Bruno ze Schauenburku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bruno ze Schauenburku
Biskup Bruno ze Schauenburku.gif
Narození 1205
Schaumburg Castle, Lower Saxony
Úmrtí 1281 (ve věku 75–76 let)
Olomouc
Rodiče Adolf III of Holstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno ze Schauenburku (něm. Bruno von Schauenburg; 1205? – 1./17.února 1281 Kroměříž) byl šlechtic a duchovní německého původu, působící v letech 12451281 jako biskup olomoucký. Patřil k předním rádcům a diplomatům českých králů Václava I. a zejména Přemysla Otakara II., pro nějž byl doslova „pravou rukou“. Významně se svou kolonizační a zakladatelskou činností zapsal do dějin Moravy.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Bruno ze Schauenburku pocházel ze starého severoněmeckého šlechtického rodu, jehož rodový hrad Schauenburg (nyní Schaumburg) stojí nad řekou Veserou u města Rinteln v Dolním Sasku, asi 50 km JZ od Hannoveru. Narodil se jako třetí syn holštýnského a schauenburského hraběte Adolfa III., někdy mezi lety 12001205. Zastával řadu církevních úřadů. Roku 1229 se stal proboštem katedrální kapituly v Lübecku. V roce 1236 je doložen jako probošt v Hamburku a roku 1238 byl zvolen proboštem v Magdeburku.[1] Při této volbě byl však Brunův protikandidát zabit a Bruno musel uprchnout. Navíc byl tamějším arcibiskupem exkomunikován. Bruno však odešel do Říma k papeži a dosáhl u něj odpuštění. Roku 1244 ho papež Inocenc IV. jmenoval papežským kaplanem. Dne 20. září 1245 pak ho tentýž papež jmenoval olomouckým biskupem. Díky tomu skončily několikaleté spory ohledně obsazení místa zdejšího biskupa. Na biskupa byl Bruno vysvěcen až roku 1247. Český král Václav I. nejprve s jeho podporou váhal a uznal Bruna biskupem až roku 1247. Vzápětí si však biskup Bruno získal královu přízeň, když se za povstání jeho syna Přemysla postavil na Václavovu stranu a později se zasloužil o smíření otce a syna.

Biskupem na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Biskup Bruno se aktivně zabýval ve svém biskupství reformou církevní správy. Na Moravě začal obnovovat stávající a zřizovat nové děkanáty. Také pořádal s farním klérem synody (první roku 1252). Zřídil úřad biskupského soudce tzv. oficiála. Založil i úřad scholastika, který měl na starost kapitulní školu. Zabýval se také správou biskupského majetku, který významně rozšířil a zvelebil. Blízko staršího osídlení založil nové město Kroměříž s hradem (dnes arcibiskupský zámek) a zřídil zde kolegiátní kapitulu, manský soud a poručil vysázet vinohrady. Roku 1267 pak v Kroměříži pořádal diecézní synodu. Po požáru katedrálního kostela sv. Václava v Olomouci (postaveného Jindřichem Zdíkem) v roce 1265, tento obnovil již v gotickém stylu.

Je pokládán za průkopníka kolonizace středověké Moravy, pomocí lenního systému totiž zalidňoval dosud neobydlené oblasti hlavně ve středu (Drahanská vrchovina) a na severu země (území mezi Odrou a Ostravicí, Opavsko). V jeho listině z roku 1267 je například poprvé zmíněna kolonisty založená Ostrava. Na Moravě založil vedle zmíněné Kroměříže hrady Mírov, Blansek (též Blansko), Fulštejn, Šaumburk a další. Podílel se také na založení města Uherského Hradiště.

Opora Přemysla Otakara II.[editovat | editovat zdroj]

Po Václavově smrti se biskup Bruno stal rádcem a diplomatem mladého krále Přemysla Otakara II. a oporou královské moci na Moravě (král byl zároveň moravským markrabím). V letech 1254–55 a znovu 1267–68 doprovázel Přemysla Otakara II. na křížové výpravy do Prus. Spolu s králem biskup Bruno neúspěšně usiloval u papeže o povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství a o zřízení dvou nových biskupství na nově obsazených území v Prusích, které by mu byly podřízeny.[2] Biskup Bruno však pro Přemysla Otakara II. získal Štýrsko a v letech 1262–69 zde zastával funkci hejtmana. Podařilo se mu také dojednat sňatek krále s Kunhutou, vnučkou uherského krále Bély IV. Později hájil Přemyslovy zájmy v boji o římskou královskou korunu u papežské kurie. Roku 1274 vystoupil na koncilu v Lyonu, kde měl za úkol obhájit neplatnost říšské volby Rudolfa Habsburského, to se mu však nepodařilo. Často stál v čele přemyslovských vojsk, v té době to ještě nebylo u duchovních nic neobvyklého. Například roku 1276 hájil Rakousy proti postupujícímu vojsku Rudolfa Habsburského.

V roce 1276 biskup Bruno zřejmě přemluvil Přemysla Otakara II., aby se pokořil u Vídně Rudolfovi Habsburskému. Bitvy na Moravském poli se však zřejmě již neúčastnil.[1] Po porážce Přemysla Otakara II. pak biskup Bruno holdoval Rudolfovi. Ten ho pověřil správou severní Moravy (Olomoucka a Přerovska). V roce 1279 ještě biskup Bruno vysvětil na pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Biskup Bruno ze Schauenburku zemřel v roce 1281 a byl pochován před hlavním oltářem kostela sv. Mořice v Kroměříži, který sám založil.

Biskup Bruno hovořil německy, latinsky a zřejmě i česky. Vyznal se nejen v teologii, ale díky svému hraběcímu původu i ve vojenství a stavbě hradů. Byl to také výborný hospodář.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JAN, Libor. Věrně po boku svého krále. Bruno ze Schaumburku. In Libor Jan, Zdeněk Drahoš. Osobnosti moravských dějin (1). Brno : Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 63-76.
  2. BYSTŘICKÝ, Jan. Olomouc – průvodce městem a okolím. Olomouc : Votobia, 1998. ISBN 80-7198-243-1. S. 34.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JAN, Libor. Věrně po boku svého krále. Bruno ze Schaumburku. In Libor Jan, Zdeněk Drahoš. Osobnosti moravských dějin (1). Brno : Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 63–76.
  • ČAPKA, František. Dějiny Moravy v datech. Brno : Cerm - Akademické nakladatelství, 2001. 216 s. ISBN 80-7204-219-X.  
  • BISTŘICKÝ, Jan. Olomouc – průvodce městem a okolím. Olomouc : Votobia, 1998. 228 s. ISBN 80-7198-243-1.  
  • BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. 34 s. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bruno ze Schaumburka.  
  • MEDEK, Václav. Osudy moravské církev do konce 14. věku. I. díl dějin olomoucké arcidiecéze. Praha : Česká katolická Charita, 1971. 193 s.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha : Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 232–233.  
biskup olomoucký
Předchůdce:
Konrád z Friedberka
12451281
Bruno ze Schauenburku
Nástupce:
Dětřich z Hradce