Kopřivnička
| Kopřivnička | |
|---|---|
 Soutok Kopřivničky s Lubinou (Kopřivnička je uprostřed snímku vzadu) | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 7,3 km |
| Plocha povodí | 13,7 km² |
| Průměrný průtok | 0,11 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 2-01-01-1380 |
| Pramen | |
| pod vrcholem Červený kámen 49°34′54,1″ s. š., 18°9′53,1″ v. d. 472 m n. m. | |
| Ústí | |
| zleva do Lubiny na jižním okraji Příboru 49°37′49,8″ s. š., 18°8′46,2″ v. d. 287 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Moravskoslezský kraj – Kopřivnice, Příbor) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Baltské moře, Odra, Lubina | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kopřivnička je potok v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Je to levostranný přítok řeky Lubiny. Délka toku činí 7,3 km.[1][pozn 1] Plocha povodí měří 13,7 km².[2][pozn 2]
Průběh toku[editovat | editovat zdroj]
Potok pramení v nadmořské výšce cca 570 m, u Janíkova sedla pod vrcholem Červený kámen (696 m),[3] asi 2 km jihovýchodně od středu Kopřivnice. Na horním toku proudí severozápadním směrem hlubokým údolím s kamennými hrázemi a přepady pod hradem Šostýn. Zde se na kamenech v potoce ukládá travertin. Dále po proudu teče kolem městského koupaliště a hřbitova. Tady již vtéká do zastavěné zóny, protéká městem a potom pokračuje mezi poli dále na sever. Do řeky Lubiny se Kopřivnička vlévá u jižního okraje Příboru v nadmořské výšce 287 m. Celkový spád toku je kolem 3 %.
Název[editovat | editovat zdroj]
- Lidový název podle tvaru řeky křivý » Pokrivnička » Kopřivnička
- Kolem řečiště rostly kopřivy » Kopřivnička
- Název podle středověkého lokátora města Kopřiva » Kopřivnice » Kopřivnička
Regulace[editovat | editovat zdroj]
Ve druhé polovině 20. století byl potok při velkém rozrůstání města a tím i rozsáhlé přestavbě centra položen do mnohem hlubšího koryta a místy sveden do vodních tunelů.[4] Asi v polovině toku byl necelý kilometr potoka sveden do nového rovného koryta. V roce 1961 byla postavena čistírna odpadních vod.[5] Snížil se průtok.
Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]
Největším přítokem Kopřivničky je potok Sýkoreček, který přitéká zprava. Další přítoky jsou malé a bezejmenné.
Vodní režim[editovat | editovat zdroj]
Průměrný průtok u ústí činí 0,11 m³/s.[6]
Stavby[editovat | editovat zdroj]
Podle urbáře hukvaldského panství z roku 1581 stál na potoku mlýn. V roce 1660 je uváděn jako fojtův mlýn. Jednalo se o dřevěnou stavbu na obdélníkovém půdorysu. Mletí zaniklo pravděpodobně kolem roku 1900. Poslední majitelé byli manželé Krestovi. Mlýn byl zbourán při regulaci potoka v roce 1961. Fotografie mlýna se nacházejí v muzeu Fojství v Kopřivnici.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HYDROEKOLOGICKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM VÚV TGM – Kopřivnička [online]. [cit. 2018-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR (str. 86) [online]. [cit. 2018-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-04-20]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2018-09-03]. Dostupné online.
- ↑ Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. – Čistírna odpadních vod Kopřivnice [online]. [cit. 2018-09-03]. Dostupné online.
- ↑ Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 139–140.
- ↑ TICHÁNEK, Jiří. Vodní mlýny na Novojičínsku. [Ostrava]: Šmíra-Print, 2012. 600 s. ISBN 9788087427286, ISBN 8087427289. OCLC 815382344 S. 209–212.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kopřivnička na Wikimedia Commons - Kopřivnička
