Přeskočit na obsah

Petr III. Jelito

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vysoce důstojný
Petr III. Jelito
Biskup olomoucký
Petr III. Jelito (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Petr III. Jelito (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Církevřímskokatolická
Arcidiecézeolomoucká
SídloOlomouc
Jmenování28. dubna 1381
PředchůdceJan IX. ze Středy
NástupceJan z Moravy
ZnakZnak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • biskup churský (1356–1368)
  • biskup litomyšlský (1368–1371)
  • arcibiskup magdeburský (1372–1381)
Osobní údaje
Datum narození1325
Místo narozeníDolní Třešňovec u Lanškrouna, České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí12. února 1387 (ve věku 61–62 let)
Místo úmrtíOlomouc, Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Místo pohřbeníKatedrála svatého Václava
Povoláníarcibiskup a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr III., též Petr z Brna zvaný Jelito (Gelito, německy Wurst) se narodil kolem roku 1330 ve vesnici TřešňovecLanškrouna. Vystřídal postupně úřady papežského auditora, a biskupské stolce v Churu (13561368), Litomyšli (13681371), Magdeburku (13721381) a Olomouci (13811387).

Život a činnost[editovat | editovat zdroj]

Petr pocházel ze selské či nižší šlechtické rodiny, údajně vlastnící pozemky ve tvaru jelita.[1] Vyrůstal v Uhrách. Studoval na univerzitách v Praze, v Bologni, v Perugii a v Římě, kde získal doktorát práv. Ovládal slovem i písmem pět jazyků.

Dne 10. června 1356 jej papež Inocenc VI. jmenoval biskupem churské diecéze.

V letech 1352–1355 působil při papežské kurii jako auditor causarum papeže Inocence VI. a jako kancléř a hofmistr rakouského vévody Albrechta II. a užského probošta v Uhrách. Často pobýval v blízkosti Karla IV., při jehož soudním dvoře působil. Na Karlovu přímluvu při jeho císařské korunovaci v Římě 5. dubna 1355 byl patrně patrně papežem vybrán za kandidáta na biskupský stolec v Churu a tam roku 1356 do úřadu zvolen a potvrzen. Od roku 1368 byl biskupem v Litomyšli.

V roce 1371 založil a na vlastní náklad dal vybudovat klášter bratří kanovníků svatého Augustinakostelem svatého Mikuláše a svaté KateřinyLanškrouně a dal mu připsat pozemky s vesnicí Nezamyslice. Na přímluvu Karla IV. došlo k dalším změnám v obsazení biskupských stolců a Petr se stal roku 1371 arcibiskupemMagdeburgu, kde působil deset let.

28. dubna roku 1381 byl papežem Urbanem VI. přeložen jako biskup do Olomouce. Tam ho čekaly spory s kapitulou i s pražským biskupem.

Zemřel 12. února 1387 v Olomouci. Byl pohřben do gotické krypty Katedrály sv. Václava v Olomouci, kterou dal kardinál František z Ditrichštejna při pozdějších úpravách zasypat a zazdít, dosud nebyla archeologicky prozkoumána.

Erb[editovat | editovat zdroj]

V erbovním štítku měl přední polovinu kráčejícího osla, který je v heraldické kurtoazii pro své dlouhé uši symbolem pozorného naslouchání, což odkazuje k Petrově první funkci auditora a soudce. Na jeho pečeti Churského biskupa je osel vyobrazen neobvykle ve skoku jako kůň nebo jelen. Na ostatních biskupských pečetích a na pečeti klášterní fundace v Lanškrouně je erbovní znamení zmenšené na oslí hlavu a krk.[2]. Osel je zde vždy hlavou obrácen heraldicky doprava, to je z pohledu pozorovatele doleva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zelenka 1979, s. 91.
  2. Zelenka 1979, s. 91–92.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORKOVCOVÁ, Marie. Petr III. zvaný Jelito. Lanškrounsko : vlastivědný sborník Městského muzea Lanškroun. Městské muzeum Lanškroun, 2016, roč. 14, s. 40–43. ISBN 978-80-905183-6-0. 
  • BUBEN, Milan M. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha: Logik, 2000. ISBN 80-902811-0-9. 
  • ELBEL, Petr. Osobnost olomouckého biskupa Petra III. řečeného Jelito (1381–1387). Střední Morava. 2001, roč. 7, čís. 13, s. 4–26. 
  • ELBEL, Petr. Petr Jelito, dvořan a diplomat Karla IV.. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity. 2001, čís. 48, s. 67–87. 
  • ZELENKA, Aleš, 1979. Die Wappen der böhmischen und mährischen Bischöfe. Regensburg: Beheym-Verlag. 319 s. S. 91–92. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]