Ferdinand Bonaventura z Harrachu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Bonaventura z Harrachu
Ferdinand Bonaventura z Harrachu (1636–1706).jpg

Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1699 – 1705
Panovník Leopold I.
Předchůdce Ferdinand z Ditrichštejna
Nástupce Karel Teodor Otto ze Salmu

Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci:
1677 – 1699
Panovník Leopold I.
Nástupce Filip Zikmund z Ditrichštejna

Císařský tajný rada
Ve funkci:
1677 – ?
Panovník Leopold I.

Vyslanec ve Španělsku (Madridu)
Ve funkci:
1673 – 1677
Panovník Leopold I.

Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1671 – 1674
Panovník Leopold I.

Říšský dvorský rada
Panovník Leopold I.

Císařský komoří
Panovník Leopold I.

Narození 14. července 1636
Praha
Úmrtí 15. června 1706 (ve věku 69 let)
Karlovy Vary
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Johanna Terezie z Lambergu
Rodiče Otto Bedřich z Harrachu
Lavinie Gonzaga-Novellara
Děti František Antonín hrabě z Harrachu
Alois Tomáš Raimund z Harrachu
Jan Filip hrabě z Harrachu
Zaměstnání politik a diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1661 Řád zlatého rouna (č. 451)
Commons Kategorie Ferdinand Bonaventura I von Harrach (1637-1706)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Bonaventura hrabě z Harrachu (Ferdinand Bonaventura Graf von Harrach zu Rohrau) (14. července 163615. června 1706, Karlovy Vary) byl rakouský státník, diplomat a dvořan z významného šlechtického rodu Harrachů, rytíř Řádu zlatého rouna a majitel panství v Rakousku a Čechách. Pro rozlišení od svého stejnojmenného vnuka bývá v současných pramenech označován jako Ferdinand Bonaventura I.

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starobylého, původem českého rodu, kterému od roku 1627 náležel hraběcí titul a v 17. až 20. století z něj vzešla řada významných osobností. Byl jediným synem císařského plukovníka Otto Bedřicha Harracha (1610–1639) a jeho manželky Lavinie Gonzaga-Novellara (1610–1639), po otci byl mimo jiné synovcem Albrechta z Valdštejna, po matce byl spřízněn s rodem vládnoucích mantovských vévodů. V době smrti obou rodičů byl nezletilý, poručníkem se stal jeho strýc, kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu. V letech 1655–1657 absolvoval kavalírskou cestu, na níž procestoval Francii, Belgii a Německo, v roce 1658 byl jako císařský komoří účastníkem korunovace Leopolda I. římským císařem ve Frankfurtu, poté pokračoval v cestách po Itálii.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Vídně zaujal u dvora přední pozici jako říšský dvorský rada, v roce 1661 získal Řád zlatého rouna. Jako diplomat zastupoval v Paříži císaře při křtu jednoho ze synů Ludvíka XIV. V letech 1671–1674 byl nejvyšším maršálkem císařského dvora, v letech 1673–1677 vyslancem v Madridu. I v době diplomatické mise u španělského dvora bylo jeho prioritou udržet si pozice ve Vídni. To se mu podařilo a po návratu ve funkci nejvyššího štolby (1677–1699) patřil dlouhodobě k nejvlivnějším osobnostem habsburské monarchie, od roku 1677 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1697-1698 vedl další diplomatickou misi do Španělska, kde měl za úkol hájit zájmy rakouských Habsburků před očekávaným vymřením španělské linie. Po návratu svou kariéru završil jako císařský nejvyšší hofmistr (1699–1705), v této funkci převzal i předsednictví Tajné rady a v závěru vlády Leopolda I. určoval směr zahraniční politiky. Své postavení ztratil po nástupu Josefa I. a generační obměně v nejvyšších státních úřadech.

Rodina a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Jeho postavení u dvora vyplývalo i ze sňatku s hraběnkou Johannou Terezií z Lambergu (1639–1716), dcerou vlivného státníka Jana Maxmiliána z Lambergu (1608–1682). Z jejich manželství se narodilo devět dětí, z nichž tři zemřely v dětství. V úspěšné kariéře Harrachů pokračovali synové František Antonín (1665–1727), arcibiskup v Salzburgu, Alois Tomáš (1669–1742), místokrál v Neapoli, a Jan Josef Filip (1678–1764), polní maršál a prezident dvorské vojenské rady.

Po otci byl Ferdinand Bonaventura dědicem značného majetku v Podkrkonoší (Horní Branná), v sousedství Hradce Králové (Stěžery), menší statky vlastnil také ve středních Čechách (Vlkava). Svůj majetek postupně rozšiřoval nákupy dalších menších statků, zásadně pak přispěl k budování rodové domény ve východních Čechách nákupem panství Jilemnice, které získal v roce 1701 za 240 000 zlatých. Kromě toho vlastnil majetek v Dolním Rakousku, jeho hlavním sídlem se ale stal rodinný palác ve Vídni (ulice Freyung č. 1 ve čtvrti Innere Stadt), který vznikl koncem 17. století za účasti předních architektů (D. Martinelli. Mezi Vídní a Bratislavou vlastnil zámek Rohrau, který nechal přestavět po poničení za tureckého vpádu.

Zemřel během léčebného pobytu v Karlových Varech 15. června 1706 ve věku 69 let, pohřben je v kostele sv. Augustina ve Vídni.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. – Východní Čechy, 1989
  • KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených, Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5
  • SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., České Budějovice, 2009 ISBN 978-80-7394-165-9