Přeskočit na obsah

Velké Meziříčí (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámek Velké Meziříčí
Hlavní budova
Hlavní budova
Účel stavby

obrana a panské sídlo

Základní informace
Slohrenesanční, barokní, novogotický
Výstavba13. století
Přestavba1578
Současný majitelJan Podstatzky-Lichtenstein
Poloha
AdresaVelké Meziříčí, ČeskoČesko Česko
UliceZámecké schody
Souřadnice49°21′28,08″ s. š., 16°0′45″ v. d.
Mapa
Další informace
Rejstříkové číslo památky18288/7-4543 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek ve Velkém Meziříčí vznikl jako hrad před polovinou 13. století. V průběhu staletí byl přestavěn na renesanční zámek, roku 1723 však vyhořel a v následujících letech byl přebudován v barokním slohu. V 19. století byl zámek novogoticky upraven. Od restituce v roce 1995 je zámek v soukromém vlastnictví, přičemž od roku 1948 je část jeho prostor využívána Muzeem Velké Meziříčí. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Nejstarší nepřímá zmínka o hradě ve Velkém Meziříčí pochází z roku 1236, kdy je jako svědek uváděn Budislav z Meziříčí. Stavebně-historický a dendrochronologický výzkum existenci ve 13. století potvrzuje. V šedesátých letech 13. století byl hrad stavebně upravován, což mimo jiné dokládá i sál s dochovanou freskovou výzdobou. V roce 1281 je jako vlastník hradu uváděn Znata z Meziříčí, příslušník rodu pánů z Meziříčí, rodové větve pánů z Lomnice. Na počátku 15. století získal meziříčské panství Lacek z Kravař, významný moravský šlechtic, za jehož držby byla roku 1408 městu udělena plná městská práva. Od roku 1447 panství opět patřilo pánům z Lomnice, za nichž byla zahájena přestavba hradu na renesanční zámek. V první polovině 16. století byl hrad v majetku pánů z Pernštejna a roku 1530 se zde narodil významný příslušník rodu, Vratislav z Pernštejna. Následně panství zakoupil Zikmund Heldt z Kementu, rada císaře Ferdinanda I. Jeho manželka Alena Meziříčská z Lomnice, již jako vdova, dokončila roku 1578 přestavbu hradu na renesanční zámek.[2]

V průběhu třicetileté války zámek patřil Berkům z Dubé a Lipé. Následně jej zakoupil hrabě Rudolf z Kounic, který u zámku zřídil oboru, v 18. století přeměněnou na zámecký park. Roku 1676 si panství zakoupil, od Ferdinanda Ignáce z Kounic, svobodný pán Petr z Ugarte, příslušník španělské šlechty. Součástí koupě bylo městečko Radostín a tři desítky vsí. Za vlády rodu z Ugarte zámek roku 1723 vyhořel a v následujících letech byl obnoven v barokním slohu. Stavební práce byly dokončeny roku 1733 pod vedením stavitele Ferdinanda Václava Špačka. O dva roky později, roku 1735, bylo meziříčské panství prodáno vévodovi Leopold Schleswig-Holstein. Od té doby přecházelo na další majitele již pouze děděním. Po jeho smrti přešlo panství prostřednictvím dědictví a sňatků na rod Lichtenštejnů a následně Lobkoviců. Právě za držby rodu Lobkoviců došlo k novogotickým úpravám zámku. V širším kontextu jejich stavebních aktivit byla mezi lety 1869–1871 vybudována novogotická rodová hrobka v Netíně. Roku 1908, po smrti Rudolfa z Lobkovic, přešlo Meziříčí do vlastnictví rodu Harrachů. Hrabě František Harrach hostil na zámku roku 1909 císařské vojenské manévry, jichž se účastnili císař František Josef I., arcivévoda František Ferdinand d’Este a německý císař Vilém II. V souvislosti s touto událostí byl zámek elektrifikován.[3]

