byla jen málo výrazná a v praktické politice se neodlišovala od Národní (staročeské) strany, jejíž předseda František Ladislav Rieger roku 1885 po volbách do Říšské rady prohlásil s uspokojením, že „Mladočešství, může se říci, že se jaksi vůbec ztrácí. Eduard Grégr chová se velmi rozumně, pravými mladočechy jsou nyní vlastně Engel a Vašatý.“[9] S tím, jak aktivita mladočechů v druhé polovině 80. let ožívala a jak se strana emancipovala z jednotné české politické reprezentace, se ovšem Engel a jiní začali kriticky vymezovat vůči staročeskému vedení, které ztělesňoval Rieger. Když roku 1887 vrcholila takzvaná drobečková aféra (kampaň mladočechů cílená proti Riegrovi), byl Engel společně s dalšími mladočeskými předáky (včetně Eduarda Grégra) vyloučen z Českého klubu, protože podepsal veřejnou výzvu Riegrovi k provedení personální rekonstrukce Českého klubu. Poté tito čtyři mladočeši ustavili vlastní poslanecký klub.[10] Engel byl jeho dlouholetým předsedou.[3] V říjnu 1887 měl tento rodící se mladočeský klub (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců) šest členů (kromě Engela ještě Gabriel Blažek, Eduard Grégr, Václav Robert z Kounic, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).[11] Předsedou klubu mladočechů na Říšské radě byl i po volbách roku 1891, kdy se jejich počet zvýšil na 37.[12] Ještě k roku 1895 se uvádí jako člen výkonného výboru mladočeské strany a předseda poslaneckého klubu strany na zemském sněmu i Říšské radě.[4]

Zatímco v 80. letech vystupoval radikálně opozičně, v 90. letech se postupně zařadil mezi umírněné křídlo mladočeské strany, jehož představitelem byl Josef Kaizl.[13] Roku 1893 se díky jeho diplomatickému vystoupení na zemském sněmu mladočeská strana distancovala od podezření, že se podílela na přípravě vraždy konfidenta Rudolfa Mrvy.[14] Engel podporoval mladočeskou vstřícnost vůči vládě Kazimíra Badeniho.[3] V roce 1896 náležel do provládního křídla strany, které podpořilo návrh takzvané Badeniho volební reformy, jež rozšiřovala volební právo, třebaže nešla tak daleko, jak si mladočeši původně přáli. A reformu podpořil i při závěrečném hlasování, kdy 21 mladočechů bylo pro a 15 proti.[15] V dubnu 1897 podpořil i přímý přechod mladočechů do provládního Badeniho tábora. Historik Otto Urban dokonce uvádí, že v tomto momentu Engel překročil své pravomoci předsedy poslaneckého klubu, když namísto pozorovatelské role přejal aktivní vyjednávací pozici.[16] Podobně nestandardně proběhlo za jeho účasti i rozhodnutí o přímém vstupu Josefa Kaizla do vlády Franze Thuna roku 1898. Engel totiž byl informován o nabídce, kterou Kaizl k účasti v kabinetu dostal a odsouhlasil ji, ale nečekal na schválení formálními orgány strany.[17] Odmítal výstřelky radikálního mladočeského křídla, které po pádu Badeniho vlády a odvolání Badeniho jazykových nařízení opakovaně spouštělo v Říšské radě obstrukce.[3]

V čele mladočeského klubu na Říšské radě setrval do roku 1900. Rezignoval 8. května 1900 v důsledku štěpení uvnitř poslaneckého klubu, jehož část aktivně podporovala radikálně opoziční a obstrukční kroky na Říšské radě.[18] Poté, co o rok později skončil jeho mandát v Říšské radě, už byl jen poslancem zemského sněmu a aktivní politiku prakticky opustil. Působil potom výlučně jako lékař v Karlových Varech.[3] Koncem 19. století působil i jako ředitel Hypoteční banky.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d e f g kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 69. (česky) 
  4. a b c d e NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Engel Emanuel, Dr.. (česky) 
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 370. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. Matriční záznam o sňatku Emanuela Engela s vdovou Bohumilou Šindelářovou roz.Jandovou farnost při kostele sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
  8. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  9. Česká společnost 1848-1918. 372
  10. Česká společnost 1848-1918. 386
  11. Inland. Die Presse. Březen 1904, roč. 40, čís. 282, s. 2. Dostupné online. 
  12. Česká společnost 1848-1918. 410
  13. Česká společnost 1848-1918. 482
  14. Česká společnost 1848-1918. 433
  15. Česká společnost 1848-1918. 450-451
  16. Česká společnost 1848-1918. 460
  17. Česká společnost 1848-1918. 468
  18. Česká společnost 1848-1918. 509

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]