Josef Václav Frič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Václav Frič
Josef Václav Frič
Josef Václav Frič
Narození5. září 1829
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. října 1890 (ve věku 61 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymM. Brodský
Povoláníspisovatel, dramatik, novinář, básník a politik
NárodnostČeši
Manžel(ka)
Děti
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Václav Frič (5. září 1829 Praha[1]14. října 1890 Královské Vinohrady[2]) byl český spisovatel, novinářpolitik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. BrodskýA. Hron.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn.

V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později (1859) propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku (1859) přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře, novinářské a redakční práci. Podílel se také na vydání almanachu Máj.

Po návratu z exilu bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody (Jana Masaryka čp. 73/14) a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 (Jana Masaryka). Zde roku 1890 zemřel.[4] Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.

…a na podzim roku 1890 doprovázeli jsme rakev jedenašedesátiletého a do sama konce horoucího osmačtyřicátníka na Vyšehrad. Nesl jsem tenkráte za jeho rakví standartu Umělecké besedy a víc než ta těžká žerď v mých rukou tížilo mne srdce pro toho dobrého, krásného člověka… Nezapomněli jsme na toho bouřliváka s pražských barikád trochu přespříliš záhy?
—  Jaroslav Kvapil [5]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou (1829–1857). Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou (1825–1893). Měli celkem tři děti: syny Josefa (1861–1945) a Jana (1863–1892), a dceru Boženu (1865–1923),[6][7]všechny narozené v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhovala do Prahy.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Žurnalistika[editovat | editovat zdroj]

Byl stále literárně aktivní, doma i v exilu. Často psal pod pseudonymy: Hron, A. Hron, Jan Hron, Hynek, J. Brodský, Martin Brodský, Josef Gartner, J. Str. Hynek, J. Stratimír Hynek, Mostecký, J. Opočenský, Pohorský, Rozerviát Malkontent, Jeden ze starých bojovníků božích.[9] V exilu v Londýně se podílel na vedení redakce časopisu Hermann. Ihned po návratu z exilu v říjnu roku 1887 v Praze založil a až do své smrti redakčně vedl satirický týdeník Šípy. Přispíval do řady novinčasopisů, v Čechách např. do Kwětů, Lumíra, časopisů Osvěta, Pokrok, Politik, Poutník, Rachejtle, Ruch, ', Světozor, Švanda dudák, v Záhřebu do Agramer Zeitung (1873-1877), v Ženevě Čech a Česká Thalia, a dalších.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Upír – epická báseň o nemrtvém (1849)
  • Lada Niólaalmanach mladých básníků (1855)
  • Písně z bašty – romantická sbírka, psána roku 1862, ale vydána až po jeho smrti

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Václav IV.
  • Svatopluk a Rostislav
  • Hynek z Poděbrad
  • Der Apostat (libretto)
  • Vladimír Bohův zvolenec (překlad libretta Der Apostat do češtiny)

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • Osud rozervance
  • Sebrané spisy – toto dílo vydal v Praze, mnoho děl je zde uveřejněno poprvé
  • Paměti

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. KUBÍČEK, Jaromír. Rok 1863 na Moravě ve slovensko-českých vztazích. In: Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografů. [s.l.]: Sdružení knihoven ČR, 2004. Dostupné online. ISBN 80-86249-25-5. S. 11. Archivováno 1. 3. 2014 na Wayback Machine
  4. Josef Jan Frič: O vzniku a rozvoji vlastního závodu. V Praze: Nákladem vlastním, 1931. 32 stran.
  5. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 272–3
  6. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  7. Soupis pražských obyvatel, Fritsch Josef
  8. Ottův slovník naučný, heslo Anna Fričová.
  9. Lexikon české literatury I/1, 1985, s. 750 (autorka hesla Marie Řepková)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]