Po smrti hraběte František Harracha v roce 1937 přešlo vlastnictví zámku na jeho dceru Josefu Podstatzkou-Lichtenstein. Po roce 1948 byl zámek zestátněn a roku 1995, v rámci restitucí, navrácen rodině Podstatzkých-Lichtensteinů. Po roce 2000 patřil zámek sourozencům Františku Karlovi, Janovi Nepomukovi a Marii Podstatzké-Lichtensteinové. Po úmrtí Františka Karla (2016) a Marie (2021) je zámek ve vlastnictví Jana Nepomuka Podstatzkého-Lichtensteina a jeho rodiny. V tomto období probíhaly rozsáhlé rekonstrukční a restaurátorské práce, včetně odkrytí a restaurování raně gotické freskové výzdoby v původně hradním sále.[4]

V prostoru původního gotického sálu také ve 20. století vznikla soukromá zámecká kaple rodiny Podstatzkých, zasvěcená Neposkvrněnému početí Panny Marie. Kaple byla znovu požehnána 13. července 2024 brněnským biskupem Pavel Konzbul.

Přehled majitelů

[editovat | editovat zdroj]
  • 1236 – Budislav z Meziříčí
  • 1281 – Znata z Meziříčí
  • 13. století – konec 14. století páni z Meziříčí (rodově příbuzní pánům z Lomnice)
  • počátek 15. století – 1416 Lacek z Kravař (1408 – udělení plných městských práv; úmrtí 1416)
  • 1416–1447 (husitské období) páni Strážničtí z Kravař
  • od 1447 – 1528 páni z Lomnice
  • 1. polovina 16. století páni z Pernštejna (1530 – narození Vratislava z Pernštejna)
  • 2. polovina 16. století Zikmund Heldt z Kementu (1578 – dokončení renesanční přestavby zámku)
  • 17. století (třicetiletá válka) Berkové z Dubého a Lipého
  • 1649–1676 Rudolf z Kounic
  • 1676–1735 páni z Ugarte (1676 – koupě panství; 1723 – požár; 1733 – dokončení barokní obnovy)
  • 1735–1744 Leopold Schleswig-Holstein (26. 9. 1735 – poslední prodej panství)
  • 1744–1760 jeho dcera Marie Eleonora Schleswig-Holstein, provdaná vévodkyně z Guastally
  • 1760–1812 Marie Eleonora, rozená Öttingen-Spielberg, provdaná za Karla Josefa z Lichtenštejna
  • 1812–1819 její syn Mořic (Moritz) z Lichtenštejna
  • 1819–1899 jeho dcera Leopoldina z Lichtenštejna, provdaná z Lobkovic (1837 – získání panství odstupní a kupní smlouvou)
  • 1899–1908 její syn Rudolf z Lobkovic
  • 1908–1937 jeho synovec František Harrach
  • 1937–1948 jeho dcera Josefa Harrachová, provdaná Podstatzká-Lichtenstein
  • 1948–1995 československý, resp. český stát
  • 1995–2000 Josefa Podstatzká-Lichtenstein
  • od roku 2000 její děti František Karel († 2016), Marie († 2021) a Jan Podstatzký-Lichtenstein

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2026-02-06]. Identifikátor záznamu 128988 : Zámek. Památkový katalog. Také Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ.
  2. ↑ Historie zámku :: Muzeum Velké Meziříčí. www.muzeumvm.cz [online]. 2023-04-25 [cit. 2026-02-09]. Dostupné online.
  3. ↑ Asociace majitelů hradů a zámků. www.amhz.cz [online]. [cit. 2026-02-09]. Dostupné online.
  4. ↑ Město Velké Meziříčí - 20. století. www.velkemezirici.cz [online]. [cit. 2026-02-09]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Jižní Morava; Praha, 1981
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 8. díl; Praha, 2012 ISBN 978-80-7277-410-4
  • Velké Meziříčí v zrcadle dějin; Marie Ripperová, Jaromír Kubíček, Zdeněk Měřínský, Dalibor Hodeček, Petr Jičínský, Miroslav Kružík, Milan Salaš, Martin Štindl; ISBN 978-80-7275-075-7

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velké_Meziříčí_(zámek)&oldid=25662880“